Válka o mediální prostor: Izrael vs. Palestina

12. 11. 2020 / Jiří Kalát

čas čtení 10 minut

 

Arabský mladík s hlavou omotanou černobílým šátkem (tzv. kufíja) útočícím na příslušníky bezpečnostních složek IDF (Israel Defense Forces), izraelský voják harašící palestinskou babičku na vojenském checkpointu, muž s oslíkem nebo žid modlící se u Zdi nářků, to všechno jsou tradiční obrazy izraelsko-palestinského konfliktu v českých médiích. Zjednodušení na pouhé stereotypy ale nemusí být tím nejhorším problémem.

 

Poslední roky se mé studium na Univerzitě Karlově točí kolem mediálního obrazu izraelsko-palestinských vztahů, a nyní pak převážně o zobrazování muslimů a islámu jako takového. Už na počátku svého zájmu o Izrael a Palestinu mě překvapovalo, o kolik méně prostoru mívá v médiích palestinská strana, a jak rozdílně se o Izraelcích v českých médiích informuje. Když jsem poté rok žil v Jeruzalémě, moje podezření na jistou nevyváženost se stále prohlubovalo, jelikož v mnoha chvílích se zdály mediální výstupy některých českých periodik až absurdně vzdálené od reality dění na místě.

(Tento text vychází z mé práce Český mediální obraz izraelsko-palestinských vztahů na počátku tzv. tiché intrády, jehož některé části také využívá. Tyto části jsou označeny kurzívou.)

Situace si žádala řádný výzkum a já dostal skvělý impulz pro práci. Stačilo si vybrat to správné období a dostatečně široké spektrum periodik zastupující českou mediální scénu. Považuji se za čtenáře a tak je do výzkumu zahnuto šest hojně čtených tištěných mainstreamových médií se zastoupením deníků a týdeníků.

Horší už bylo najít vhodný časový interval, jelikož česká média se oblasti věnují, jenom „když se něco děje“. V roce 2014 (a částečně také v roce 2015) však Izraelem otřásala vlna útoků noži, automobily i dalšími prostředky, a emoce v Palestině naopak vířily izraelské odvetné operace. Střípky z dění ve Svaté zemi si tak našly cestu i do českých novin a časopisů. Z každého roku jsem zvolil jeden měsíc s největší intenzitou aktivit a nakonec získal 229 textů (163 v roce 2014 a 66 v roce 2015). Celkově převažovaly texty zpravodajské (75 %) nad texty publicistickými (25 %). Všechny články byly posléze pečlivě zpracovány a analyzovány.

Média jsou v 21. století mocným nástrojem propagandy. S příchodem sociálních sítí (Facebook, Twitter atd.) se jejich moc ještě znásobila a hlas dostala tzv. mlčící většina, tedy lidé, kteří dříve do mediálního prostředí neměli žádný nebo značně omezený přístup. Občanský žurnalismus je však často kritizován pro svoji manipulativnost, subjektivitu a neprofesionalitu. Již tradičním médiím bývá vytýkána zkratkovitost a neúplnost informací, které podávají. „Zpravodajství popisující násilí a konflikt obyčejně obsahuje jen velmi málo vysvětlení historie a původu konfliktu,“ píše například Greg Philo a Mike Berry v knize Bad news from Israel. O občanské žurnalistice toto platí dvojnásobně, ne-li trojnásobně.

Čtenáři se tak vracejí k tradičním médiím, která stále (a možná i více než dříve) ručí za kvalitu a důvěryhodnost svého zpravodajství. Nemohou obsáhnout všechno, snaží se však předávat alespoň střípky reality dále. Konzumenti médií nemají sice přístup k plnému balíku informací, ale věří, že data, jež dostávají, jsou správná. Bohužel ani zde není situace ideální, jelikož redakce podléhají různým tlakům, ať již společenským, osobním či korporátním, a tím ovlivňují výsledné zpravodajství.

Co nám prozrazují zkoumané texty?

Prostor v médiích je důležitý. Vytváří obraz aktéra událostí, což je mu k prospěchu či ke škodě. Blízkovýchodní hráč mající dostatek prostoru může lépe a přesněji vysvětlovat své cíle, postoje, názory, obhajovat svá rozhodnutí i chování a tím ovlivňovat veřejné mínění, názory svých přátel, ale i nepřátel. V rámci izraelsko-palestinského konfliktu probíhá krutá válka nejenom na zemi, ale také, a možná ještě o něco brutálněji, v mediálním prostředí. Zuří v již zavedených médiích, na blozích, ale také na sociálních sítích. Mnohdy má čtenář pocit, že izraelsko-palestinský konflikt je prakticky všudypřítomný.

Vždy jde tedy o prostor. Z celkového počtu 229 textů obsahovalo informace oficiálního charakteru (tedy přímé řeči představitelů státních institucí, tiskové zprávy, analýzy atd.) od obou stran 55 textů, dalších 46 obsahovalo zdroj pouze Izraelský a 12 pouze Palestinský. Izraelské oficiální zdroje tak měly přibližně čtyřikrát častěji přístup k českým čtenářům než zdroje palestinské.

