Jak dva nobelisté elegantně zesměšnili dva udavače

7. 6. 2023 / Zdeněk Slanina

čas čtení 5 minut

Akademie věd ještě jako ČSAV se v minulosti podílela na udílení Společných cen Akademie věd SSSR a ČSAV. Pokud pomineme společenské vědy, byly tyto ceny udělovány za solidní vědecké výsledky vzniklé spoluprací výzkumníků z obou akademií. Udělení jedné z nich v osmdesátých letech však mělo neobvyklé a dosti nepravděpodobné, ba konspirativní pozadí, které se úspěšně završilo v červnu před právě čtyřiceti lety.

Věc svým způsobem měla kořeny už v roce 1964, kdy byla udělena Nobelova cena za fyziku dvěma Rusům (N. G. Basov, A. M. Prochorov) a Američanu C. H. Townesovi, a to za zásadní práce, které vedly k sestrojení maseru a laseru. Pracovní látkou v prvém maseru byl čpavek, a tak to pro tu trojici nobelistů byla jistě zvlášť významná molekula. O spektrech čpavku se také bádalo i v jednom oddělení ČSAV v Praze. Vedl jej vědecký pracovník přezdívaný docent podle titulu, který získal ještě před příchodem do Prahy. Docent byl nejen vedoucím toho prosperujícího oddělení, ale i místoředitelem příslušného ústavu. Leč zálusk na ten místoředitelský post měl v sedmdesátých letech i někdo jiný z toho ústavu. A navíc další člověk měl zase zálusk na pozici vedoucího toho oddělení. Jak známo z celé lidské historie, jsou-li na jednom smetišti dva kohouti, v našem případě tedy tři, dochází ku kohoutím zápasům, do kterých někteří pernatci zapojují podle svých možností různé podpásovky.

V našem případě ten kohout, co měl zálusk na docentem obsazený post místoředitele ústavu, sehnal na docenta v té době velmi razantní kompro. Totiž docentův osobní dopis, který ten koncem šedesátých let napsal ze stáže v Americe někomu z ústavu, který však sám mezitím emigroval. V tom dopise byl na téma okupace ze srpna 1968 použit básnický obrat ‘sovětské svině co k nám přijely v tancích’. Taková avantgardní poezie se tehdy kriminalizovala dle §104 o hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele, a normálně by to samozřejmě zajišťovalo i vyhazov z práce. Ovšem udat takové likvidační kompro jaksi veřejně by ale znamenalo pro udávajícího značné společenské stigma do budoucna. V první fázi se proto zajišťovala publicita pro protistátní docentovu korespondenci jen popularizací na ústavě i mimo něj, neb se dalo čekat, že dříve či později se o ní příslušná místa přes svá tykadla dozvědí. Osudy té korespondence byly pak dál ještě pestré, vzniklo dokonce několik pokusů (odhadem aspoň pět) dodat ji příslušným místům. Leč věc vždy nějak zahybernovala - příslušní činovníci nejspíš asi nebyli dvakrát ochotní tomuto nevybíravému usilování o post nějak asistovat. Dopis byl také podstrčen i tomu zájemci o post vedoucího oddělení, a ten pochopil šanci a věc sám udal. Fakticky šlo o souběh dvou udání, jedno anonymní, jedno neanonymní, a obě směrovaná na ÚV KSČ u Vltavy, byť různými kanály - jedno přímo, druhé oklikou přes nižší instance. Ten souběh ovšem nebyl až tak náhodný a hlavně přinesl posilovací, synergický efekt. Věc se tak tehdy konečně roztočila do likvidačních otáček. Navíc i StB o tom měla povědomost, ale v této konstelaci musela v rámci subordinace čekat na likvidační pokyn z toho ÚV. V tom likvidačním očekávání pak kauza byla dlouhou řadu měsíců. Lidé kolem docenta se ovšem snažili o nějakou pomocnou akci – v nejhorším by totiž dost možná hrozila i likvidace celého jejich výzkumného směru u nás.

Cesta se nakonec našla. A byla jako z antického dramatu, kdy se neřešitelná situace nakonec nečekaně vyřeší způsobem zvaným „deus ex machina“ neboli „zásahem boha ze stroje“. Tím bohem se stali ti dva hoření sovětští akademici a laureáti Nobelovy ceny za fyziku v roce 1964 za podíl na objevu maseru a laseru. Ti totiž v kritické fázi docentovy kauzy podpořili udělení Společné ceny Akademie věd SSSR a ČSAV právě za studium spekter čpavku, tedy té pracovní látky v prvém maseru. Pokud tehdy něco podpořil sovětský akademik-nobelista, či dokonce dva, nejel přes to vlak, jak se říká dnes. Docent, očekávající stále ještě kdykoliv zatčení, byl náhle - zcela neuvěřitelně - z nejhoršího celkem dost venku. Tajné služby tehdy věc (realisticky) zhodnotily jako součást boje o místoředitelství na jednom akademickém ústavu, a protože to takříkajíc bylo v nomenklatuře Kremlu, pro tu chvíli se nad ní zavřela voda.

Historicky první film vytvořili bratři Lumièrové a jmenoval se Pokropený kropič. Ti dva udavači se svou intrikou skončili jako Pokropení kropiči. A naopak, z hlediska cdocenta (a prakticky celého zbytku ústavu) šlo o happyend v opravdu hollywoodském stylu. Nebo taky o bratrskou pomoc českému odpírači oné „bratrské pomoci“ v roce 1968. Oznámení té společné akademické ceny bylo zveřejněno před čtyřiceti lety v červnu 1983.

Laureáty se z československé strany stal docent se dvěma pražskými spolupracovníky, za sovětskou stranu byli laureáty také tři badatelé.

 


Autor působí přes čtvrt století v Pacifiku jako badatel a profesor v oborech fullerenová věda a nanotechnologie, přednáší i o etice vědecké práce.

2
Vytisknout
8320

Diskuse

Obsah vydání | 9. 6. 2023