Žena by měla podle tradičních hodnot mlčet, paní Jochová…

8. 6. 2023 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty
30750

Paní Jochová, jedna z hlavních bojovnic proti manželství pro všechny, řekla v rozhovoru pro Seznam, že by jí ani tak nevadilo, kdyby ženy neměly volební právo, protože by to právo za ni přece vykonával manžel. Za volební právo žen by na barikády nešla, naopak za tradiční manželství prý ano.

Myslím, že tím je řečeno všechno: ta paní žije mentálně zcela mimo tuto civilizaci. Navíc sama vážně porušuje zvyklost tradičních společností: žena se veřejně nevyjadřuje.



Možná by ji nevadil ani zákaz studia na univerzitách pro všechny ženy, taky tradiční hodnota, nebo robota, nevolnictví – a třeba přímo i otrokářství. Paní Jochová totiž stále opakuje, že manželství je prý hodně staré, starší než stát, a to je ten argument, proč se nemá měnit. Tak otrokářství je taky velmi staré, jistě mnohem starší než stát (podle wikipedie 11 tisíc let zpátky nejméně). Vůbec nejstarší a nejdelší období v dějinách lidstva je ale doba, kdy lidé žili jako lovci a sběrači. To ještě nebyly ani kostely, ani Bible, dokonce lidé neuměli vůbec psát. Jaké asi to „manželství“ tehdy bylo, paní Jochová? Můžete si počíst v Lévi-Straussovi.

Paní Jochová se tváří tak, jako by se manželství během dějin mnohokrát neměnilo. Obecně je o tomto tématu velmi nízké povědomí v české veřejnosti, proto jsem se rozhodl nastudovat si knihu A Cultural History of Marriage in the Medieval Ages (Bloomsbury Academic 2023) a zpracovat ji pro českou veřejnost v podobě základní osvěty. Než se k tomu ale dostanu (ještě nemám ani přečteno), chtěl bych zmínit jeden triviální fakt, který je dostupný třeba v hesle „marriage“ na Britannice: až do 20. století bylo manželství typicky nedobrovolné, nebylo založené na vzájemné lásce.

Je zjevné, že paní Jochové vadí přesně to, že by se lidé brali na základě vzájemné lásky. Pořád místo toho mluví o plození a výchově dětí, jako by lidé byli mašiny na produkci, jako by rodině a společnosti nemělo na prvním místě záležet na kultivaci vztahů, vzájemné pomoci, rozvoji dospělých i dětí. Ostatně jak vlastně zní církevní manželský slib podle wikipedie? Takto: „Já, N., odevzdávám se tobě, N., a přijímám tě za manželku (manžela). Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.“

Samé děti, že? Ono dětem by se velmi pomohlo, kdyby ve společnosti bylo jasné, že to, co tvoří kvalitní rodinu, je vztah mezi lidmi, nikoli pohlavní orgány. Mohly by tak vyrůst v lidi, kteří nejsou fixováni na pohled do rozkroku, ale místo toho uvažují nad lidskými bytostmi v plném smyslu toho slova. Mnoho gayů, leseb a jinak menšinových dětí by ztratilo důvod k traumatům a sebevražednému nutkání, mohli by žít civilizovaným způsobem jako v západní Evropě, USA, Kanadě atd.

Na závěr ještě dvě poznámky. Odborná debata o manželství pro všechny je dávno uzavřena. Odborné společnosti pediatrů a psychologů v USA ho oficiálně podporují už dvacet let i více. Nikde v žádné civilizované zemi, kde bylo zavedeno, nejsou solidní odborné výzkumy, které by to nějak zpochybňovaly. Ve Španělsku nebo Massachussets mají manželství pro všechny už téměř dvacet let.

V Irsku – a to je moje druhá závěrečná poznámka – proběhlo v květnu 2015 referendum o manželství pro všechny. Šedesát dva procent voličů v této tradičně katolické zemi bylo pro. Irsko poté změnilo Ústavu a manželství pro všechny tam normálně funguje. Paní Jochová by rozhodně neměla být pro českou veřejnost představitelkou katolického věřícího 21. století, vyrostlého ve svobodné, vzdělané a emancipované společnosti. Víme ostatně, že mentálně patří do dob, kdy ženy musely poslouchat a mlčet. V Anglii do 18. století dokonce měl muž právo ženu vychovávat tím, že ji zbil. Líbilo by se to paní Jochové?

2
Vytisknout
7809

Diskuse

Obsah vydání | 9. 6. 2023