NATO, Čína a summit ve Vilniusu

10. 7. 2023

Tvrdíme, že válka na Ukrajině již přetvořila a bude i nadále redefinovat přístup NATO k Číně, a to několika způsoby. Za prvé, aliance je stále méně ochotná angažovat se v jednáních s Pekingem, vzhledem k jeho úzkému spojenectví s Moskvou během této strašlivé války. Za druhé, NATO je stále více vtahováno do aktivnější role v Indo-Pacifiku, navzdory svým předválečným tvrzením, která tuto vyhlídku bagatelizují. A za třetí, spojenci NATO by nyní měli diskutovat o tom, jak by reagovali na tchajwanský scénář, i když se snaží vyhnout zhoršení stávajících vnitroevropských a transatlantických rozporů, pokud jde o konfrontaci s Pekingem obecněji.

Nadcházejícímu summitu NATO v litevském Vilniusu budou pochopitelně dominovat diskuse o rusko-ukrajinské válce. Po schůzce budou analytici věnovat velkou pozornost tomu, co hlavy států a vlád řeknou o skutečné cestě Ukrajiny ke členství 15 let poté, co summit NATO poprvé prohlásil, že Ukrajina (a Gruzie) "se stanou členy NATO". Pokud existuje další problém, na který se většina analytiků zaměří, bude to vstup Švédska do NATO, který v současné době čeká na ratifikaci Maďarskem a Tureckem z důvodů, které nemají nic společného s kvalifikací země pro vstup.

Méně pozornosti bude přitahovat to, co lídři NATO říkají o Číně. To je pochopitelné, vzhledem k tomu, že Evropa se potýká s největší pozemní válkou na kontinentu od roku 1945. A přesto to, co NATO říká o Číně, je pro alianci stále důležitější - kvůli jejímu ústřednímu postavení vůči nejmocnějšímu členovi, Spojeným státům. Bylo by chybou ignorovat to, co NATO říká a dělá ohledně Číny, protože zatímco všechny oči jsou upřeny na Ukrajinu, rozpory mezi Spojenými státy a Evropou v tom, jak přistupovat k Číně, ovlivní budoucí zdraví transatlantických vztahů.

Vzestup Číny v agendě NATO

Summit ve Vilniusu ukáže, jak NATO v současné době chápe výzvu, kterou představuje Čína. Bude to také mezník pro posouzení toho, jak se rétorika aliance v této otázce změnila za poslední rok. Je spravedlivé říci, že analýza záměrů Komunistické strany Číny prošla v posledních letech drastickým vývojem.

Čína dlouho nebyla na radaru NATO. Dokonce ani neopravňovala jedinou zmínku ve Strategickém konceptu aliance z roku 2010. Vytrvalý lobbing Trumpovy administrativy a částečná konvergence názorů mezi evropskými partnery však pomohly dostat Čínu do agendy aliance. V prosinci 2019 NATO poprvé zahrnulo zmínku o Čínské lidové republice do oficiálního komuniké. Spojenci napsali: "Uznáváme, že rostoucí vliv Číny a její mezinárodní politika představují jak příležitosti, tak výzvy, které musíme řešit společně jako Aliance." V této pro alianci těžké době, zdůrazněné slavnými slovy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o NATO jako "mozkově mrtvém", se spojenci dohodli, že se z různých důvodů obrátí k Číně. Určení nové společné výzvy nepochybně pomohlo podpořit větší soudržnost. Spojenci se také obávali (z dobrého důvodu), že by prezident Donald Trump mohl stáhnout Spojené státy z NATO. S ohledem na tuto skutečnost chtěli ukázat, že přiznávají hodnotu bezpečnostním prioritám Trumpovy administrativy.

Komuniké z prosince 2019 bylo jen první salvou a v následujících měsících NATO posílilo své odkazy na Čínu a nabralo stále asertivnější a varovnější tón. Po summitu NATO v Bruselu v roce 2021, prvním po zvolení prezidenta Joe Bidena, komuniké varovalo: "Deklarované ambice a asertivní chování Číny představují systémové výzvy pro mezinárodní řád založený na pravidlech a pro oblasti relevantní pro bezpečnost Aliance."

Před ruskou totální invazí na Ukrajinu v únoru 2022 zaujala aliance zůžený přístup a spokojila se pouze s rolí Číny v Evropě a ne v jiných regionech. V důsledku toho se málo hovořilo o vytvoření expanzivnější role NATO v Indo-Pacifiku. Rostoucí význam Číny však znamenal, že Strategický koncept NATO 2022 jí věnoval mnohem větší pozornost než verze z roku 2010, která Čínu vůbec nezmiňuje. Stoltenberg již v roce 2021 zdůraznil, že je třeba, aby Strategický koncept 2022 udělal více pro řešení čínské výzvy. Větší pozornost věnovaná Číně v dokumentu z roku 2022 by pravděpodobně nastala, kdyby nebylo rozhodnutí ruského prezidenta Vladimira Putina rozšířit válku proti Ukrajině, několik měsíců před zveřejněním strategického konceptu.

