Kafkovský bojkot ruské kultury nahrává Putinovi

27. 5. 2022

čas čtení 5 minut

Rozhodnutí Wimbledonu zakázat účast ruským tenistům, včetně světové dvojky Daniila Medveděva, je šílená rusofobie, píše komentátor Simon Jenkins.  Naznačujeme tak , že považujeme všechny Rusy za podporovatele ruského státu  v nehoráznostech Vladimira Putina na Ukrajině.  Několik evropských zemí Rusům zastavilo vydávání víz. Zdá se, že Západ je Putinovi natolik v područí, že opouští své proklamované liberální hodnoty a chová se jako napodobenina samotného ruského vůdce.

Ruský akademik Dmitrij Dubrovskij, který se zabývá občanskými právy, byl ruským státem prohlášen za "zahraničního agenta", čímž mu hrozí vězení a ještě horší věci. V době invaze na Ukrajinu byl se svou rodinou v Praze. Jeho cestovní povolení vyprší příští měsíc, ale každá země, v níž požádal o povolení k pobytu, včetně Velké Británie, mu buď omezila pobyt na několik týdnů, nebo mu nařídila vrátit se do Ruska a znovu požádat o vízum.


 

Jedna věc je, že Unesco "odložilo" směšné hostování Ruska ve Výboru pro světové dědictví, protože tato Rusko ničí  historické památky po celé Ukrajině. Ale něco jiného je, když Západ odepře útočiště těm, kdo prchají před ruskou diktaturou. Během studené války západní Evropa a USA otevřely náruč mnoha ruským intelektuálům, kulturním a sportovním osobnostem, protože v nich viděly sílu pro vzájemné porozumění a potenciální usmíření. Šostakovič a Pasternak, Solženicyn a Rostropovič, Kasparov a Achmatovová byli na Západě oslavováni. V nejtemnějších hodinách Ruska byli oslavováni společní strážci evropské civilizace a svobody.

Ekonomické sankce vůči Rusku se staly běsněním, jejich eskalace pronikala stále hlouběji do umění, vědy a sportu. V Covent Garden byl zrušen ruský Bolšoj balet, filmový festival v Cannes odmítá přijímat oficiální ruské delegace a orchestr v Cardiffu zakazuje Čajkovského. Montrealský symfonický orchestr, který předtím zrušil vystoupení ruského klavírního virtuosa Alexandra Malofejeva, minulý měsíc povolil vystoupení Daniilu Trifonovovi, kterého však venku přivítali demonstranti  s transparenty, které hlásaly "Koupil jsem si lístek = zabil jsem dítě". Trifonov ani nežije v Rusku, ale v Connecticutu, a když označil válku na Ukrajině za "tragédii" nebylo to považováno za dostatečně odsuzující.

Zdá se, že správci uměleckých institucí si neuvědomují, že kritika Rusů vůči jejich prezidentu  ohrožují je samotné, jejich kariéru i jejich rodiny. Tato hysterie připomíná vzpomínku Grahama Greena na jezevčíky, do kterých se za Velké války kopalo za to, že byli oblíbenými psy německého císaře.

Zrušení letního turné divadla Bolšoj teatr do Londýna připravilo tisíce lidí o kouzlo ruského tance a umělce o práci. Stejně tak zmizení Anny Netrebko a Valerije Gergijeva z operní scény. Bez ohledu na to, zda jsou pro Putina nebo proti Putinovi, se zdá, že se uvažuje takto: jsou to Rusové.

Sankce vyzbrojily politiku gesty. Snaží se univerzalizovat špinavé násilí války. Záleží jen na vzrušení z proklamativního titulku a vybrané oběti, důsledky jsou nepodstatné. "Stále tvrdší sankce" mají machismus stále ostřejšího meče a stále větší bomby, aniž by jejich nositel riskoval. Na estonského dirigenta Paava Järviho byl vyvíjen nátlak, aby opustil své hudebníky v Ruském mládežnickém orchestru, kteří se "cítili zmatení, rozervaní, šokovaní a stejně jako já proti této válce". K čemu bylo dobré je potrestat?

Pokud je umění skutečně o otevírání myslí a podněcování argumentů, pak to poslední, co by mělo dělat, je odmítat se zabývat nepřítelem, nesouhlasem. Ti, kdo odsuzují Putinovu cenzuru jeho kritiků, by měli využít všechny kanály k jejímu rozvrácení. Měli by se s těmito kritiky stýkat, nabízet jim kontakt, přátelství, pohostinnost - a víza. Zatím však nabízejí jen ostrakizaci.

Neexistuje žádný důkaz, že by kulturní sankce měly sebemenší vliv na Putinova rozhodnutí v této válce. Když Cardiffská filharmonie zruší Čajkovského Předehru z roku 1812, nemůže si myslet, že proto Putin vzlyká lítostí. Posiluje to   tolikrát  omílanou  Putinovu tezi, že Západ se snaží zlikvidovat Rusko. Rusové jsou hrdí lidé,  říká Putin, a měli  by nyní bránit vlast proti celému Západu.

Je pravda, že Putin a jeho lidé zmanipulovali média, aby válku vykreslila jako válku o přežití Ruska, ale čím více se Západ snaží vyhladit ruskou kulturu, tím věrohodnější se toto líčení zdá.

Zdá se, že jsme ztratili víru ve schopnost kultury mobilizovat politiku. Už nepodporuje umění jako způsob konverzace, prostředek lidského kontaktu, dokonce ani jako prostředek, který by Rusům sdělil, co se na Ukrajině skutečně děje. Tam, kde je třeba komunikace a pohostinnosti, se nabízí jen kafkovské odium nepřátelského postoje dnešní Evropy k cizincům.

Podrobnosti v angličtině ZDE  

4
Vytisknout
7259

Diskuse

Obsah vydání | 31. 5. 2022