Karlovy Vary: Bílá obloha z umělé hmoty
7. 7. 2023 / Jan Čulík
čas čtení
12 minut
Zase něco úplně jiného, Bílá obloha z umělé hmoty režisérů Tibora Bánóckého a Sarolty Szabó je pozoruhodný, animovaný (!!) scifi film s vážným ekologickým varováním, vyrobený v maďarsko-slovensko-litevské produkci za podpory Evropské unie. Pracovaly na něm armády animátorů v Maďarsku, na Slovensku a v Litvě. Pozoruhodně kombinuje počítačovou grafikou pozměněné záběry reálného světa s kreslenou fantazií. Zdá se mi, že pohyby hlavních postav byly rotoskopovány, tedy záběry natočeny v reálu a pak překresleny do animovaného filmu.
A proč animovaný film? Jinak se to udělat nedalo. Film se odehrává v
roce 2123, planeta Země byla už zcela zničena, Zeměkoule je kamenitá
pustina s rozbořenými zbytky měst, vypálenými domy a automobily a
fragmenty zničené civilizace. Film začíná v Budapešti, což je město
žijící v umělé atmosféře, v bublině pod obrovským poklopem oddělujícím
ho od zničené planety. Protože planeta přežívající zbytek lidstva
neuživí, lidé mají povinnost se množit, ale právo mají žít pouze do
padesáti let, kdy je do nich implantováno jakési přírodní semeno a
promění se v rostlinu a strom, z něhož pak vědci vyrábějí potraviny pro
dosud přežívající obyvatelstvo. Potíž je, že se ty stromy musejí pak
likvidovat, protože jejich květy jsou jedovaté a zahubily by lidstvo.
Hrdinou je asi pětatřicetiletý psychiatr Stefan, jehož manželka, zřejmě v
depresi z úmrtí jejich malého syna se dobrovolně nechá infikovat touto
rostlinou už v dvaatřiceti. Zbytek filmu je věnován Stefanově úsilí
rozhodnutí své manželky spáchat sebevraždu tak brzo zvrátit a docílit
operace, která by z ní implantovanou rostlinu odstranila. Nakonec se
dostanou až do výzkumného střediska ve Vysokých Tatrách, kde přežívá
více než osmdesátiletý profesor, vynálezce "záchrany lidstva"
prostřednictvím inseminace tou rostlinou. Profesor tam mučí svou dceru,
mezitím proměněnou ve strom, který neustále produkuje poupata, jenže
profesor je pálí letlampou, protože jejich jed by usmrtil lidstvo. Jenže
nemáme raději ustoupit a dát prostor vzniku nové civilizace? Stefan
nakonec ustoupí a nepožaduje operaci pro svou manželku, která by
zvrátila její inseminaci, naopak se nechá infikovat Semenem sám. Záběry
zničeného světa jsou ohromující.
Známá belgická herečka Veerte Baetens debutovala filmem Když to taje (2023) natočeném podle knižního bestselleru Tání spisovatelky Lize Spit. Je to film o krutosti dospívajících dětí a o indiferenci dospělých, kteří by se o ně měli starat. Mám však určité pochybnosti zda by brutalita, znázorněná v závěrečné části tohoto filmu, skutečně u postižené třináctileté oběti vedla tak po dvaceti letech, v její dospělosti k sebevraždě. Opravdu by to dotyčná po dosažení dospělosti nezpracovala?
Na vesnici v Belgii, žijící převážně zemědělským životem, spolu kamarádí tři děti, dvě dívky a chlapec. Je jim kolem třinácti - patnácti. Kluk organizuje opravdu pitomou a brutální hru na fanty, pod anglickým heslem Truth or Dare. Když neznáš odpověď, musíš se začít svlékat.
K organizaci hry mu napomůže Eva, která požádá svého jinak odtažitého otce (i její matka je odtažitá), aby jí sdělil nějakou opravdu těžkou hádanku. Zní takto: V místnosti, kde není vůbec žádný nábytek ani inventář, se na háku ve stropě oběsil muž. Pod ním je jen kaluže vody. Jak to udělal?
Nikdo samozřejmě až do poslední chvíle tuhle hádanku uhádnout nemůže, až pak na to přijde jedna přítomná, už polosvlečená dívka. Muž se oběsil tak, že vylezl na kostku ledu, ta pak roztála.
Protože to ta dívka odhalila, dojde k hádce, a v jejím důsledku je Eva brutálně znásilněna. Nikdo, ani dospělí, se jí nezastanou.
Po letech se ve vesnici koná spíše zábavná vzpomínková akce na památku Jana, bratra mladíka, který Evu kdysi znásilnil a který ve vesnici jako dítě tragicky zahynul. Eva, která dávno ve vesnici nežije, žije v Bruselu, se na oslavu přece jen vydá a na pódiu se tam pokusí promluvit o svém traumatu. Matce násilníka hodi do obličeje své zakrvácené tričko a spodky z doby, kdy byla znásilněna. Pak spáchá v prázdné místnosti sebevraždu přesně tím způsobem, jak to bylo vyloženo v hádance.
Teď už je úplně jasné, že Trump a Biden způsobili nenadálým stažením amerických vojsk z Afghánistánu milionům lidí neuvěřitelnou katastrofu. Zničili civilizaci, která se tam dvacet let budovala, a zlikvidovali normální existenci mnoha milionům lidí. Kolik filmů v letošních Karlových Varech tuto hrůzu způsobenou oběma těmito americkými kriminálníky, reflektuje.
