Blinken našel s Čínou společnou řeč: vydrží ale pozitivní vibrace?

22. 6. 2023

Během své cesty se Blinken setkal s vysokými čínskými představiteli Qin Gangem a Wang Yi a neplánovaně se sešel s čínským prezidentem Si Ťin-pingem.

Účelem cesty bylo především zvládnutí napětí a udržení komunikace na vysoké úrovni. Šlo o zahájení procesu, jehož cílem je vytvořit stabilnější a trvalejší dvoustranné vztahy, které mohou řešit klíčové problematické oblasti a posílit spolupráci mezi Spojenými státy a Čínou.

Na rozdíl od mnoha minulých setkání obě strany dbaly na to, aby věnovaly velkou pozornost tomu, v čem se mohou shodnout a dosáhnout pokroku, a zabránily tomu, aby v jejich vzájemných vztazích převládla kritika. Výměny, které obě vlády popsaly jako "upřímné, konstruktivní a věcné", vytvořily pozitivní impuls pro Washington a Peking, aby prozkoumaly oblasti spolupráce a postavily své vztahy na stabilnější základ.

Podle zpráv Washington a Peking znovu potvrdily řadu společných zájmů a přání spolupracovat na dosažení pozitivních výsledků. Obě strany uznaly svou odpovědnost při řízení vztahů, význam spolupráce v klíčových otázkách, jako je změna klimatu, veřejné zdraví, potravinová bezpečnost, boj proti drogám a makroekonomická stabilita, a přání vyhnout se vážným politicko-vojenským krizím nebo konfliktům ohledně Tchaj-wanu.

Jednání sice nepředstavila podrobný program spolupráce, ale obě strany se dohodly, že budou udržovat aktivní komunikaci na vysoké úrovni.

Nicméně praxe bude pro obě vlády poměrně náročná, neboť rozdíl mezi rétorikou a realitou zůstává velmi velký.

Obě strany mají stále silnou tendenci obviňovat tu druhou z neutěšeného stavu vztahů a zdá se, že ani jedna z nich si jasně neuvědomuje, že si musí vyjít vstříc při hledání střední cesty v mnoha otázkách, jako je obchod, technologie a dosažení skutečné vojenské rovnováhy v Asii. A co je nejdůležitější, zdá se, že ani jedna z nich si neuvědomuje potřebu věrohodnějších ujištění ohledně Tchaj-wanu, než je obvyklé opakování věrnosti politice jedné Číny (v případě USA) a mírového sjednocení (v případě Číny).

Pokrytectví je patrné na obou stranách. Blinken prohlásil, že USA se nesnaží omezit hospodářský růst Číny. Přesto USA přijímají rozsáhlá opatření k omezení růstu Číny jako země s vyspělými technologiemi a zaměřují se na mnohem více oblastí než jen na úzký okruh technologií zahrnující specifické vojenské aplikace a domácí represe. 

Washington rovněž zachovává cla a sankce vůči čínským institucím, výrobkům a úředníkům, brání poskytování čínských úvěrů na výstavbu infrastruktury, aktivně vystupuje proti iniciativě Pásmo a cesta (BRI), blokuje výstavbu čínských podmořských kabelů a naléhá na ostatní země, aby omezily svůj obchod a investice s Čínou.

Washington navíc pokračuje v opatřeních, která by mohla různými způsoby narušit jeho politiku jedné Číny, a to tím, že realizuje stále užší politické a diplomatické kontakty, které oslabují neoficiálnost americko-tchajwanských vztahů a zároveň odrazují ostatní země od přesunu diplomatických aktivit z Tchaj-wanu do Číny. 

Nejhlasitější republikánské hlasy v Kongresu slouží jako hlavní překážka pro uvedení pozitivní rétoriky Bidenovy administrativy do většího souladu s realitou a napadají sebemenší snahu vlády o dialog (o vyjednávání nemluvě).

Bílý dům bohužel dělá jen málo, pokud vůbec něco, aby se proti takovému extremismu ohradil, čímž podporuje další podobné nezodpovědné chování některých členů Kongresu.

Pokud jde o čínskou stranu, čínští představitelé během Blinkenovy cesty uvedli, že nechtějí, aby vztahy definovala konkurence, a naopak podporují výsledky, z nichž budou profitovat obě strany. Chtějí dosáhnout stabilní a konstruktivní interakce s Washingtonem.

Přesto Peking nadále zasahuje do činnosti amerických a zahraničních podniků působících v Číně a v některých případech je potlačuje prostřednictvím zvýšených kontrol; intenzivně využívá kybernetickou špionáž k získávání obchodních a technologických tajemství v komerčních oblastech; spoléhá se ve velké míře na odstrašující vojenskou sílu v Tchajwanském průlivu; uplatňuje tvrdé ekonomické tresty vůči zemím, pokud o Číně jen špatně mluví nebo podnikají kroky, které Číňané považují za urážlivé; a jedná, jako by Čína měla nárok na rozvoj zdrojů v Jihočínském moři. Peking pouze poukazuje na to, co musí Washington udělat pro zlepšení vztahů, ale nenaznačuje, co je sám připraven pro dosažení tohoto cíle udělat, a místo toho raději pronáší obvyklé fráze.

Aby byla odstraněna propast mezi rétorikou a realitou ve vzájemných vztazích, musí Blinkenova cesta přinést trvalou sérii následných setkání, a to jak na strategické, tak na funkční úrovni, která budou věnována identifikaci a následnému jednání o změnách, které obě strany potřebují k vytvoření trvalého a skutečně konstruktivního modelu mírového soužití. To bude vyžadovat mnohem více než jen malá, postupná zlepšení v několika konkrétních oblastech.

Zpočátku mohou obě strany začít relativně malými změnami, zlepšením mezilidských kontaktů, vízového procesu, studentských výměn a znovuotevřením konzulátů. Dříve než později se však budou muset výrazně angažovat ve snižování nesprávného vnímání a zlepšování krizového řízení, zejména pokud jde o Tchaj-wan, ale také v dalších oblastech, zejména v obchodu a financích.

Co se týče Tchaj-wanu, obě strany se musí co nejdříve dohodnout na opatřeních, která by měly obě strany přijmout ke snížení napětí a oživení původního bilaterálního porozumění ohledně jedné Číny a mírového sjednocení. 

Nic z toho nebude snadné, neboť na obou stranách je třeba ještě interně vytyčit mnoho oblastí, než bude možné zahájit věcné rozhovory. Ale díky celkově pozitivním zprávám, které se objevily na obou stranách, by Blinkenova cesta mohla představovat první krok správným směrem.

 

Celý článek v angličtině ZDE