Řídit stát jako pivní sešlost

17. 1. 2021 / Karel Dolejší

Foto: Wikimedia Commons. Licence Attribution-ShareAlike 3.0 Unported.

Mainstreamová německá média jako Die Welt a Der Spiegel si se zpožděním a rozpaky začínají všímat děsivé epidemiologické situace v České republice.


Upozorňují na možnou souvislost mezi přeshraničním pohybem pendlerů a větším počtem infekcí v Sasku či Bavorsku. Všímají si, že ačkoliv čísla v ČR jsou děsivá a očkování vláda zvládá prachmizerně, zároveň v obyvatelstvu panuje skepse vůči vakcinaci a nespokojenost s uzavřením hospod. Krátce řečeno, začínáme být vnímáni jako nebezpečně iracionální soused. A tyto škody na reputaci se snadno mohou ukázat pozoruhodně trvanlivými.

Jsou snad Němci příliš cimprlich? Sotva. Jak co do počtu infekcí na 100 000 obyvatel, tak co do úmrtnosti je ČR stále na světové špici. Kvůli špatnému logistickému zajištění vakcinace jsou někdy očkováni náhodní kolemjdoucí, aby lékaři nemuseli vyhodit vzácnou a draze nakoupenou vakcínu. Systém registrace k očkování zkolaboval krátce po spuštění. Stále se objevují další příklady protekce při očkování, a to už i na nejvyšších místech mocenské pyramidy. Ale zdaleka nejen tam. Hlasy, podle kterých představuje takové očkování skandál, premiér ve svém typickém vyhýbavém stylu odmítá. Ačkoliv se Babiš dušoval, že vakcíny osobně počítá a tedy má pod kontrolou, ve skutečnosti z vykazovaných čísel vůbec není jasné, kde tisíce dávek skončily.

Babiš se po vzoru všech neschopných kariéristů z dob minulého režimu snaží rutinně svalit odpovědnost za vlastní chyby jinam - v tomto případě na Evropskou unii, ačkoliv ve skutečnosti stojí za současným nedostatkem vakcín v ČR jedině bohorovná lhostejnost českých úřadů.

Není tedy vůbec divu, pokud Němci začínají řešit, jak se postavit k selhávajícímu státu ve svém okolí. Zejména když si také všimli, že možným favoritem příštích prezidentských voleb je antivaxer Klaus.

Jak že je tomu s německou perspektivou? Víkendový sjezd vládní CDU přinesl ve vedení strany vítězství umírněného centristy Armina Lascheta. Tento moderní katolík je zastáncem politické linie odcházející kancléřky Merkelové, která posunula stranu vlevo a posílila křídlo zdůrazňující prvky křesťanského socialismu. Laschetovo vítězství znamená odmítnutí představ, že by se CDU měla posunout více doprava a přebrat voliče extrémistické, antiimigrantské AfD.

Tedy straně, se kterou minimálně jeden český politik udržuje vřelé kontakty, jezdí vystupovat na její akce - a doma sám loví v podobně kalných vodách pravicového extrémismu, v nichž vesele čubičkuje (ex)nácek Landa hned vedle kryptonácků ze spolku "Slušní lidé".

Tvrzení, že ČR je "suverénní zemí", takže přece může do svého čela svobodně volit ty nejméně vhodné představitele, kteří dokonce i v době politické dormance neváhají systematicky otravovat vztahy se sousedy, je samozřejmě svým způsobem pravdivý. K dospělosti však patří i povědomí o tom, že za své činy neseme odpovědnost a tak či onak, dříve či později, se nám ve svých důsledcích vrátí.

"Argumentem" proti uplatňování hodnotových hledisek v politice je v takové "suverénní" zemi přízemní "pragmatismus" (čti: programový hodnotový nihilismus) a proti expertíze se zase namítá, že - v zemi, která své sedláky s jejich rodovými tradicemi hromadně zničila před nějakými 65 lety - má prý přednost dostat "selský rozum". Oproti osobám kvalifikovaným v jednotlivých oborech se staví samozvaní influenceři na sociálních sítích a emailu ohánějící se "vysokou školou života".

Ovšemže na takovémto kulturním základě nelze formulovat žádnou racionální politiku. Na takovéto argumentační úrovni nelze věcně debatovat prakticky o ničem. Pokud má být komplexní pozdně moderní společnost remodelována podle subkultury vidláctva a pražské periferie, politická debata prakticky končí. Zůstávají simplifikující deklarace a denunciace. Citace tisíckrát omletých citátů.

Zapojit se do veřejného předvolebního pokřikování třeba úryvkem prastaré lidové odrhovačky hlásající "tady je starej prostitut a zde je jeho institut" by postrádalo jakoukoliv úroveň i smysl.

Proto nezbývá, než se věcně bavit alespoň s těmi, kdo snad zatím ještě hovoří jazykem, který smysl uchovává.

V zemi, kde ani třicet let po pádu starého režimu nedovedou řídit stát jinak, než jako Institut Václava Klause.

4
Vytisknout
4345

Diskuse

Obsah vydání | 19. 1. 2021