Porážka Ukrajiny by znamenala globální katastrofu. NATO musí konečně zasáhnout a zastavit Rusko

8. 7. 2023

 

Pohled z východu NATO je naštěstí solidnější. "Slyším hodně [zemí] říkat, že bychom neměli dělat to či ono, protože to provokuje Putina nebo Rusko a zejména k použití jaderných zbraní," řekla minulý týden Kaja Kallas, estonská premiérka. "Tyto hrozby nás mají zastrašit. Definice terorismu spočívá v tom, že nás má vyděsit, abychom se zdrželi rozhodnutí, která bychom jinak učinili. A to je to, o co se [Rusko] snaží."

Východoevropští členové NATO, sdruženi do klubu nově zformované "bukurešťské devítky", vydali minulý měsíc důležitou výzvu do zbraně, v níž zdůraznili, že odražení ruské agrese je "jedinou cestou k obnovení míru a řádu založeného na pravidlech v Evropě".

Všech devět zemí - Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Slovensko - vstoupilo do NATO po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Vyzvali k "nové politické cestě, která povede ke členství Ukrajiny... jakmile to podmínky dovolí". "Neměli bychom váhat s odvážnějšími rozhodnutími, protože jinak Putinův režim usoudí, že západní spojenci jsou příliš slabí (a když) budou zatlačeni do kouta, vzdají se," řekl litevský prezident a hostitel summitu Gitanas Nauseda.

Hlavní námitku proti tomuto argumentu shrnul bývalý velvyslanec USA v NATO Ivo Daalder. "Problém, kterému čelí země NATO, spočívá v tom, že dokud konflikt pokračuje, přivést Ukrajinu do aliance se rovná vstupu do války," varoval.

Existují však precedenty. Západní Německo získalo ochranu NATO v roce 1955, přestože stejně jako Ukrajina vedlo spor o okupované výsostné území - v držení východního Německa, sovětské kolonie.  Podobným způsobem by se obranný deštník NATO mohl rozumně rozšířit i na zhruba 85 % ukrajinského území, které Kyjev v současnosti kontroluje.

To by zajistilo posílenou protivzdušnou a protiraketovou obranu a obranu proti dronům, aniž by se "zapojilo do války". Umožnilo by to také vojenskou reakci NATO, pokud by se ruské síly, které se nacházejí na okupovaném území nebo ve vodách Černého moře, rozhodly podniknout další, zločinné útoky na civilisty, jako byl ten, při kterém ve čtvrtek ve Lvově zahynulo sedm lidí.

Anders Rasmussen, bývalý generální tajemník NATO, nedávno nadhodil možnost, že by Polsko a pobaltské státy vyslaly pozemní jednotky na pomoc v boji proti ruským silám na ukrajinském území - pokud by NATO jako celek nezaujalo odvážnější postoj.

"Myslím, že Poláci by vážně uvažovali o vstupu a sestavení koalice ochotných, pokud Ukrajina ve Vilniusu nic nezíská," řekl Rasmussen. "Poláci mají pocit, že západní Evropa příliš dlouho neposlouchala jejich varování před skutečnou ruskou mentalitou."

Tento druhý názor důrazně podporuje A Wess Mitchell, bývalý náměstek amerického ministra zahraničí, který tvrdí, že některé západoevropské vlády, které se staly kořistí "starých tabu proti znepřátelení si Ruska", to stále ještě pořádně nechápou.

Přestože do Kyjeva proudí zbraně, sliby o posílení obrany východního křídla "zůstávají z velké části nesplněny", napsal Mitchell. Od začátku války se například přítomnost francouzských vojáků na východě NATO zvýšila "z 300 na 969... a italských z 350 na 385".

Naproti tomu "východní členové NATO provedli historické posílení, v jehož důsledku bude mít Polsko brzy více tanků než celá západní Evropa dohromady". Mezitím se počet amerických vojáků zvýšil z 5 000 na přibližně 24 000.