Prigožin nedokázal zpečetit Putinův osud. Ale tady je návod, jak to my všichni na Západě můžeme udělat
27. 6. 2023
čas čtení
5 minut
Putin
se zdá být slabší než kdy jindy - a to je pro vládce, který si zakládá
na projekci síly, problematické. Abychom ještě více otupili Putinovu
slábnoucí auru neporazitelnosti, musíme podkopat pilíře, na nichž stojí
jeho mýtus siláka: koloniální dobývání, neregulovaný kapitalismus a zneužívání klimatu.
Když se objeví otázky o jeho schopnosti vládnout, bude Putin tvrdit, že
navzdory snahám hanebného "kolektivního Západu" se ruská ekonomika
dokáže stabilizovat, protože svět potřebuje ruská fosilní paliva; že
potřeba západních společností vydělávat v Rusku znamená, že nikdy nebude
skutečně izolováno; že přes všechny své chyby na bitevním poli může
Rusko stále ovláadt rozsáhlé území Ukrajiny a její zdroje.
Za druhé, je nutné tlačit západní firmy, aby Rusko opustily. Mnoho jich tam stále zůstalo, včetně známých luxusních značek. Existují však i pozitivní příklady, kdy občanská společnost, zaměstnanci a spotřebitelé společně prosazují změnu. Vezměme si například případ výrobce švédské vodky Absolut, který po všeobecných výzvách k bojkotu přestal značku do Ruska vyvážet. Veřejná kampaň pak přiměla mateřskou společnost Absolut, Pernod Ricard, aby se z Ruska stáhla úplně.
Závažnější než dopad spotřebitelských značek je pokračující využívání sofistikovaných západních strojů a vývoz, který umožňuje výrobu pro ruskou armádu. Společnosti, jako je Haas Automation, byly obviněny, že pokračují v dodávkách strojů a dílů do Ruska. Všechny technologické firmy musí být ostražité, pokud jde o používání jejich výrobků při zločinech proti lidskosti.
Problém se netýká jen jedné nebo dvou firem, ale celé ideologie. Putinovy zločiny byly po desetiletí umožňovány podnikatelskými a politickými subjekty, které tvrdily, že větší ekonomické propojení povede k mírumilovnějšímu Rusku. Dokonce i po ruské invazi a anexi Krymu v roce 2014 zejména německé společnosti nadále rozšiřovaly své obchodní vztahy s Ruskem. Po desetiletí byly obavy o lidská práva zavrhovány - kdo by je potřeboval, když na obou stranách budou vládní politiku nakonec diktovat ekonomické zájmy? Toto uvažování ignorovalo skutečnost, že ruský režim si tento laissez-faire přístup vyložil jako zelenou pro stupňování represí a agrese. Západ se staral pouze o obchod - proč by reagoval na invaze? Tato ideologie, nebo spíše tato ideologická výmluva pro krátkodobou chamtivost, zkrachovala.
Musíme si uvědomit, že lidská práva, bezpečnost a ekonomické vazby jsou hluboce propojeny, a podle toho změnit své chování. Přestaňme prodávat diktátorům provaz, na kterém věší lidi: naše sousedy - a nakonec i nás. A pokud existuje jeden základní prvek, který posiluje Putinovo tvrzení o neporazitelnosti, je to závislost na fosilních palivech. Boj proti Putinovi je zároveň bojem proti klimatické krizi. Jak uvádí profesor Alexander Etkind ve své nové knize Rusko proti modernitě, Putinova ekonomika je až ze dvou třetin závislá na vývozu ropy a plynu, převážně do Evropy, a to zásadně prostřednictvím plynovodů, které vedou přes Ukrajinu.
Etkind tvrdí, že Putin zahájil invazi částečně proto, aby tento tok kontroloval. Navíc chtěl destabilizovat Evropu, zaplavit ji uprchlíky a vyvolat v ní takový chaos a strach, že Evropa bude nucena vzdát se plánů na nulové čisté emise uhlíku do roku 2050. Stejně jako často v průběhu této války se Putinovy cíle obrátily proti němu. Invaze vedla ke snížení závislosti na ruské energii. Putinova aura neporazitelnosti poháněná fosilními palivy byla otřesena, ale jsme teprve na části cesty. Rychlejší dekarbonizace je nejudržitelnějším způsobem, jak nejen podkopat Putina, ale také omezit možnost budoucích ruských vůdců a dalších autoritářů bohatých na zdroje vést agresivní války.
Podrobnosti v angličtině ZDE
3014
Diskuse