Proč jsou životy uprchlíků méně cenné než životy pěti hloupých zbohatlíků?
26. 6. 2023 / Fabiano Golgo
čas čtení
3 minuty
"Má
dva problémy: příliš mnoho času a příliš mnoho peněz" (z filmu Luise
Buñuela Belle de Jour). Co uděláte, když se dostanete na vrchol světa
příliš brzy? Tento francouzský film s Catherine Deneuveovou je mezníkem o
křivolakých cestách, kterými se mohou vydat bohatí lidé, když se nudí.
Jak si udržet ty motýly v žaludku z velkých výzev, když i vína,
restaurace a výlety na nejvyhledávanější místa znějí jen jako opakující
se a nudný film?
Zmizení ponorky provozované
společností OceanGate, která byla na "turistické" výpravě za vrakem
Titaniku potopeného v roce 1912 při nehodě, jež si vyžádala životy více
než 1 500 lidí, upoutalo pozornost miliard lidí na celém světě. Proč je
ponorka, která explodovala s pěti lidmi, důležitá a tisíce utonulých
uprchlíků nikoli? Co ospravedlňuje všechny peníze vynaložené na snahu
zachránit pět lidí, zatímco ignorujeme ty, kteří se jen zoufale snaží
uprchnout před válkami a chudobou v zemích, které Evropané v minulých
staletích ekonomicky a kulturně zdevastovali?
Miliardáři
si již uvědomili, že ve světě, který je propojený, nadměrně využívaný a
od konce ke konci již kolonizovaný, už téměř neexistují nehostinné
oblasti, které by mohli prozkoumat ti, kdo se nespokojí s tím, že jsou
jen dalšími v zástupu bohatých. Pryč jsou doby, kdy jim k zábavě stačilo
koupit si vlastní ostrov, vlastní motoristický tým nebo vlastní
fotbalový klub.
To si uvědomil podnikatel,
který uzavřel miliardáře do plechovky s hráškem převlečené za ponorku a
vzal je téměř 4 000 metrů pod hladinu, aby navštívili vrak Titaniku.
Oběti
imploze ponorky byly současnou verzí obráceného Ikara, který se vzpírá
lidským i božským zákonům a podstupuje osudová rizika v tomto světě,
který neustále vyžaduje překonávání hranic, aby člověk osvědčil vlastní
existenci. Od výstupu na Everest až po výpravy na Aljašku, jak to udělal
Petr Kellner, v každém příběhu vidíme hlubokou přitažlivost, kterou
divočina působí na představivost těch, kteří mají příliš mnoho času a
peníze.
Těm, kteří se již vyšplhali na
vrchol, nezbývá nic jiného než se ponořit nebo zabít v klecích. Hledáme
to, co nemáme, a jakmile toho dosáhneme, necháme to stranou a začneme si
přát něco jiného, a dalšího, a dalšího, a tak dále, až se chceme dostat
na Mars. Nebo na dno oceánu.
V týmu znuděných
miliardářů každý zaplňuje prázdnotu, jak může. Elon Musk se za 180
miliard dolarů rozhodl koupit a proměnit Twitter ve své soukromé hřiště
pro získávání (špatných) přátel a ovlivňování lidí. Mark Zuckerberg, za
85 miliard dolarů, si vytvořil vlastní hřiště metaverse. Ve volném čase
cvičí jiu-jitsu a ukazuje, že člověk nežije jen lajky na sociálních
sítích a penězi. Chce také získat medaile.
Minulý
týden se majitelé Twitteru a Facebooku na sociálních sítích vyzvali na
souboj v kleci. Zuckerberg se ptal na čas, místo a důvod. "Oktagon,
Vegas," vyzval ho Musk... V jiném ringu už ukázal, jak
odskočil soupeřům Jeffu Bezosovi a Richardu Bransonovi v boji o slibný
trh: vesmírnou turistiku.
O chorobné touze
vidět zblízka rozpadlé konstrukce symbolu průmyslové síly, který
nedokázal odolat síle přírody - v tomto případě ledovci -, bylo řečeno
mnoho. Tak to dopadá, když se lidé rozhodnou hrát si na Ikara, který
vyšplhal na oblohu a letěl vstříc vlastní smrti.
5501
Diskuse