COVID-19 je varování přírody určené naší samolibé civilizaci

27. 3. 2020


Žili jsme v bublině, v bublině falešného pohodlí a popírání problémů. V bohatých státech jsme začali věřit, že jsme se dokázali povznést nad hmotný svět. Bohatství, které jsme nashromáždili - často na úkor druhých - nám zakrývalo skutečnost. Žili jsme za zástěnami, pohybovali jsme se jen mezi bublinami - svého domu, automobilu, kanceláře a nákupního střediska - a přesvědčili jsme se, že nám nic nehrozí, že jsme dosáhli bodu, o který usilují všechny civilizace - že jsme se odřízli od hrozeb přírody, píše George Monbiot.

Teď ta membrána praskla a zjišťujeme, že jsme nazí a rozčílení, protože biologie, o níž jsme si mysleli, že jsme ji vyhnali ze svých životů, se nám do nich bouřlivě navrátila.
Pokušením, až tato pandemie pomine, bude uchýlit se do nové bubliny. Nemůžeme si dovolit tomu propadnout. Od této chvíle bychom měli vystavit svou mysl bolestné realitě, kterou už tak dlouho popíráme.

Tato planeta má množství morbidit, ve srovnání s některými z nich bude vyřešit tuto koronavirovou epidemii lehké. Jedna z nich, nade všechny, mě v posledních letech děsí: Jak si zajistíme dostatečné množství potravin? Nynější boje v supermarketech o toaletní papír jsou samy o sobě dost hnusné, doufám, že nebudeme svědky bojů o jídlo. Ale začíná být obtížné si představit, jak si jim vyhneme.

Hromadí se velké množství důkazů, že rozklad klimatu ohrozí naši produkci potravin. Zemědělství v některých částech světa je už nyní postihováno suchem, povodněmi, požáry a kobylkami (jejichž hromadný výskyt v posledních několika týdnech se zdá být důsledkem nenormálních tropických cyklonů).

Ve své připravované knize Our Final Warning, Naše konečné varování, vysvětluje Mark Lynas, co se pravděpodobně stane s našimi zdroji potravin s každým dalším globálním oteplením o jeden stupeň Celsia. Zjistil, že extrémní nebezpečí vzniká někde mezi 3 až 4 stupni Celsia nad předprůmyslovou úroveň.  V tom bodě hrozí série provázaných dopadů zlikvidovat výrobu potravin. Venkovní teplota začne být příliš vysoká na to, aby v ní lidé mohli přežít, a tak zemědělství v Africe a v Jižní Asii začne být nemožné. Dobytek zemře horkem. Teplota začne překračovat smrtící práh pro obiloviny po celém světě a většina zemědělských oblastí se promění v údolí prachu. Začne být vysoce pravděpodobné celosvětové selhání úrody.

V součinnosti s rostoucím počtem obyvatel na zemi a ztrátou zavodňovacích systémů, půdy a opylujícího hmyzu by mohl na světě vzniknout strukturní hladomor. I dnes, kdy má svět přebytek potravin, hladovějí stamiliony lidí v důsledku nerovné distribuce bohatství a moci. Nedostatek potravin byl mohl způsobit, že budou hladovět miliardy lidí. Přesto však, i když všechny státy splní své přísliby podle dohody z Paříže, což v současnosti vypadá nepravděpodobně, globální oteplování bude asi 3 - 4 stupně Celsia.

V důsledku své iluze bezpečnosti neděláme skoro nic pro předvídání této katastrofy, natož abychom se jí snažili zabránit. Tento existenční problém vůbec neřešíme. Všechny hospodářské sektory produkující potraviny tvrdí, že jeho dnešní praktiky jsou udržitelné a nemusejí se měnit.

Avšak tohle je jen jedna z našich hrozících krizí. Odolnost bakterií vůči antibiotikům je potenciálně tak smrtící jako každá nová choroba. Jednou z příčin je ohromující plýtvání antibiotiky na mnoha dobytčích farmách.

V USA, kde nemá 27 milionů lidí žádné zdravotní pojištění, používají dnes někteří lidé veterinářská antibiotika, včetně těch, která se prodávají bez předpisu, pro rybičky v akváriu. Farmaceutické společnosti neinvestují řádně do hledání nových léků. Jestliže přestanou fungovat antibiotika, chirurgické zákroky začnou být nemožné. Porody budou zase smrtelnou hrozbou. Chemoterapie se už nebude moci bezpečně praktikovat. Infekční nemoci, na které jsme pohodlně zapomněli, se stanou smrtelnými. Měli bychom o těchto věcech hovořit tak často, jak často hovoříme o fotbale. Ale zase - tato věc není v našem povědomí.

Jsou dvě možné budoucí cesty. Buď bychom dál mohli hrozby popírat. Anebo by tohle mohl být okamžik, kdy si znovu uvědomíme, že nám vládne biologie a fyzika a že jsme závislí na tom, aby tato planeta byla obyvatelná.  Tento koronavirus nám připomíná, že patříme do hmotného světa.

Kompletní článek v angličtině ZDE
 

0
Vytisknout
9759

Diskuse

Obsah vydání | 31. 3. 2020