Pár předběžných úvah při čtení Gorbačovova životopisu
28. 6. 2023 / Boris Cvek
Čtu už několik měsíců životopis Michaila Gorbačova od Williama Taubmana (mám vydání z nakladatelství Simon & Schuster z roku 2017, kniha vyšla nedávno i v českém překladu) a musím říci, že mnoho věcí mne překvapuje, přičemž Taubmanovo podání na mne dělá velký dojem svou podrobností, věcností a smyslem pro konkrétní nahodilost dějin, která se skrývá za různými zjednodušeními, jak jsme zvyklí nad dějinami myslet obvykle. Komplikovaná povaha věcí ukazuje spíše na meze našeho poznání a našich možností než na nějaké zlovolné komploty, které řídí dějiny jednoduchou logikou.
Musel jsem si opravit obrázek o premiérce Thatcher nebo prezidentovi Reaganovi. Reaganova fantazie o tzv. hvězdných válkách byla výrazem jeho touhy po světě bez jaderné války, což realistickému pohledu jak v USA, tak v SSSR nedávalo moc smysl (snad nikdo kromě Reagana nevěřil, že by to mohlo reálně fungovat, jen Sověti se báli, že za tím je nějaká lest a že budou muset reagovat masivními výdaji na zbrojení). Reagan velmi stál o jaderné odzbrojení a jeho vztah s Gorbačovem byl osobní, blízký, záleželo mu na něm i na úspěchu jeho reforem. Reagan nebyl zdaleka jestřábem jako pozdější neokonzervativci. Thatcher byla Gorbačovovi dokonce ještě blíže než Reagan. Byla to ona, kdo jako první na Západě poznal v tomto tehdy ještě aparátčíkovi demokrata (pozvala ho do Británie už v roce 1984 na základě tipu, který pramenil až někde u svědectví Zdeňka Mlynáře, jenž byl za studií Gorbačovovým blízkým kamarádem), který může změnit SSSR a přinést obrat v mezinárodní situaci.
Thatcher a Gorbačov vedli vášnivé debaty o politice, ideově stáli na opačných pólech, ale snad právě proto měli k sobě velmi blízko. Obdivovala jeho (i jeho ženy) inteligenci, vzdělání, dobrou vůli. Gorbačov měl obecně západní způsob myšlení i života rád, byl tam fakticky více doma než v Rusku. Vyrostl na západním myšlení, i když se ho snažil nějak, víceméně falšováním Lenina, najít v leninismu. Byl to mezi vysokými komunisty v SSSR asi jediný skutečný čtenář Marxe a Lenina (Brežněv naopak žádal pisatele svých řečí, aby tam nedávali citáty z Marxe, protože nikdo nebude věřit, že to skutečně četl). Hybnou silou jeho veskrze naivního reformismu bylo udělat z SSSR vyspělou zemi na západní způsob (tedy demokracie, prosperita, pokroková budoucnost) a to zejména s ohledem na zájem obyčejných lidí.
Proč jsem se ale odhodlal napsat tento článek? Čtu právě o Bushových návrzích na Maltě, jak Američané mohou pomoci Sovětskému svazu s budováním tržní ekonomiky. A tu mne při zpětném pohledu napadla jedna banalita, o které se vlastně nemluví, ačkoli je dost zásadní. Američané sice měli velké zkušenosti s kapitalismem, a tak se mohlo zdát, že právě oni mohou pomoci zavádět kapitalismus v Sovětském svazu, nicméně faktem je, že neměli žádné zkušenosti se zaváděním kapitalismu v zemích, kde vládla desítky let komunistická diktatura. Není tedy, zdá se mi, překvapením, že selhali, že americké recepty v 90. letech přivedly Rusko do stavu naprosté katastrofy. Nemusela za tím být vůbec zlá vůle ani negramotnost ve věcech fungování trhu a ekonomiky. Američané, ale vlastně nikdo na světě, ve skutečnosti nevěděl, co si v takové situaci počít.
Nicméně kapitoly o ekonomické transformaci 90. let v Rusku jsou ještě přede mnou – a nějaký komplexní obrázek této vynikající Taubmanovy knihy bych chtěl pro čtenáře Britských listů zpracovat někdy v budoucnosti.
Diskuse