Putinova interpretace reakce na Prigožinovo povstání jako "vítězství" se i v oficiálních ruských médiích bere dost s pochybnostmi

28. 6. 2023

 
Jenže  i pro obvykle hbité Putinovy propagandisty se ukazuje, že vykreslit šokující víkendové události jako vítězství Kremlu je těžké. Putin a státní televize současně s tvrzením, že země je na pokraji občanské války, trvají na tom, že povstání nemělo žádnou skutečnou podporu a bylo vždy odsouzeno k neúspěchu.

V jednom z předních diskusních pořadů se hosté shodli s Putinem, že to byla "obrovská jednota ruského lidu" proti pokusu o převrat, která povstání  odsoudila k neúspěchu, což je pozoruhodné přepsání reakce veřejnosti, která se přinejlepším obávala vyhlídky na konflikt. Nebyly zaznamenány   žádné výrazné projevy spontánní podpory vládě.

Ještě těžší je vysvětlit, jak mohl režim, který se pyšní předvídatelností, něco takového dopustit. Státní televize již dvě desetiletí vyzdvihuje politickou stabilitu jako klíčový úspěch Putinova systému. Tato stabilita byla po loňském únorovém rozhodnutí zahájit plnohodnotný útok na Ukrajinu silně narušena, ale snadnost, s jakou se bývalý přisluhovač mohl obrátit proti Putinovi a nařídit svým jednotkám pochod na Moskvu, je krajně nepříjemnou skutečností.

V obvykle bouřlivých politických talk show v úterý se zdálo, že si hosté nejsou jisti, které informace jsou povoleny a které jsou mimo. Někteří po vzoru Putina odmítali Prigožina jmenovitě zmínit, jiní ho označovali za teroristu a tvrdili, že mu hrozí vážný trest. Většinou zůstalo nevyřčeno, že bezpečnostní služby v tichosti stáhly případ muže, který o víkendu vyhrožoval ozbrojeným povstáním, a že Prigožinovi bylo jednoduše umožněno stáhnout se do Běloruska.

Z Minsku běloruský prezident Alexandr Lukašenko v úterý přednesl svou verzi víkendových událostí v dlouhém a rozvláčném projevu plném zákulisních informací o jeho telefonátech s Putinem, za jejichž zveřejnění mu Kreml pravděpodobně nepoděkuje.

Lukašenko si připsal zásluhy za vyřešení krize a tvrdil, že když poprvé mluvil s Putinem, ruský vůdce řekl, že nemá smysl pokoušet se o zprostředkování, protože Prigožin s nikým nemluví. "Podívejte se, nemá to smysl," tvrdil Lukašenko, že mu Putin řekl. "On mi nebere telefon. Nechce s nikým mluvit."

Lukašenko uvedl, že se mu následně podařilo s Prigožinem spojit a po vyslechnutí "půlhodiny nadávek" se mu podařilo vůdce Wagnera přemluvit a uzavřít dohodu, aby se zabránilo krveprolití. Tvrdil také, že se mu podařilo přemluvit Putina, aby Prigožina nezabil.

"Řekl jsem Putinovi: 'Ano, mohli bychom ho sejmout, nebyl by to problém, když to nevyjde napoprvé, tak napodruhé ano'. Řekl jsem mu: 'Nedělejte to, protože pak už žádné jednání nebude a tihle chlapi budou připraveni udělat cokoli,'" tvrdí Lukašenko.

Lukašenko je pro Putina spíš katastrofou a ruský vůdce jistě neměl radost z toho, že musel sousednímu diktátorovi veřejně děkovat za "pomoc" při řešení vnitřní ruské krize, nemluvě o Lukašenkově následné "upřímnosti" ohledně jeho role v tomto dramatu.

Ruské televizní zpravodajství  řadu ztrapňujících  segmentů Lukašenkova projevu  ignorovalo a místo toho se soustředilo na posílení Putinova pochybného tvrzení, že poučením z víkendu je, že ruský lid je jednotný proti jakýmkoli hrozbám.

Cílem této rétoriky je "přepsat narativ o Prigožinově puči jako narativ o konsolidaci a konsensu", napsal na Twitteru Sam Greene, ředitel Ruského institutu na King's College London.