Cesta pustým lesem

8. 7. 2023 / Jan Čulík

čas čtení 4 minuty


V sobotu odpoledne jsem viděl ještě více než pětadvacet let starý film Ivana Vojnára Cesta pustým lesem (1997) který karlovarský festival uvedl jako součást "návratu k pramenům". Tedy, uznávám dobrou vůli organizátorů, ale poté, co jsem za celý týden festivalu kromě dobrých filmů viděl i spoustu lyrických pokusů bez příběhu, tak bylo obtížně strávit ještě tenhle. Rozhodl jsem se po tomto filmu, že už další film nesnesu. :)
 

Vzhledem k tomu, že je to film z roku 1997, tak musí být zmíněn v mé knižce o postkomunistickém hraném filmu Jací jsme z roku 2007. A je to pravda, psal jsem o tom filmu tehdy toto a nemusím na tom po jeho dnešním zhlédnutí po letech měnit ani čárku. Kupodivu, doboví pražští kritici se mnou souhlasili, viz bibliografie v poznámkách pod čarou. Je návratem k pramenům fotografický lyrismus bez příběhu? 

(Dnešní motto: If  I see another Czech lyrical film without a proper narrative, I shall scream...)


Cesta pustým lesem (1997), režie Ivan Vojnár
Jan Čulík, Jací jsme. Host Brno 2007

Ivan Vojnár natočil vizuálně  lyrický  film, který se podle Andrewa Hortona hodně blíží k poetické tradici ruského filmu než k tradici české nebo západní; podle ruských formalistů je "sujet" (výtvarná stylizace) důležitější než "děj" (zápletka) Horton také poukazuje na spřízněnost režiséra s dílem ruského režiséra Alexandra Sokurova.

 
Film je černobílý. Kamera systematicky využívá kontrastu bílé na černé, například vody třpytící se ve slunečním světle v kontrastu s tmou. Časté jsou záběry stromů proti obloze, scény lesů a zasněžených plání. Je zde řada zvětšených záběrů pavouka chytajícího mouchy a také vrásčitých vyčerpaných tváří; záběry krajiny obydlí chudých lidí.

Příběh filmu, pokud se dá nazvat příběhem, je útržkovitý a nejasný, je vyprávěn prostřednictvím náznaků. V roce 1913, krátce před první světovou válkou, se hlavní hrdina, zubař Holoubek, přestěhuje z Vídně do vesnice na Šumavě. Zpočátku jako outsider pozoruje, co se ve vesnici děje, ale postupně se stává součástí vesnického života. Nejvýraznější postavou je pošťák Kokesch (Pavel Landovský). Jak už to v českých filmech bývá, Kokesch opouští svůj ženu a děti a ožení se s mladší ženou, s níž hodlá opustit vesnici a odejít do města.

Zubař Holoubek se spřátelí a posléze naváže sexuální vztah s místní dívkou Annou, jejíž poměr s dřevorubcem rozčiluje ostatní vesničany. Stará kuchařka místního faráře neprávem obviní Annu z krádeže krajek z kněžského roucha a z toho se rozvíjí konflikt mezi uzavřenou komunitou a "jinakostí". Holoubek brání Annu a snaží se jí pomoci a ona se mu odvděčí sexuálními službami. To popudí místního muže Tédu, který Annu miluje. Dostane se s Holoubkem do křížku a nakonec se spolu poperou v bahně. (Tyto scény jsou vždy natočeny tak, aby byly "vizuálně atraktivní". Tato "atraktivita" často působí poněkud nuceně.)

V létě 1914 vypukne první světová válka a oba muži jsou odvedeni a posláni na frontu. Oficiální snímky z bojiště pak ve filmu ukazují katastrofální nelidskost první světové války a jsou v kontrastu s poetizovaným, přirozeně idylickým, i když tvrdým životem v šumavských kopcích, jako by režisér zkoumal "normální" život tváří v tvář kataklyzmatickému dvacátému století a snažil se zjistit, zda semínka obou světových válek ve dvacátém století byla zaseta dlouho předtím.

Citáty z dobových recenzí:

 "Tento film se definuje jako vyprávění o tom, jak se vztahovat k okolnímu světu." Soustřeďuje se na motivy "ztráty cesty" a "chybějících lidí". "Tyto motivy sice někdy mají konkrétní cíl, ale jen zřídkakdy je tento cíl skutečně smysluplný. Je možné je chápat jako obraz celkové krize komunikace". "Film působí fragmentárně. Vychází to ze zkušenosti režiséra jako fotografa. Film tak má neobvyklou "fotografickou dramaturgii"," vysvětluje Alena Prokopová (Film a doba 4, 1997, s. 189-192). - Cesta pustým lesem "působí jako první, hrubý náčrt filmu, který měl být smyslný, strohý, mrazivě magický s využitím lyrických kontrastů," říká Jaroslav Sedláček (Cinema, říjen 1997, s. 80).

No tak co?

1
Vytisknout
7346

Diskuse

Obsah vydání | 11. 7. 2023