Přesto Strategický koncept formuloval čínskou výzvu jako výzvu, která by mohla poškodit "zájmy, bezpečnost a hodnoty" aliance. Varoval také před dezinformačními schopnostmi Pekingu, stejně jako jeho touhou po kontrole nad technologickými sektory a kritickou infrastrukturou, a zdůraznil větší geopolitickou výzvu, zejména prohlubující se čínsko-ruské partnerství a to, jak se snaží podkopat liberální mezinárodní řád a rozdělit západní alianci.

Dopad války

Před rokem 2022 se politika NATO vůči Číně pravděpodobně opírala o několik klíčových předpokladů: Evropští spojenci souhlasili s zařazením Číny do agendy NATO v zájmu spojenecké jednoty se Spojenými státy; aliance by omezila své zaměření na Evropu, a nikoli na Indo-Pacifik; a NATO ponechalo otevřenou vyhlídku na omezené angažmá ohledně Pekingu. To bylo jako kývnutí na pozici Evropské unie z roku 2019, která definovala Čínu jako "partnera, ekonomického konkurenta a systémového rivala".

Válka však donutila členské státy NATO přehodnotit předpoklady, na nichž je založena politika vůči Číně. Například strach z vnitřní nejednoty se v kontextu rusko-ukrajinské války, která měla galvanizující dopad na soudržnost NATO, stal mnohem méně výrazným.

Spojenci v NATO navíc museli čelit některým obtížným otázkám, zejména lepšímu pochopení pokračujícího dopadu užších čínsko-ruských vztahů. Strategický koncept 2022 nehovořil pouze o hrozbách přicházejících z Pekingu. Navrhl, aby aliance zůstala otevřená konstruktivnímu jednání s Čínou. Ale uplynulý rok jen potvrdil velmi úzké spojení čínské vlády s ruskou vládou. Ať už má Čína vůči ruské politice a akcím na Ukrajině jakékoli výhrady, zastiňuje to hodnotou partnera v konfrontaci se Západem vedeným mezinárodním řádem.

Čínský vůdce Si Ťin-pching má zájem na tom, aby Putinova pošetilost nevedla ke změně režimu, která má potenciál nastolit nového vůdce se zájmem o sblížení se Západem. Uplynulý rok utlumil naděje na jakékoli smysluplné čínské angažmá. Otázkou je, do jaké míry lze Čínu povzbudit, aby na Ukrajině hrála konstruktivní roli, ať už naléháním na Rusko, aby se vyhnulo nebezpečným eskalačním krokům – zejména pokud jde o použití jaderných zbraní – nebo tlakem na seriózní mírové rozhovory.

Mezitím Stoltenbergův dřívější návrh, že NATO se nepřesouvá do Jihočínského moře, je v rozporu s akcemi z minulého roku. NATO vede častý a trvalejší dialog s klíčovými partnery v Indo-Pacifiku – zejména s Austrálií, Novým Zélandem, Japonskem a Jižní Koreou. Stejně jako v případě summitu NATO v Madridu v roce 2022 jsou tyto země pozvány k účasti na summitu ve Vilniusu. NATO diskutuje o tom, zda otevřít stálou kancelář v Japonsku. Nehovoří se o integraci těchto partnerů do vojenských plánů NATO, ale válka na Ukrajině zcela jistě vtahuje alianci hlouběji do Indo-Pacifiku. Rostoucí uvědomění si významu regionu a úspěch NATO v boji proti Rusku z něj činí žádanějšího partnera pro Japonsko a další země, které hodnotí svou schopnost odstrašovat a bránit se proti sílící Číně.

A co je možná nejdůležitější, rusko-ukrajinská válka vyvolala obtížné otázky ohledně vazeb mezi evropským a indo-pacifickým bojištěm a o důsledcích pro alianci. Experti tvrdí, že dnešní vzájemná závislost mezi Evropou a Indo-Pacifikem je větší než během studené války a že výzva pro Spojené státy v Asii nepříznivě ovlivňuje NATO a evropskou bezpečnost. Avšak přijetí toho, že evropské bezpečnostní bojiště a indicko-tichomořské bojiště jsou více propojeny, znamená, že spojenci NATO budou muset stanovit společné priority a rozhodovat o nejlepší rovnováze mezi těmito dvěma oblastmi, aby vyvinuli robustní a soudržnou strategii vůči Číně.

