Válka o mediální prostor: Izrael vs. Palestina
12. 11. 2020
/
Jiří Kalát
čas čtení
10 minut
Arabský mladík s hlavou omotanou
černobílým šátkem (tzv. kufíja) útočícím na příslušníky
bezpečnostních složek IDF (Israel
Defense Forces),
izraelský voják harašící palestinskou babičku na vojenském
checkpointu, muž s oslíkem nebo žid modlící se u Zdi nářků,
to všechno jsou tradiční obrazy izraelsko-palestinského konfliktu
v českých médiích. Zjednodušení na pouhé stereotypy ale
nemusí být tím nejhorším problémem.
Poslední roky se mé studium na Univerzitě
Karlově točí kolem mediálního obrazu izraelsko-palestinských
vztahů, a nyní pak převážně o zobrazování muslimů a islámu
jako takového. Už na počátku svého zájmu o Izrael a Palestinu
mě překvapovalo, o kolik méně prostoru mívá v médiích
palestinská strana, a jak rozdílně se o Izraelcích v českých
médiích informuje. Když jsem poté rok žil v Jeruzalémě,
moje podezření na jistou nevyváženost se stále prohlubovalo,
jelikož v mnoha chvílích se zdály mediální výstupy
některých českých periodik až absurdně vzdálené od reality
dění na místě.
(Tento text vychází z mé práce
Český
mediální obraz izraelsko-palestinských vztahů na počátku tzv.
tiché intrády,
jehož některé části také
využívá. Tyto části jsou označeny kurzívou.)
Situace si žádala řádný výzkum a já
dostal skvělý impulz pro práci. Stačilo si vybrat to správné
období a dostatečně široké spektrum periodik zastupující
českou mediální scénu. Považuji se za čtenáře a tak je do
výzkumu zahnuto šest hojně čtených tištěných mainstreamových
médií se zastoupením deníků a týdeníků.
Horší už bylo najít vhodný časový
interval, jelikož česká média se oblasti věnují, jenom „když
se něco děje“. V roce 2014 (a částečně také v roce
2015) však Izraelem otřásala vlna útoků noži, automobily i
dalšími prostředky, a emoce v Palestině naopak vířily izraelské
odvetné operace. Střípky z dění ve Svaté zemi si tak našly
cestu i do českých novin a časopisů. Z každého roku jsem
zvolil jeden měsíc s největší intenzitou aktivit a nakonec
získal 229 textů (163 v roce 2014 a 66 v roce 2015).
Celkově převažovaly texty zpravodajské (75 %) nad texty
publicistickými (25 %). Všechny články byly posléze pečlivě
zpracovány a analyzovány.
Média jsou v 21. století mocným
nástrojem propagandy. S příchodem sociálních sítí (Facebook,
Twitter atd.) se jejich moc ještě znásobila a hlas dostala tzv.
mlčící většina, tedy lidé, kteří dříve do mediálního
prostředí neměli žádný nebo značně omezený přístup.
Občanský žurnalismus je však často kritizován pro svoji
manipulativnost, subjektivitu a neprofesionalitu. Již tradičním
médiím bývá vytýkána zkratkovitost a neúplnost informací,
které podávají. „Zpravodajství popisující násilí a konflikt
obyčejně obsahuje jen velmi málo vysvětlení historie a původu
konfliktu,“ píše například
Greg Philo a Mike Berry v knize Bad news from Israel.
O občanské žurnalistice toto platí dvojnásobně, ne-li
trojnásobně.
Čtenáři se tak vracejí k tradičním
médiím, která stále (a možná i více než dříve) ručí za
kvalitu a důvěryhodnost svého zpravodajství. Nemohou obsáhnout
všechno, snaží se však předávat alespoň střípky reality
dále. Konzumenti médií nemají sice přístup k plnému balíku
informací, ale věří, že data, jež dostávají, jsou správná.
Bohužel ani zde není situace
ideální, jelikož redakce podléhají různým tlakům, ať již
společenským, osobním či korporátním, a tím ovlivňují
výsledné zpravodajství.
Co nám prozrazují zkoumané texty?
Prostor v médiích je důležitý.
Vytváří obraz aktéra událostí, což je mu k prospěchu či ke
škodě. Blízkovýchodní hráč mající dostatek prostoru může
lépe a přesněji vysvětlovat své cíle, postoje, názory,
obhajovat svá rozhodnutí i chování a tím ovlivňovat veřejné
mínění, názory svých přátel, ale i nepřátel. V rámci
izraelsko-palestinského konfliktu probíhá krutá válka nejenom na
zemi, ale také, a možná ještě o něco brutálněji, v mediálním
prostředí. Zuří v již zavedených médiích, na blozích,
ale také na sociálních sítích. Mnohdy má čtenář pocit, že
izraelsko-palestinský konflikt je prakticky všudypřítomný.
Vždy jde tedy o prostor. Z celkového
počtu 229 textů obsahovalo informace oficiálního charakteru (tedy
přímé řeči představitelů státních institucí, tiskové
zprávy, analýzy atd.) od obou stran 55 textů, dalších 46
obsahovalo zdroj pouze Izraelský a 12 pouze Palestinský. Izraelské
oficiální zdroje tak měly přibližně čtyřikrát častěji
přístup k českým čtenářům než zdroje palestinské.
