V posledním desetiletí rostoucí počet výzkumů spojuje hluk z letadel a silniční dopravy se zvýšeným rizikem řady kardiovaskulárních onemocnění. Vědci také začínají přesněji určovat mechanismy, které jsou ve hře.

Cesta od hluku k cévám probíhá následovně: když se zvuk dostane do mozku, aktivuje dvě důležité oblasti - sluchovou kůru, která hluk interpretuje, a amygdalu, která řídí emocionální reakce na něj. Jakmile hluk zesílí, a zejména během spánku, amygdala aktivuje tělesnou reakci "útěk nebo boj" - i když si toho člověk není vědom.

Studie na lidech a myších ukazují, že endotel nefunguje tak dobře již po několika dnech vystavení nočnímu hluku z letadel, což naznačuje, že hlasitý hluk se netýká pouze lidí, kteří jsou již ohroženi srdečními a metabolickými problémy. Podle studie Münzela a jeho kolegů z roku 2019 se u zdravých dospělých osob, které byly vystaveny nahrávkám vlaku během spánku, téměř okamžitě zhoršila funkce cév.

"Překvapilo nás, že u mladých lidí se po vyslechnutí těchto zvuků během jediné noci objevila endoteliální dysfunkce," říká Münzel, který je rovněž spoluautorem přehledu o hluku a kardiovaskulárním zdraví. "Vždycky jsme si mysleli, že je to něco, co se vyvíjí roky."

Přestože se údaje stále hromadí, rozplést příčinu a následek může být složité. Není snadné provádět dlouhodobé experimenty se spánkem nebo rozlišovat mezi účinky denního a nočního hluku nebo účinky samotného hluku oproti kombinovaným účinkům hluku a znečištění ovzduší (které jdou často ruku v ruce).

Důsledky hluku v životním prostředí je také obtížné rozeznat kvůli subjektivní povaze zvuku, říká Andreas Xyrichis, vědecký pracovník v oblasti zdravotnictví na King's College v Londýně. Xyrichis studuje nemocniční jednotky intenzivní péče, kde zvonící telefony a řinčící nádobí mohou v závislosti na pacientovi uklidňovat nebo působit proti jeho zotavení. "Opravdu se snažíme rozlišovat mezi úrovní decibelů a vnímáním hluku," říká. 
 
I přes přetrvávající otázky se však stále více uznávají souvislosti mezi hlukovou zátěží a zhoršeným fyzickým zdravím. Zpráva Světové zdravotnické organizace z roku 2018 uvádí, že Západoevropané každoročně kvůli hluku z dopravy společně ztrácejí více než 1,6 milionu let zdravého života. Tento výpočet vychází z počtu předčasných úmrtí způsobených přímo expozicí hluku a také z let prožitých s postižením nebo nemocí způsobenou hlukem.

A toto číslo pravděpodobně poroste. V roce 2018 žilo ve městech 55 % lidí a do roku 2050 se očekává, že tento počet dosáhne téměř 70 %, odhaduje OSN.

Některé vlády se na základě protestů veřejnosti pokusily ztišit hluk urbanizace přijetím zákazů nočního létání, pobídkami pro tišší technologie a udělováním pokut za stížnosti na hluk. Jednotlivci si mohou pomoci sami tím, že si zajistí co nejtišší prostředí v ložnicích tím, že si upraví okna nebo pověsí závěsy snižující hluk, nebo se přestěhují do tišších čtvrtí, pokud si to mohou dovolit.

Podle Mathiase Basnera, psychiatra a epidemiologa z Pensylvánské univerzity a předsedy Mezinárodní komise pro biologické účinky hluku, může být levnějším řešením nošení špuntů do uší v noci nebo přestěhování ložnice do tišší části domu. Podle něj by lidé měli tato opatření přijmout i v případě, že je hluk nijak zvlášť neohrožuje.

"Pokud žijete na Manhattanu, po nějaké době si hluku nevšimnete, protože je normální," říká. "Ale pokud jste si na něj psychicky zvykli, neznamená to, že to nemá negativní zdravotní důsledky."

Zdroj v angličtině ZDE

Vytisknout