Covid jako povodeň, aneb proč je situace u nás nejhorší na světě

12. 1. 2021 / Pavel Drs


Ačkoli se zdá, že informací o šíření pandemie je v médiích nesmyslně mnoho, není to tak úplně pravda. Troufám si říci, že těch informací, na jejichž základě by si každý mohl udělat kvalifikovaný názor je naopak žalostně málo.

Protože chování pandemie není pro většinu lidi zcela intuitivní, pokusím se některé její znaky popsat za pomoci analogie s jinou katastrofou – povodní. Oba druhy katastrof mají některé společné znaky, např.:

  • Všeobecné podceňování (“vždyť je to jen taková chřipka …”,”vždyť je to jen normální déšť …”)

  • Nepředvídatelný a nečekaný vývoj (miliony obětí španělské chřipky, zaplavené obytné oblasti či protržené přehrady)

  • Extrémní dopady opožděných opatření (kolaps zdravotnictví, zničené metro)

Příčinu současného katastrofální stavu vidím ve třech hlavních oblastech:

  1. Chybné stanovení rizika

  2. Opožděná a chaotická opatření

  3. Katastrofální komunikace s veřejností

  1. Chybné stanovení rizika

Šíření pandemie se popisuje pomocí tzv. kompartmentových modelů. Ty byly zavedeny ve dvacátých letech minulého století v reakci na potřebu matematicky popsat šíření pandemie španělské chřipky. Covid se většinou popisuje pomocí modelu SEIR. Ve stručnosti tento model popisuje vývoj počtu obyvatel v těchto čtyřech skupinách obyvatelstva:

  • Ještě nenakažení (Susceptible)

  • Nakažení (Exposed)

  • Infekční (Infected)

  • Vyléčení a zemřelí (Removed)

Výsledkem je pak soustava diferenciálních rovnic a z jejího řešení vyplývá exponenciální průběh nákazy. Model předpokládá, že infekce dříve či později projde celou populací, ale rychlost šíření je dána důležitým parametrem, jímž je reprodukční číslo R. Jedinou známou metodou (mimo očkování) pro snížení R jsou restrikce vedoucí k okamžitému snížení kontaktů a izolace nakažených. Pokud totiž skupina infekčních přesáhne určitou hranici, dojde ke kolapsu zdravotnického systému. Ten má za následek radikální zvýšení úmrtnosti jak covidových tak i necovidových pacientů. Růst reprodukčního čísla nad hodnotu 1 by mělo vést k okamžitému přijetí opatření k jeho snížení. Že to funguje jsme se přesvědčili v první vlně.

Vláda ovšem vymyslela vlastní index rizika, jehož „úspěch“ nejlépe dokládá fakt, že po dobu jeho uplatňování se Česká republika celosvětově posunula z cca dvacátého na první místo v rychlosti šíření nákazy.

PES ( https://www.mzcr.cz/wp-content/uploads/2021/01/Priloha03_Metodick%C3%BDPopisIndexRizika_verze2.0.pdf ) je jakýmsi skóre, které zahrnuje kromě reprodukčního čísla tři další parametry (aktuálně vláda přidala další), které jeho váhu mohou snížit. Problém je ale v tom, že tyto parametry s reprodukčním číslem přímo souvisejí (korelují). Pokud roste R, tak (s určitou prodlevou) nepochybně dojde i k růstu ostatních parametrů, tj:

  • Počet nakažených

  • Počet nakažených seniorů

  • Procento pozitivity testů

Výsledkem pak je, že index rizika vzroste opožděně a nápravná rozhodnutí jsou přijata s velkým zpožděním a jejich účinnost je dramaticky snížena (například 5.10, bylo R=1.22, ale PES byl v poklidu na hodnotě 57).

Pro srovnání: přehradu nezačneme odpouštět při předpovědi přívalového deště, ale až když velká voda dorazí k vodočtu.