Tím problém, ale nekončí. I v textech,
které by se mohly zdát vyvážené, jelikož obsahují informace od
obou stran, převažuje prostor věnovaný informacím izraelským.
Ze zkoumaných 55 textů převažovaly ve 43 z nich informace
poskytované (spočítané na počty znaků) zatímco pouze 12
obsahovalo více informací palestinské strany.
Zarážející i v celku zajímavá je
také skutečnost, že pouhých 14 textů napsali autoři mající
osobní zkušenosti nebo odborné znalosti. Zbytek textů je tak
psaný na základě informací z druhé (mnohdy však až třetí
či čtvrté) ruky. Tento stav věcí je bohužel průvodním jevem
obecného vývoje české novinařiny.
Statistika nám ukazuje, že izraelský
pohled na daný problém má na českém mediálním prostředí
znatelně navrch. Tento stav však nemusí nutně souviset s
neobjektivností českých novinářů či vydavatelských domů.
Mnohem pravděpodobněji je spojen s dostupností informací a
vytížeností pracovníků médií. Jak bylo uvedeno výše, zdroje
izraelské strany konfliktu je mnohem jednodušší získat než
informace strany palestinské. GPO (Government
Press Office – oficiální izraelská agentura koordinující styk
a komunikaci vlády s novináři a veřejností)
zasílá několik emailů denně novinářům akreditovaným v
Izraeli. Žurnalisté sedící v Česku v redakcích (kterých
je bohužel převážná většina)
nemají bohužel kapacity, časové ani finanční, hledat další
informace z jiných nezávislých a hlavně ověřených zdrojů,
jsou tak odkázáni na agentury, které přebírají informace
převážně od izraelské GPO. Jedním z průvodních jevů je
i situace, kdy jsou v textech uváděny celkové počty obětí
izraelské strany přesně, kdežto u Palestinců se pouze odhadují
či zaokrouhlují. „Od začátku izraelské operace v Gaze před 23
dny počet palestinských obětí podle tamních záchranářů
stoupl na více než 1300. Na izraelské straně zahynulo 56 vojáků
a tři civilisté,“ uvádí se
například v textu deníku Právo (autoři ale uvedeni
jako Nek, ČTK a DPA).
Přenos informací se za posledních
několik dekád neuvěřitelně zrychlil, společně s tím ale
klesly nároky na jejich přenos, vyváženost a komplexnost.
Prakticky v reálném čase můžeme sledovat události na
okupovaném Západním břehu Jordánu, ale otázkou zůstává,
jakou i čí realitu nám dané video ukazuje. I poctivý novináři
pracující ve svobodném prostředí a snažící se dělat svojí
práci dobře, jsou vystaveni vlivům různých procesů, některé
jsou ovládány, jiné pouze vycházejí ze situace samotné. A co
teprve ti nepoctiví nebo snadno ovlivnitelní?
„Celkově výsledky naší studie
ukazují, že to bylo stanovisko Izraele, které převažovalo
v televizním zpravodajství a to je částečně důsledek
velmi dobře organizovaného systému lobbingu a public relation,“
píše například Greg Philo a Mike Berry v knize Bad news from
Israel. Izrael má mnohem lépe
zorganizovaný způsob informování novinářské veřejnosti
působící v Izraeli i na palestinských územích. Mluvčí
izraelské vlády, armády, atd. neváhají okamžitě informovat
prakticky o čemkoliv zajímavém. V tomto palestinské PR
velice zaostává, což se samozřejmě projevuje na prostoru, který
obě strany v médiích mají.
Izraelské úřady skrze svoji GOP také
ovládají pohyb zahraničních i izraelských novinářů v Izraeli,
ale i na palestinských územích, což se podepisuje na událostech,
o kterých novináři informují.
Mnohdy si ani nemusí uvědomovat, jak je s nimi posouváno a
manipulováno, zvláště, kdy jsou na místě jen několik dní.
V posledních letech se do „PR“
boje také ve velkém zapojují různé zájmové skupiny pomocí
příspěvků na sociálních sítích i na internetu jako takovém.
Relativní snadnost vytváření mediálního materiálu dává
možnosti široké veřejnosti participovat na informačních tocích.
S tímto je spojen například fenomén Pallywoodu. Což
je pojem označující cílenou manipulaci veřejným míněním za
pomoci zinscenovaných fotografií i záběrů. Je velice
kontroverzním a často zneužívaným i používaným obrazem
reality palestinských území, který si ale velice často najde
cestu i do oficiálních médií.
Palestinci jsou obviňováni z přehrávání nebo přímo
režírování některých situací, které jsou posléze světu
prezentovány jako realita. Dalo by se tak s nadsázkou říci,
že izraelsko-palestinský konflikt je střetem dvou propagand.
Oficiální propracované izraelské a lidové impulzivní
palestinské.
Prostor v médiích, i moc hlasu,
který jimi zní, ovlivňuje realitu našeho vidění konfliktu.
V tuto chvíli tak válku o oficiální mediální prostor
Palestinci hrubě prohrávají, zatímco Izrael vede na plné čáře.
Ono se vlastně stačí jen podívat na to, kolik vychází
informací o Izraeli a jeho boji s pandemií covidu, četli jste
ale něco o Palestině?
7006
Diskuse