Slovenské zrcadlo českého antiantikomunismu

23. 6. 2023 / Karel Dolejší

Nestane-li se v příštích několika týdnech politický zázrak, po zářijových předčasných volbách ovládnou Slovensko političtí extrémisté, kteří sprostými osobními útoky uštvali prezidentku Čaputovou.

V prostoru české takylevice byli Robert Fico a jeho politický styl dlouho předmětem neskonalého obdivu. Vůdcovský princip fungující v nominálně sociáldemokratickém SMERu ani zjevný kult osobnosti kupodivu vůbec nevadily. Stejně tak ochota vládnout spolu s ultrapravicovou SNS.

Po katastrofě související s odhalením objednané vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírovej musel Fico na čas opustit vysokou politiku. Pak se však svezl na antiCOVIDové vlně a následně na vlně proruské propagandy odmítající pomoc napadené Ukrajině. Nyní jej dělí jen několik kroků od návratu do premiérského křesla.

Jak je vůbec možné, že se "v dnešní Evropě" odehrává takovýto děsivě absurdní příběh? A jak zapadá do stereotypní alibistické představy, podle níž prý kontinent "reálně ohrožuje pravicový, nikoliv levicový extrémismus"?

Stručná odpověď zní, že si slovenská levice včas nevyřešila jednoduché, nicméně zásadní otázky spojené s minulostí. Proto se může tato minulost v lehce pozměněné podobě stále libovolně vracet, aniž by se jí většina lidí včas postavila na odpor.

Tyto otázky (seznam rozhodně není vyčerpávající) znějí například takto: Byl komunistický systém špatný a zločinný, nebo na něm chceme "hledat dobré stránky" na způsob nebožtíka Haidera, který vychvalovat Hitlerovu politiku zaměstnanosti? Platí pro levici alespoň krotké odsouzení kultu osobnosti v podání Nikity Chruščova z 25. února 1956, nebo jsme snad tyto zničující závěry jaksi "překonali" (jak)? Byla proruská/prosovětská orientace vnucená Slovensku proti vůli jeho občanů po volbách v roce 1946 "přínosem", nebo ne? Mají levičáci mít na význačném místě své knihovny jako varování nejslavnější Mňačkův román, nebo raději nějaké ty plytké národovecké povídačky?

Protože se SMER a podstatná část slovenská levice obecně nikdy zásadně neoddělily od obhajoby starého režimu a nereflektovaly stinné stránky vegetování na východní straně někdejší železné opony, nemohli pochopitelně disponovat žádnými protilátkami zabraňujícími v posunech, které je dovedly na dnešní společnou proruskou platformu se slovenskými fašisty.

A sluší se dodat, že čeští historičtí revizionisté ze všech sil rehabilitující husákovský režim vlastně pracují na tomtéž - ať už si sami subjektivně namlouvají cokoliv.

***

"Strýko rozseje všetky svoje omrvinky a noc sa za ním zavrie," napsal Dominik Tatarka v románu Farská republika.

Také strýček Fico - na rozdíl od Fida z rumunského večerníčku - nakonec dopadne stejně. Rozhází drobky zbylé ze "slovenského hospodářského zázraku" a potáhne do pekelec.

Fanatická levice ale ani pak neshledá žádný důvod objevit v jeho postupech chyby, omyly, nebo nedejbože nějaké to překročení červených čar, za nimiž se každopádně měla zastavit.

Zůstane pseudojánošíkovská legenda o hrdinném lidovém premiérovi, kterého liberální kosmopolité (zatím se nesmí veřejně říkat "Židé") dvakrát hnusně zradili a podkopali jeho úsilí vytvořit skorostalinistickými prostředky malý slovenský ráj na zemi.