Vstane blahoslavený Václav, jenž se měl státi brzy obětí
Kristovou, neboť prahl podle onoho svého svatého obličeje pospíšiti do
chrámu, aby mohl co nejskrytěji pokleknouti k další modlitbě, dříve než
by se sešel zástup lidu, a zatímco touží jako dobrý pastýř se svým
stádem poslouchat a zpívat společně jitřní chvalozpěvy, brzy jest
polapen do osidel úkladů.
Neboť kněz toho chrámu, jeden z těch, od nichž vyšla nepravost
z Babylonu, hned jak spatřil muže božího přikázání, podle příkazu
zločinců zavřel dveře kostelní.
Povstanou i připravení úkladníci, totiž jeho bratr s celou svou
ozbrojenou četou. A spatřiv bratra, vyvolený vojín boží, chtěje mu díky
vzdáti, obejme pažemi jeho šíji, a líbaje ho, pozdraví ho slovy: "Buď
stále zdráv, můj bratře, oplývej statky života pozemského i budoucího
a ať tebe Kristus přijme k své věčné hostině, jako tys včera mne a mou
družinu s takovou štědrostí pohostil." Ale na to on odpověděl zpupně a s
posupným pohledem, vytasiv meč, který měl skryt pod pláštěm: "Včera
ovšem, jak chvíle toho žádala, jsem tě pohostil, nyní však takto bratr
bratru poslouží!" A máchnuv mečem, udeřil ho do hlavy, ale poněvadž toho
moc Páně chránila, stěží dokázal, že mu krev vytryskla.
Celá legenda ZDE
Diskuse