Tím problém, ale nekončí. I v textech, které by se mohly zdát vyvážené, jelikož obsahují informace od obou stran, převažuje prostor věnovaný informacím izraelským. Ze zkoumaných 55 textů převažovaly ve 43 z nich informace poskytované (spočítané na počty znaků) zatímco pouze 12 obsahovalo více informací palestinské strany.

Zarážející i v celku zajímavá je také skutečnost, že pouhých 14 textů napsali autoři mající osobní zkušenosti nebo odborné znalosti. Zbytek textů je tak psaný na základě informací z druhé (mnohdy však až třetí či čtvrté) ruky. Tento stav věcí je bohužel průvodním jevem obecného vývoje české novinařiny.

Statistika nám ukazuje, že izraelský pohled na daný problém má na českém mediálním prostředí znatelně navrch. Tento stav však nemusí nutně souviset s neobjektivností českých novinářů či vydavatelských domů. Mnohem pravděpodobněji je spojen s dostupností informací a vytížeností pracovníků médií. Jak bylo uvedeno výše, zdroje izraelské strany konfliktu je mnohem jednodušší získat než informace strany palestinské. GPO (Government Press Office – oficiální izraelská agentura koordinující styk a komunikaci vlády s novináři a veřejností) zasílá několik emailů denně novinářům akreditovaným v Izraeli. Žurnalisté sedící v Česku v redakcích (kterých je bohužel převážná většina) nemají bohužel kapacity, časové ani finanční, hledat další informace z jiných nezávislých a hlavně ověřených zdrojů, jsou tak odkázáni na agentury, které přebírají informace převážně od izraelské GPO. Jedním z průvodních jevů je i situace, kdy jsou v textech uváděny celkové počty obětí izraelské strany přesně, kdežto u Palestinců se pouze odhadují či zaokrouhlují. „Od začátku izraelské operace v Gaze před 23 dny počet palestinských obětí podle tamních záchranářů stoupl na více než 1300. Na izraelské straně zahynulo 56 vojáků a tři civilisté,“ uvádí se například v textu deníku Právo (autoři ale uvedeni jako Nek, ČTK a DPA).

Přenos informací se za posledních několik dekád neuvěřitelně zrychlil, společně s tím ale klesly nároky na jejich přenos, vyváženost a komplexnost. Prakticky v reálném čase můžeme sledovat události na okupovaném Západním břehu Jordánu, ale otázkou zůstává, jakou i čí realitu nám dané video ukazuje. I poctivý novináři pracující ve svobodném prostředí a snažící se dělat svojí práci dobře, jsou vystaveni vlivům různých procesů, některé jsou ovládány, jiné pouze vycházejí ze situace samotné. A co teprve ti nepoctiví nebo snadno ovlivnitelní?

Celkově výsledky naší studie ukazují, že to bylo stanovisko Izraele, které převažovalo v televizním zpravodajství a to je částečně důsledek velmi dobře organizovaného systému lobbingu a public relation,“ píše například Greg Philo a Mike Berry v knize Bad news from Israel. Izrael má mnohem lépe zorganizovaný způsob informování novinářské veřejnosti působící v Izraeli i na palestinských územích. Mluvčí izraelské vlády, armády, atd. neváhají okamžitě informovat prakticky o čemkoliv zajímavém. V tomto palestinské PR velice zaostává, což se samozřejmě projevuje na prostoru, který obě strany v médiích mají.

Izraelské úřady skrze svoji GOP také ovládají pohyb zahraničních i izraelských novinářů v Izraeli, ale i na palestinských územích, což se podepisuje na událostech, o kterých novináři informují. Mnohdy si ani nemusí uvědomovat, jak je s nimi posouváno a manipulováno, zvláště, kdy jsou na místě jen několik dní.

V posledních letech se do „PR“ boje také ve velkém zapojují různé zájmové skupiny pomocí příspěvků na sociálních sítích i na internetu jako takovém. Relativní snadnost vytváření mediálního materiálu dává možnosti široké veřejnosti participovat na informačních tocích. S tímto je spojen například fenomén Pallywoodu. Což je pojem označující cílenou manipulaci veřejným míněním za pomoci zinscenovaných fotografií i záběrů. Je velice kontroverzním a často zneužívaným i používaným obrazem reality palestinských území, který si ale velice často najde cestu i do oficiálních médií. Palestinci jsou obviňováni z přehrávání nebo přímo režírování některých situací, které jsou posléze světu prezentovány jako realita. Dalo by se tak s nadsázkou říci, že izraelsko-palestinský konflikt je střetem dvou propagand. Oficiální propracované izraelské a lidové impulzivní palestinské.

Prostor v médiích, i moc hlasu, který jimi zní, ovlivňuje realitu našeho vidění konfliktu. V tuto chvíli tak válku o oficiální mediální prostor Palestinci hrubě prohrávají, zatímco Izrael vede na plné čáře. Ono se vlastně stačí jen podívat na to, kolik vychází informací o Izraeli a jeho boji s pandemií covidu, četli jste ale něco o Palestině?



0
Vytisknout
6956

Diskuse

Obsah vydání | 16. 11. 2020