Jedním z těchto filmu je americký snímek Babaka Jalaliho Fremont (2023), o životě mladé dívky Dunii, afghánské emigrantky a bývalé tlumočnice pro americkou armádu v Kábulu. Žije nyní v kalifornském městě Fremontu a pracuje v Číńany vlastněné výrobně fortune cookies, tzv. koláčků štěstí, tedy sušenek, do každé z nichž je včleněn jednovětý vzkaz či poselství, jako při věštění na pouti. Z výroby koláčků Dunia povýší na pisatelku těchto vzkazů do sušenek.
Tohle je neuvěřitelně milý film. Jak říkal v úvodu zase Karech Och, zaujal české návštěvníky letos v lednu na festivalu v Sundance. Svým politickým obsahem, ale zároveň svou neuvěřitelně osobní analýzou Duniny emigrantské osobnosti. Žije jak může, mezi dalšími Afghánci a americkou kamarádkou z práce. Po osmiměsíčním čekání se konečně dostane k psychiatrovi, poté, co jí čas na setkání s ním předá kamarád Afghánec, který k psychiatrovi jít nechce. Zpočátku je psychiatr neochoten změnit objednání z Afghánce na tuto dívku, pak si ji ale oblíbí, probírá s ní její osud - rodinu v Kábulu Talibán ostrakizuje a šikanuje, protože "jejich dcera je zrádce". Dunia za psychiatrem původně jde, protože nemůže spát a chce od něho prášky na spaní, posléze ji psychiatr dlouze vykládá příběh Bílého tesáka ze stejnojmenného románu od Jacka Londona, jeho oblíbené knihy. "Jsem jako Bílý tesák," konstatuje Dunia. "Ostatní štěňata Bílého tesáka nepřijali, protože to byl vlk. Mě ostatní tlumočníci nepřijali, protože jsem žena. A k mamince také nemohu, je v Kábulu."
"Má člověk právo pomýšlet na lásku, když jeho příbuzní v Afghánistánu trpí," ptá se Dunia kamaráda Afghánce. Jeho odpověď zní "Ano, pokud na ně nezapomeneš." Tak do jednoho fortune cookie napíše Dunia vzkaz, že by chtěla mít možnost snít, a dá tam vlastní telefonní číslo. Shodou okolností se tato sušenka dostane do rukou manželky čínského vlastníka sušenkové firmy, která na něj naléhá, aby ji vyhodil. Ten to odmítne udělat, a Dunia brzo dostane esemesku, že se s ní, pokud je ještě volná, chce jakýsi muž setkat, v obchodě s keramikou asi dvě hodiny jízdy od Fremontu, že má požádat v tom obchodě o jelena.
Při příjezdu do obchodu s keramikou Dunia zjistí, že na ni tam nečeká žádný nápadník, ale keramický jelen, který pro ni absurdně koupila manželka majitele sušenkového obchodu. Jenže cestou se Bunia seznámila se sympatickým mladíkem pracujícím v autoopravně při cestě, takže mu jelena přiveze.
Film je neuvěřitelně přívětivý a milý. Zaměřuje se na pozitivní rysy lidských osobností.
Foto: Režisér Babak Jalali uprostřed ovace obecenstva ve stoje, po promítání jeho filmu Fremont, který diváci milovali
Před promítáním posledního soutěžního filmu v hlavní soutěži, italského snímku Marca Righiho Vítr vane, kam chce pozval Karel Och na pódium Velkého sálu hotelu Thermal čtyři své spolupracovníky, kteří pro festival vybrali všechny filmy a děkoval jim. Tak dobře, ale někdy mě napadá, že nevím, kam dali soudnost, protože snímek Marca Righiho určitě do hlavní soutěže nepatřil.
Uznávám, že asi kurátory festivalu zaujal onen mlhavý, možná náboženský podtext tohoto italského filmu, ale podle mého názoru byly jakékoliv myšlenky velmi nejasně vyjádřeny - možná to byl "umělecký" úmysl autorů, aby jako to působilo originálně.
Shledal jsem tento přístup u celé řady filmů na tomto festivalu: hlavní postavy se skoro dvě hodiny jaksi motají ve svém prostředí, bez konkrétnějšího děje, je to záznam každodennosti, a pak až ke konci filmu: Bác, dojde k nějaké zásadní krizi a peripetii, které věc stejně moc neozřejmí.
Film se dehrává na farmě na italském venkově, v kopcovité přírodě, kde se hrdina, asi pětatřicetiletý muž Antimo, stará o v chlévě ukotvené krávy a jinak pobíhá po svém bytě a po vesnici a má sexuálně nenaplněný vztah se svou dívkou. Kdysi "před mnoha lety" studoval v semináři na kněze, ale školu opustil, "protože to nebylo pro mě".
Film naznačuje, že Antimo je nesmírně zbožný v prostředí, kde lidé zrovna Boha a církev přilíš vážně neberou. Ve vesnici působí bigotní katolický kněz, který zřejmě není Antimovým idolem.
Antimo se seznámí s Lazzarem, zemědělským dělníkem na téže farmě, původem ze Sardinie. Lazzaro nemá žádné náboženské zázemí, ani nebyl pokřtěn. Antimo mu nabízí, že ho naučí se modlit, a svým specifickým způsobem ho poučuje o významu modlitby. Posléze ho za přítomnosti svědka sám pokřtí vodou z řeky. Když se o tom ke konci filmu doví místní katolický kněz, zuří a Lazzara, který mu to v kostele řekl, z kostela vyžene.
Hned po tom křtu Antimo naprosto neočekávaně spáchá sebevraždu skokem z vysoké skály. Nikdo nechápe proč, ale Lazzaro vysvětluje Antimově sestře, že teprve sebevraždou a smrtí vstoupí člověk do království nebeského. Je to zvláštní interpretace, protože jak známo, sebevražda je pro katolíky těžký hřích. Tak nevím.
4743
Diskuse