Ruský imperiální nacionalismus ohrozí budoucnost země bez ohledu na výsledek války na Ukrajině

14. 4. 2023

čas čtení 3 minuty
Imperiálně-civilizační nacionalismus ‚ruského světa‘,“ který Kreml nyní používá k legitimizaci svého tažení na Ukrajině, je významnou hrozbou pro Kreml bez ohledu na výsledek války, píše Alexandr Tevdoj-Burmuli.

Pokud Rusko zvítězí, Kreml se může stát zajatcem nestvůry, kterou posílil; ale pokud Rusko nevyhraje nebo nesplní všechny cíle, které si Kreml stanovil, muži vracející se z fronty se pravděpodobně stanou hrozbou pro systém, stejně jako tomu bylo v zemích meziválečné Evropy.

Někteří z nich mohou být integrováni do státu a učinit politický systém tímto způsobem ještě fašističtějším; zatímco jiní mohou zůstat outsidery, kteří se budou snažit nahradit současný stav novým.

Budování ruského národa zůstává neúplné - stále v pasti každodenní zkušenosti ruské etnické skupiny v imperiálních a sovětských dobách, kde ruská identita neznamenala získání politické subjektivity, ale spíše pouze loajalitu k všemocnému státu.

Ruská identita jako identita imperiálního etnokulturního jádra se projevovala diskurzivně v nadnárodních imperiálních nebo mezinárodních sovětských narativech. To odráželo skutečnost, že RSFSR nejen že nebyla etnicky homogenní, ale že neměla ani vlastní instituce typu, jaké provozovaly ostatní svazové republiky.

Nicméně rozpad SSSR uvrhl RSFSR do postimperiální reality. A od 90. let lze rozlišit tři stabilní verze budování ruského národa: Politický národ (založený na superetnickém základě), etnický národ ("Rusko pro Rusy") a imperiální "civilizační" (Putinova myšlenka "ruského světa").

První projekt do značné míry selhal kvůli jeho spojení s Jelcinem a 90. léty, druhý byl do značné míry potlačován policejními akcemi státu, a tak se třetí stal dominantním, i když v sobě obsahuje myšlenky a přitahuje lidi, kteří mohou za určitých podmínek přejít k jiným variantám.

To znamená, že budování ruského národa se začíná stále více vzdalovat od principů moderního občanství směrem k principům civilizační loajality. Ale tato myšlenka není zdaleka jednotná ani ideologicky, ani pokud jde o lidi, kteří jsou její součástí.

Místo toho zahrnuje imperiální nostalgii, militarismus, levicový populismus, stopy pohanství a dokonce technofuturismus; a i když nyní zmíněné směry mohou spolupracovat, hrozí jim, že se budou podílet i na vítězství nebo porážce Ruska na Ukrajině. Nejvíce se podobají ranému fašistickému fenoménu 20. let v Evropě.

A to zase znamená, že nacionalismus ‚ruského světa‘ je vážnou hrozbou pro stávající režim, jehož celá domácí politika v průběhu desetiletí směřovala právě k potlačování rizik plynoucích z něho samého.

A v důsledku toho se paradoxním způsobem mohou myšlenky ruského světa, které Kreml nyní s úspěchem používá, vymstít, aby se tak staly nejnebezpečnějším protivníkem svého tvůrce a přinutit jej, aby byl transformován ve stále fašističtější směr - případně se režim vystavuje riziku, že bude svržen silami, které jsou této myšlence více oddané než on sám.

Zdroj v ruštině: ZDE

1
Vytisknout
3602

Diskuse

Obsah vydání | 18. 4. 2023