Kolaps Putinova režimu v důsledku státního převratu skutečně není dobrý nápad
29. 6. 2023 / Daniel Veselý
Když během minulého víkendu médii a sociálními sítěmi otřásly zvěsti o možném pokusu o puč proti kremelskému režimu vedeném bývalým Putinovým chráněncem Jevgenijem Prigožinem, spousta liberálních pozorovatelů se netajila nadějí, že jsme možná svědky konce kleptokratické vlády Vladimira Putina. Na tyto a předchozí predikce o Putinově brzkém pádu však sedí úsloví „přání otcem myšlenky“ jako ulité, neboť se nezakládá na poctivém rozboru dané situace. A třebaže by si každý soudný člověk přál, aby v Kremlu vládla k demokracii inklinující politická třída, jež nepodniká invaze do sousedních zemí, jedná se v tuto chvíli o planou chiméru.
Představa jaderné velmoci disponující tisíci jadernými hlavicemi ochromené pučem a na úsvitu potenciálního civilního konfliktu je dost hrůzostrašná. Ti, kdo věří, že by státní převrat v Rusku mohl vést k ukončení kriminálního tažení na Ukrajinu a k nastolení přívětivějšího režimu, by si nejprve měli zodpovědět několik základních otázek: disponuje Západ nějakým promyšleným plánem, kdyby vláda Vladimira Putina padla? Co by se dělo v nastalém mocenském vakuu? A konečně, kdo by se po tahanicích o osiřelý trůn v Kremlu nakonec ujal moci?
Vždyť v současné době jsou téměř všichni domácí Putinovi kritikové ještě extrémnějšími figurami než stávající šéf Kremlu. Pokud by Prigožinovo tažení na Moskvu nakonec vedlo k Putinovu odstranění, moci by se mohl chopit bezskrupulózní hardliner, který by na Ukrajině nemusel dlouho otálet s nasazením ultimátních zbraní. Stručně řečeno; rizika plynoucí ze změny kremelského režimu – byť realizované bez zásadní pomoci ze zahraničí – by mohla být učiněnou katastrofou nejen pro Rusko, nýbrž i pro Ukrajinu.
Americké tajné služby ve středu 21.
června informovaly americké vládní představitele, že
Prigožin plánuje vojenskou akci proti vrcholným vojenským předákům, nicméně své
poznatky nezveřejnily, aby Vladimir Putin nemohl Spojené státy obvinit ze
zosnování státního převratu. Podle listu New York Times šlo o alarmující
informaci, jelikož existovala reálná možnost, že by se zásadní jaderný rival
USA mohl propadnout do vnitřního chaosu, což by doprovázela celá řada nových rizik. Jevgenij Prigožin je proslulý svou brutalitou, a
kdyby se mu nakonec podařilo uzmout moc, pravděpodobně by byl nepředvídatelným
lídrem, jak se dočteme v New York Times. Dokonce i americké tajné služby zjevně mají větší smysl pro realitu než zástupy komentátorů a analytiků.
Autor těchto řádků se nikterak nemíní zastávat kriminální Putinovy vlády, jak by se některým nepříliš bystrým pozorovatelům mohlo zdát; naopak se snaží poněkud zchladit přehnané naděje a iluze, jimiž se mnozí z nás o víkendu opájeli. Žel, celá řada komentářů a analýz zohledňujících ruskou invazi na Ukrajinu, je vedena slepou nenávistí k osobě Vladimira Putina, a nikoliv poctivou analýzou. Ona personifikace veškerého zla pocházejícího z dnešního Kremlu je pozoruhodným psychologickým fenoménem. Chorvatský filosof Boris Buden míní, že „cílem (Západu) je odstranění jedné osoby, případně jedné části elity. Nikdo ale nemluví o systému. V Rusku funguje parlamentární oligarchie.“
Komentátorská obec se patrně mýlí, když téměř unisono soudí, že neúspěšný pokus o puč Putinův režim oslabil; tato událost jej zřejmě naopak posílila, jak kupříkladu píše znalec ruských reálií Anatol Lieven. Ať tak či onak; marné naděje v Putinův brzký konec, jež jsou často publikovány jako seriózní komentáře, se jen stěží promění v systémovou změnu v Rusku. Nikomu ze Západu nepřísluší, aby doufal, neřku-li usiloval o změnu režimu v této zemi prostřednictvím puče, neboť není radno zahrávat si jaderným ohněm.
Diskuse