Matka vysvětluje, že jela na dovolenou na Maltu a tam se pohádala se svým partnerem, protože koukal po ženských, zatímco ona si také namluvila nějakého tamějšího chlapa, došlo ke konfliktu s jejím partnerem, tak se sebrala a odletěla zpět do Prahy, jenže si na Maltě zapomněla klíče.

Takže se nevybíravě nastěhovala do bytu svého syna a jeho partnerky a film pokračuje po pár desítek minut zábavným a ironickým dialogem, neboť matka (Valerie) je nesmírně sobecká, panovačná, manipulativní a expanzivní a v bytě svého syna a jeho partnerky je bezdůvodně uráží, kritizuje a komanduje, ačkoliv tam nemá co dělat.

Syna a jeho partnerku neustále ubezpečuje, že už už z jejich bytu odchází, jenže vždycky se to zvrtne a matka Valerie se do bytu vždycky znovu vrátí. Zkonfiskovala od bytu klíče, takže si tam chodí, kdy se jí zachce. Leze mladým i do ložnice ve chvíli, kdy chtějí mít sex, a radí jim o tom.

Jinak se řeší různá rodinná traumata, matka mladým totiž hrabe v jejich vlastních věcech, nachází staré fotografie a idealizuje minulost. Ve skutečnosti byla svému manželu nevěrná, odešla od rodiny, když synovi bylo deset, a otec žalem zemřel, říká syn.

Prostě po úspěšné tak první hodině tvůrci si nevěděli rady, jak to dopsat, a to, co vypadalo jako slušný film, citlivě, i když komediálně analyzující, jak si lidi dělají zbytečně ze života peklo, proměnili v přehnaný nesmysl.

Zajímavým rysem  letošního filmového festivalu v Karlových Varech je uvědomění, jak často evropské státy, púředevším Německo, investují do mimoevropských filmů. Platí to i o velmi dobrém filmu indonéského režiséra Makbula Mubaraka Autobiografie (2013), který je v katalogu inzerován jako "indonésko-francouzsko-singapursko-polsko- filipínsko-německo-katarský" snímek. Je to napínavý film s morálním dilematem. Hlavní postavou je asi dvacetiletý mladík Rakib, který na začátku filmu hlídá opuštěnou usedlost mocného, populárního (?)  generála, který se však do ni brzo vrátí ze zahraničí a chystá se kandidovat v nadcházejících volbách. Mladého Rakiba si zvolí generál jako svého nejbližšího sluhu a pobočníka, vlastně jako náhradního syna (sám má "jen" dcery). Rakib tak pokračuje ve služebné, uctivé práci svého otce, který byl generálovi dlouholetým pobočníkem, ale v generálově nepřítomnosti ho uvěznili za jeho vzpouru, když se mu chystali vyvlastnit pozemky.

Vůči Rakibovi se generál chová sice autoritářsky, ale slušně, svým způsobem skutečně jako otec a Rakib mu věrně slouží. Pak ale nastane krize. Cestou autem po venkově, které řídí jako obvykle Rakib,  je generál konfrontován se zničeným předvolebním transparentem, na němž je zlikvidován především obraz jeho tváře. Rakib u transparentu nalezne pár lahví od piva a podle toho dokáže zjistit, kdo ten plakát poškodil, protože v místě je jen jeden obchod, kde se prodává pivo, a lze lehce najít, kdo ho tam kupoval. Viníkem je mladík z blízké autoopravny a Rakib ho generálovi přiveze, předpokládá, že bude stačit mladíkova omluva, neboť Rakibovi předtím generál filozoficky vysvětloval, že omluva má zázračnou moc.

Jenže ješitný a uražený generál poškoditele transparentu brutálně zmlátí a mladík zemře. Komunita je šokována a na mladíkově pohřbu pronese o mrtvém chlapci oslavnou řeč právě ten generál, který ho zabil.

Rakib to nedokáže snést, uvědomuje si, že smrt mladíka je vlastně i jeho vina, a snaží se utéct, emigrovat za prací do Singapuru. Generálovi vojáci ho však zjevně sledují, takže se mu emigrovat nepodaří.

Generál Rakiba cvičil ve střelbě a Rakib je velmi dobrý a přesný střelec. Do limuzíny, v níž vozí generála, Rakib naloží generálovu pušku a když v noci jedou silnicí, narazí na další zničený generálův volební transparent, který tentokrát zničil Rakib. Generál vystoupí a jde znovu ohledávat  situaci. Rakib vystoupí s puškou a generála zastřelí.

Na slavném státním generálově pohřbu je Rakib požádán, aby tam pronesl hlavní oslavnou pohřební řeč. Morálka a pravda se dál ve Filipínách pohybují za scénou.

Karel Och ve Velkém sále hotelu Thermal v úterý odpoledne velmi chválil film chilsko-mexicko-německý film Christophera Murrayho Čarodějnictví (2023), který s kolegou viděl letos v lednu na americké festivalu Sundance a film je podle jeho slov uchvátil už po deseti minutách. Snímek se odehrává na jednom z nejjižnějších ostrovů Chile, čímž svou nehostinnou krajinou tak trochu připomíná severní Skotsko: děj se většinou odehrává za hustého deště. Film je závažnou analýzou utrpení, kterého se dostalo tamějším domorodým indiánům od evropských kolonizátorů, až tak, že křesťanství je prezentováno jako mučitelská ideologie.

