Marnost nad marnost

30. 4. 2019 / Jan Sláma

Toto snad biblické pořekadlo je více než pravdivé. Stále více se o tom přesvědčuji. Všechny ušlechtilé ideály jsou marné. A co jsou to vůbec ty ideály? Je to harmonie? Jak by vypadal život na zemi kdyby dosáhl harmonie? Zdá se, že tehdy, když by s povrchu Země zmizel člověk. Je to člověk, který přirozenou harmonii neustále narušuje a ničí.

Před několika týdny se, už po kolikáté, probudili nějací mladí lidé, asi studenti, s proklamací k záchraně naší planety. Několik se jich zviditelnilo, psalo se o nich na všelijakých tvitrech a fejsbucích, či jak se to všechno to moderní sdílení nazývá. Možná i v novinách. Se svatým nadšením se asi ukázali i v televizi. Založili několik diskusních kroužků a budou diskutovat.

 

Odebrali se i k úřadu vlády. Chtějí, aby planetu zachránili volení zástupci. Ti je dílem přijali a přikyvovali jejich snaze, další si jich příliš nevšímali. Konec konců většinou nemají ještě volební právo a než k němu dospějí tak z toho vyrostou.

Vláda naší miniaturní zemičky zachrání naše ovzduší Kotlíkovou dotací. Zároveň si stále libuje jak se daří odbytu aut. Jsme na jejich výrobě závislí. Kdyby tomu tak nebylo začal by HDP třeba i klesat. Představme si, že by se vývoj výroby všeho možného zastavil na třeba jen prosté reprodukci. To jest, že by se jen nahrazovalo to co dosloužilo a nedalo se opravit.

Byla by to hrůza. Raději nepomyslet. Představa, že bychom měli chodit v přešívaných šatech, že bychom si dávali podrážet botky ( mnozí ani nechápou význam toho slova), že když se nám rozbije pračka či jiný domáci spotřebič, nosili bychom je do opravny atd. Ve všem je znát ohromný pokrok. Nechci zabíhat do podrobností, ale dobře si pamatuji, už proto, že první moje pracovní nasazení po vysoké škole byla funkce technologa opravárenství, jak se všichni snažili prodlužovat životnost strojů. Dnes dokonce prý jsou do strojů záměrně vkládány součásti, které životnost strojů limitují. Šlehač přestane šlehat, tak se vyhodí a koupí nový. A je to.

Ale vraťme se k ovzduší a bohulibým snahám vlád. Nikoho ani nenapadne, že by se měla snížit výroba a hlavně provoz automobilů všeho druhu. Aut, která v zimě v létě chrlí tuny a tuny všech možných oxidů a dalších látek, patrně tak prospěšných organizmu člověka, fauny a flory, že je nemyslitelné pohodlí pokrokem nastolené nějak omezovat. To by si lidé nenechali líbit a určitě by šli protestovat před úřad vlády.

Tak jak z bludného kruhu ven? I kdyby se z naší zemičky stala osvícená enklává Evropy a světa a lidé hromadně opustili individuální dopravu a začali využívat a rozvíjet dopravu hromadnou, co by to přineslo? V české kotlině by se snad trochu vyčistilo ovzduší, ale zároveň by se propadl ten uctívaný HDP, protože by se scvrkla domácí poptávka po autech. Naše země by se propadla mezi nejzaostalejší země Evropy a světa, přestaly by růst mzdy a platy, důchody a podpory a vůbec bychom pak třeba neměli ani prostředky na zbrojení a podobné základní potřeby.

To jsem se dotkl jen jednoho výdobytku civilizace. Už si ani netroufám pomyslet na omezení cestování letadly do dalekých krajin na dovolené. Ani pomyslet na šetření enrgií, potravinami, vodou, na návrat k přírodě od virtuálního světa počítačů.

Výsledek těchto velmi dílčích úvah je totožný s názvem článku. Změny se ale dějí. Jsou dány opět vývojem vědy a techniky. Ale positivní vývoj je v hlubokém propadu za vývojem negativním. Líná generace nechce opustit pohodlí automobilismu. Stačí tedy nahradit pohon při kterém se spalují paliva pohonem elektrickým. Problém je ale v ceně a pak v nutnosti vyrobit tu elektřinu. Vyrobit ji čistou cestou. Spalovat jiná paliva v elektrárně, abychom měli čistou energii nemá smysl, pokud nezvolíme cestu jaderných elektráren. To je zejména problém naší země.

Takže se zase dostáváme do bludného kruhu. Je potřeba rychle vyměnit auta na benzin a naftu za auta na elektřinu, ale do stavby jaderné elektrárny se nikomu moc nechce. Výhledově by byla i cesta malých jaderných elektráren, které by mohly nahradit i plynové vytápění, které konec konců také produkuje exhalace!

Přemýšlivá mladá generace, která právem obviňuje své matky a otce kamže je to zavlekli, se bude muset postarat sama o nápravu. Musí ale sama dospět k přesvědčení co je nutné udělat a pak to skutečně dělat. Jednotlivci by měli jít příkladem. Sami dělat to co je správné. Přesvědčovat ty zbývající, aby se přidali. Přesvědčit i starší spoluobčany, aby se pokusili, aby pomohli napravit to co sami pokazili svou váhavostí, leností a nedůsledností. Možná, že se z těch mladých vygeneruje nějaký vůdčí element, který bude natolik přitažlivý, že strhne davy.

Kéž by tomu tak bylo. Spíše si ale v duchu názvu článku myslím, že počáteční nadšení brzy opadne a lidstvo si bude muset protrpět všechny dopady zhýralého života. Teprve pak, až okolnosti dospějí ke skutečné krizi se začne něco řešit. Tyto vlády světa to budou stěží.


0
Vytisknout
5066

Diskuse

Obsah vydání | 7. 5. 2019