24. 5. 2022 / Boris Cvek
Ministr
vnitra Víta Rakušan napsal krásný text o ukrajinských Romech na
pražském Hlavním nádraží. Tvrdí v něm, že oni nejsou
tím nebezpečím pro naši společnosti, bát se musíme naopak „po
generace děděných předsudků“, tedy rasismu. S tím
naprosto souhlasím a tomu tleskám.
Co z toho ovšem plyne? Že máme psát vznešené protirasistické apely? Kolik jich už bylo a předsudky se dále dědí! Komunisté v době své diktatury mluvili proti rasismu, jak mohli, ale fakticky provozovali brutální segregaci romských dětí na tzv. zvláštních školách. Jistě pan Rakušan nechce jít v jejich stopách.
Nejlepší způsob, jak bojovat s „děděnými předsudky“, je mít stát, který v lidech budí důvěru, že si poradí s chronickými sociálními problémy, čímž jasně ukazuje, že jde právě o problémy sociální a nikoli rasové. Pokud se český stát neumí efektivně postarat o Romy z Ukrajiny, dává tím naopak signál, který si mnozí vyloží buď tak, že rasový problém je reálný, nebo tak, že stát je neschopný a že vznešené řeči o Romech jako obětech jsou pokrytecké, nebo klidně obojím způsobem zároveň.
Obecně platí, že transparentní, fungující stát, který umí chytře, rychle a důvěryhodně řešit problémy, způsobí, že předsudky minulosti odumírají, protože se zrodily právě v dobách, kdy stát dobře nefungoval. Můžeme to třeba vidět v Bavorsku, kde se rasismu a nacismu kdysi velmi dobře dařilo. Kdyby Bavorsko bylo selhávající, neschopný stát, budou se tam „děděné předsudky“ předávat z generace na generaci dodnes, i kdyby se proti nim každý den mluvilo tak krásně, jak to umí pan Rakušan.
Odkaz na text pana Rakušana:
Diskuse