Největším nepřítelem Ukrajiny je přesvědčení Západu, že nedokáže Putina porazit
28. 6. 2023
Nyní je čas to přehodnotit. Vzhledem k jasným známkám zranitelnosti ruského vůdce musíme usilovat o to, aby Zelenskyj skutečně zvítězil, argumentuje Keir Giles z britského výzkumného institutu Chatham House.
Mýtus o nezpochybnitelné moci Vladimira Putina byl fatálně podkopán výzvou Jevgenije Prigožina a jeho Wagnerovy armády. Tím, že Prigožin - prozatím - přežil, vytvořil nebezpečný precedens pro ostatní v Rusku, kteří by si možná chtěli vyzkoušet svou sílu proti Kremlu.
Víkendové události však také ukázaly naprosté selhání ruských vojenských, bezpečnostních a zpravodajských složek - vlastně celého státu - při řešení zjevné výzvy ozbrojené skupiny, která zřejmě míří na Moskvu. Zjevný zmatek v Moskvě a neschopnost reagovat na Prigožinovu výzvu také dokazuje, že Rusko není v konfliktu s Ukrajinou neporazitelné. Tato kritická slabost může být pro Ukrajinu v jejím úsilí odrazit ruské útočníky jen povzbudivá. Zdá se, že Rusko je sice silné na frontě, ale systémově je křehké a Kreml je možné zastrašit a paralyzovat.
Tento týden vydal thinktank pro zahraniční záležitosti Chatham House rozsáhlou zprávu, v níž varuje, jak válku neukončit. Namísto návrhů, jako je příměří, územní ústupky nebo jiné výsledky, které Rusko odmění, je třeba Ukrajinu podpořit nejen v tom, aby přežila, ale aby Rusku způsobila jasnou a jednoznačnou porážku. Autoři shodně vyzývají k větší podpoře Ukrajiny - a to co nejrychleji -, aby se urychlila ruská porážka.
A co je kritické, Prigožinův důkaz, že Rusko je zranitelné a že jeho slabost může být využita, odstraňuje jeden z největších argumentů pro měkkou pomoc Ukrajině a plánování "vyjednaného řešení". Mělo by to ukončit názory, že Rusko nelze a ani by nemělo být poraženo.
Po celou dobu konfliktu jsme od západních politiků znovu a znovu slýchali, že "nesmíme Rusko ponížit" tím, že mu způsobíme takovou porážku, jakou by si jeho nevyprovokovaná agrese zasloužila, protože by to situaci jaksi zhoršilo, nikoliv zlepšilo.
Narativ, že Rusko nesmí být "pokořeno", však pronikl do západní diskuse tak hluboko, že tytéž noviny jeho poznámky zcela dezinterpretovaly a překroutily je v další varování před opakováním Versailleské smlouvy.
Argumentem je, že smlouva o porážce v první světové válce uložila Německu tak ponižující podmínky, že vedla k nástupu Hitlera o deset let později a následně k druhé světové válce - a porážka Ruska by znamenala riziko stejné trajektorie. Je však zavádějící tvrdit, že porážka bude živit semínka budoucího konfliktu; tato semínka jsou již plně vzrostlá. A ve skutečnosti je celá tato válka pro Rusko již sledem ponížení, v jejichž středu stojí neutěšené výsledky jeho vojenských a zpravodajských služeb a jeho odhalení jako nerekonstruované, atavistické, primitivní a brutální hrozby pro Evropu.
Ale důsledné vzorce ruského chování v průběhu desetiletí a staletí spolu s jasně deklarovanými cíli současného vedení a rozpoložením velké části jeho obyvatelstva činí jasnou porážku Ruska nezbytnou. Tyto vzorce jasně ukazují, že pokud by byla uzavřena dohoda o příměří, znamenalo by to vítězství Moskvy a potvrzení jejího rozhodnutí vydat se cestou konfliktu. Jakékoli vnímání úspěchu zanechá v Kremlu přesvědčení, že jeho útok na Ukrajinu byl správnou volbou.
Důležité je, že představy ruské výjimečnosti, oprávněnosti a beztrestnosti, které vedly k útoku na Ukrajinu, převládají nejen mezi vůdci a aktivními stoupenci režimu, ale také mezi těmi, kteří jsou pomyslně v opozici, včetně těch částí ruské "liberální" společnosti, které se plně hlásí k názoru, že Ukrajina nemá právo na nezávislou existenci. Tyto postoje může začít zpochybňovat pouze jasné a jednoznačné omezení ruských ambicí. V ideálním případě by to mělo zahrnovat stanovení podmínek, za kterých by Rusové nesli odpovědnost za válečné zločiny a za škody způsobené Ukrajině a jejím obyvatelům.
Diskuse