Mezi hospodou a hermetismem – česká identita jako oscilace mezi materialismem a ezoterikou
7. 2. 2026 / Arnošt Kult
Možná, že řadu případných čtenářů tohoto textu lidově řečeno „naštvu“ – nicméně intelektuální poctivost mi říká, že bych měl i tyto své úvahy zveřejnit. Česká kultura nese zvláštní dvojí rys, který je na první pohled paradoxní. Na jedné straně stojí materialismus „pivní kultury“, ironický odstup, humor, odpor k patosu a nedůvěra k velkým slovům. Na straně druhé se pak objevuje silná touha po ezoterice, alternativních výkladech světa či konspiračních teoriích. Tyto dva póly nejsou protiklady – existují paralelně jako dvě odlišné reakce české kultury na nejistotu a ztrátu autentického filozofického a etického rámce.
„Pivní materialismus“ není jen folklórem – je historicky zakořeněnou obrannou strategií proti cizím ideologiím, cizím mocnostem a cizím institucím. Humor a ironie fungují jako štít proti patosu, který se v českém prostředí vždy spojoval s nebezpečím manipulace.
Hospoda nahrazuje chrám, ironie nahrazuje dogma a cynismus nahrazuje víru. Je to způsob, jak přežít v prostředí, kde se velká slova často obracela proti lidem, kteří jim uvěřili. Jenže tento cynismus má i svou negativní cenu. Vytváří kulturní prázdno, které si žádá doplnění. A právě tam vstupuje druhý pól – ezoterická touha po „smyslu“.
V zemi, která ztratila židovsko-křesťanskou kontinuitu a kde instituce nemají důvěru, vzniká silná poptávka po alternativních metafyzikách. Hermetismus, alternativní historie či narativy typu „Tartárie“ nejsou jen únikem – jsou pokusem zaplnit prázdné místo v řádu světa.
Tento paradox je výraznější v Čechách než na Moravě – ta si uchovala silnější komunitní struktury, živější křesťanskou tradici a větší sociální soudržnost. Čechy jsou naopak výrazněji sekularizované, atomizované a kulturně „odpojené“. Kde je méně tradice, tam vzniká více ezoteriky – kde je méně důvěry, tam vzniká více alternativních kosmologií – kde je méně řádu, tam vzniká více mýtů.
Česká identita tak osciluje mezi hospodou a hermetismem, mezi cynismem a touhou po smyslu, mezi odmítnutím velkých příběhů a jejich horečným hledáním. Je to oscilace, která je symptomem hlubší historické zkušenosti – života v prostoru mezi mocnostmi, tradicemi a mezi různými jazykovými oblastmi. A právě tato oscilace je jedním z klíčů k pochopení (i dnes asi stále „nemocné“) české „duše“.
Diskuse