Přitom epidemické kompartmentové modely velmi dobře předpovídají chování epidemie v nejbližších dnech. Vládní statistici tyto modely používají, ale politici jim (snad s výjimkou prof. Prymuly) příliš nenaslouchají. Radši matou veřejnost řečmi o tom, že se musí počkat, jak se bude vyvíjet PES.

Další dramatickou chybou PESa je, že zavádí jakousi technokratickou tabulku a budí tak dojem, že konkrétní situaci není třeba posuzovat odborníky, ale pouze odečíst opatření z příslušného řádku. Navíc PES typicky poskakuje o 5 bodu za den a rozdíl mezi jednotlivými pásmy (např. 79 a 81) je tedy veškerý žádný.

Určitý smysl by mohl mít PES snad jen při ústupu epidemie, kdy je R pod hodnotou 1.

  1. Opožděná a chaotická opatření

Jak jsem uvedl, hlavni problém je v tom, že v explozivní fázi šíření index PES oddaluje přijetí opatření na dobu, kdy již jsou neúčinná. Navíc se vláda ani svými vlastními procesy neřídí, a i opožděná opatření dále nesmyslně odkládá. Třeba se tváří, že v nejvyšším stupni rizika stačí jen mírná opatření, nebo, že během Vánoc se šíření epidemie zázračně zastaví. K tomu se přidají zmatečná vyhlášení o tom, zda se půjde či nepůjde do školy ve stylu „nařizuji co jsem odvolal a odvolávám co jsem nařídil“.

Úlety typu zákaz prodeje kávy či výjimka pro prodej zbraní už jsou spíš jen pro zasmání. Výsledkem je ale bohužel to, že veřejnost už ignoruje naprosto vše.

Opět pro srovnání: povodeň sice přijde o Vánocích, ale bude stačit, když protipovodňové bariery postavíme až po novém roce.

  1. Katastrofální komunikace s veřejností

Slyšel jsem názor, že si za průběh nákazy můžeme sami, že jsme prý národ idiotů a nic nerespektujeme. Dovolím si nesouhlasit. První vlna jasně ukázala vysokou míru zodpovědnosti i solidarity (viz šití a rozvážení roušek dobrovolníky). Změnu v přístupu společnosti vidím v nekompetentním způsobu komunikace vlády s veřejností. Jednotliví ministři vystupují zcela protichůdně a předseda vlády se alibisticky schovává v pozadí.

Oportunista Blatný nasadil masku smutného muže a monotónním hlasem předříkává málo srozumitelné informace, víceméně technického charakteru. Jako lékař by mohl pan ministr vědět, že se veřejnost rozhoduje primárně na základě emocionálních vjemů. A žádné emoce svými suchopárnými projevy rozhodně nebudí. Jak komunikovat závažná sdělení by se poučit například u Winstona Churchilla nebo zcela aktuálně u Angely Merkel (https://www.youtube.com/watch?v=qlIL9F5xHDw). Svoji důvěryhodnost ještě navíc zbytečně snižuje podlézáním mocným. Snad to myslí dobře, ale vážnost situace rozhodně vysvětlit nedokázal.

Technokrat Havlíček to má jednoduché: hned jak poklesne PES, všechno uvolníme. Kdyby bylo po mém, tak bych žádné restrikce nedělal, ale to víte, to ten Blatný. Hloupé uvolňovací sliby jen snižují vážnost situace a nahrávají organizátorům extremistických demonstrací.

Premiér Babiš plačtivým hlasem ve svém oblíbeném pluralis majestatis, sděluje, že je situace vážná, ale že musíme počkat s čím přijde ministr Blatný na vládu a pak přijmeme rozhodnuti. Nějak pozapomíná, že dramatické šíření sám nastartoval, když ministru Vojtěchovi začátkem září zakázal implementovat účinná opatření.

Řeka se již vylila z koryta, blíží se povodeň, prosím chovejme se zodpovědně a snažme se zachránit, co ještě lze.





2
Vytisknout
3668

Diskuse

Obsah vydání | 18. 1. 2021