Pozoruhodná je samozřejmě otázka Tchaj-wanu. Ruská invaze na Ukrajinu a prohlubující se rusko-čínské partnerství vedly mnoho expertů a komentátorů k propojení Ukrajiny a Tchaj-wanu, i když se občas neshodnou na tom, kterému z těchto dvou partnerů by měla být věnována větší pozornost nebo jak jsou tyto dvě země propojeny. Někteří experti naznačují, že Spojené státy by měly upřednostnit Tchaj-wan před Ukrajinou, omezit podporu Ukrajiny a zaměřit se na Ukrajinu. Alternativně byla podpora Ukrajiny ostatními formulována jako nezbytná, aby nedošlo k povzbuzení čínských plánů na Tchaj-wanu. To platí zejména pro Spojené státy, jejichž závazek k obraně Tchaj-wanu před únorem 2022 daleko převyšoval jejich závazek vůči Ukrajině.

Otázka Tchaj-wanu má však také potenciál vytvořit obrovské rozdíly napříč Atlantikem. Při návštěvě Číny počátkem tohoto roku Macron zdůraznil své obavy z toho, že bude zatažen do války o Tchaj-wan. A nedávno zveřejněná německá Národní bezpečnostní strategie byla nápadná v tom, že se o Tchaj-wanu nezmínila ani jednou.

Tyto dva příklady jsou symbolem širších vnitroevropských rozporů, pokud jde o řešení přístupu aliance k Číně a Tchaj-wanu. Role Tchaj-wanu jako klíčového vývozce polovodičů znamená, že jeho bezpečnost je kriticky důležitá pro evropskou stabilitu, ale to je vyváženo strachem z velké ekonomické reakce, která by mohla následovat po rozsáhlých sankcích proti Číně, pokud by napadla Tchaj-wan. Nedávná zpráva dokonce předpověděla, že rozsáhlé sankce proti Číně by mohly vést k narušení světového obchodu ve výši 3 bilionů dolarů. A aby toho nebylo málo, zeměpisnou vzdálenost nelze ignorovat. Jak uvedl Philippe Le Corre, "odlehlost [...] neupřednostňuje možné zapojení Evropy do konfliktu na Tchaj-wanu nebo v Čínském moři".

Článek pět Washingtonské smlouvy zakládající NATO geograficky omezuje závazky aliance vzájemně se bránit v reakci na útoky na členy "v Evropě nebo Severní Americe". Čínský útok na americké síly v Pacifiku by se tak nekvalifikoval, a tak by Spojené státy neměly očekávat velký evropský obranný příspěvek v případě čínského útoku na Tchaj-wan. Očekávaly by však významnou politickou a ekonomickou podporu v boji proti Pekingu v takovém případě. Ve světle výše uvedených váhání by NATO mělo vést seriózní diskuse o evropské reakci v případě čínského útoku a o tom, jaké by byly tyto politické a ekonomické akce, aby byla zajištěna soudržnost během takového scénáře.

Tato diskuse je také obzvláště potřebná vzhledem k současnému stavu veřejného mínění v Evropě. Nedávný průzkum Evropské rady pro zahraniční vztahy odhalil některá nuancovaná a složitá zjištění. Zatímco názor veřejnosti se jasně pohnul proti Rusku, Evropané zůstávají otevřenější vůči spolupráci s Čínou. Evropská veřejnost obecně více podporuje neutrální postoj v případě čínského útoku na Tchaj-wan, ale také by podpořila ekonomické sankce proti Pekingu, pokud by Rusku poskytl zbraně k použití na Ukrajině. A američtí spojenci v Evropě musí zvážit svůj scénář noční můry: Většina zjevně věří, že Trumpův návrat do amerického prezidentského úřadu by oslabil transatlantické partnerství.

Rusko-ukrajinská válka dramaticky ilustrovala závislost Evropy na Spojených státech, což zvýšilo evropské obavy z další divoké oscilace v americké zahraniční politice po příštích volbách. Není to jen podpora Ukrajiny, která je v sázce pro NATO v listopadu 2024, ale samotná aliance, a velkou součástí toho je, zda bude existovat transatlantická jednota v tom, jak se vypořádat s výzvami vycházejícími z Indo-Pacifiku. Rozhovory v NATO o tom, jak by aliance reagovala v případě čínského útoku na Tchaj-wan, by pomohly zajistit jednotnější reakci, pokud by Peking v budoucnu podnikl takové kroky.

Zdroj v angličtině: ZDE