Příběh se odehrává koncem devatenáctého století. Jádrem konfliktu je skutečnost, situace, která zřejmě hned deset minut po začátku zaujala české návštěvníky festivalu v Sundance, že místní indiáni, zřejmě čáry (není to úplně vysvětleno) způsobí smrt stáda ovcí německé kolonizátorské rodiny. Němec, otec rodiny zuří a zaútočí na svého služebníka, indiána, poštve na něho své dva psy, kteří ho zabijí. Na to se dívá jeho dcera, domorodá dívka Rosa, která Němce zapřísahá, aby psy odvolal. Ten ji drží a psy neodvolá, otec dívky není člověk, protože není křesťan.

Dívka Rosa se postupně dá dohromady s tajnou, údajně čarodějnickou organizací místních indiánů, která existuje stovky let. Ti se německé rodině pomstí: Jejich dva nedospělí synové zmizí, že by byli proměněni ve psy? Atmosferický film se pohybuje na hranici spekulace, kdy není vyloučeno, že indiánské kouzlo je opravdu účinné. Místní starosta zesiluje útlak indiánů, jejich hlavní představitel, "král", přijde o život, vedení skupiny však převezme Rosa a film končí celkem smírně.

Íránský film Temná hmota o třech mladých lidech, dvou mladících a dívce, je podobně nesoustředěný a bez narativu jako některé současné české filmy o mladých lidech. Dívka a chlapec se ucházejí o role v filmu, tím je vyplýtvána skoro polovina času. Casting je pro ně neúspěšný. Pak různě popojíždějí se a tam a mladík se rozhodne ukrást obsah sejfu muže, který ho zaměstnává jako hlídače v teheránském přístavu. Všichni tři se na krádeži podílejí a zjistí, že ze sejfu se jim podařilo ukrást úlomek meteoritu, který, jak zjistí na internetu, má cenu dvou milionů dolarů. Mezitím se rozhodnou natočit vlastní amatérský hraný film o neúspěšném castingu a dalších svých zkušenostech, scénář neustále mění. Napíší na internet, že chtějí meteorit prodat za polovinu ceny, dostaví se nepřekvapivě původní majitel, jemuž meteorit ukradli, a oba mladíky zastřelí. Film je dějově nevyrovnaný, avšak poskytuje vhled do dnešní íránské společnosti, která zdaleka nevypadá tak muslimsky utlačitelská, jak se v poslední době chová. Nikdo nenosí hidžáb a mladí lidé se všeobecně věnují tanci a rockové hudbě.

Závěr úterního večera patřil ve Velkém sále hotelu Thermal velmi slušné kanadské frankofonní detektivce Red rooms.  Jsou to mučicí prostory na dark webu. Pracovníci festivalu, kteří tento film uváděli, vyvolali předem dojem, jak je to film šokující, že ho nesneseme, nebylo to pravda, byl to slušně udělaný artový thriller, částečně se odehrávající v soudní síni. Nic drastického. Kanadští tvůrci svědčili, že si příběh vymysleli během covidu, když byli nuceni v izolaci na Netflixu zhlédnout tolik filmů. Natočili dobrý thriller.

Čtyřicetiletý Ludovic Chevalier stane před soudem za tři brutální vraždy mladých dívek, jejichž mučení si natočil a dal na dark web a vydělával na tom. Úvodní řeč prokurátorky před soudem je silná, avšak, jak na to pak upozorňuje obhájce, obžaloba vlastně nemá úplně přesvědčivé důkazy, že tyto brutální zločiny skutečně spáchal on. Soudní přelíčení až obsesivně sledují dvě dívky, jedna kanadská venkovanka, tak trochu jednoduchá, která je do vraha platonicky zamilována a v médiích ho energicky hájí, svou obhajobu opustí teprve až uvidí jedno z natočených videí vraždy. Uvidí ho v bytě druhé mladé ženy Kelly-Anne, která je během celého filmu enigmatickou osobností, dlouho není jasné, proč je případem Chevaliera tak posedlá. Je to modelka a občas se chová podivně, nakonec ji firmy z modelování vyloučí.

Zajímavé na tomto filmu je však, že dívka Kelly-Anne je neuvěřitelně znalá internetu, včetně všech zákoutí ilegálního temného webu. Vydělává si spekulacemi s bitcoinem a v užívání internetu je vynikající. Její obsese případem a přelíčením, kam neustále chodí, není dlouho vysvětlena, takže to filmu dodává pocit nebezpečí a napětí. Až v závěru se ukáže, že se Kelly-Anne podaří díky své schopnosti orientovat se na temném webu získat dosud nedostupná videa a vrahovy transakce z dark webu, které anonymně poskytne policii, takže Chevalier konečně dozná vinu a je odsouzen. Film varovně tematizuje skutečnost, že dark web je všude kolem nás, ale úřady její ilegalitu tolerují.

Vytisknout