COP26 musí být o ponechání fosilních paliv v zemi. Vše ostatní je jen odvádění pozornosti
4. 11. 2021
čas čtení
6 minut
Předcházení klimatickému rozvratu je v některých ohledech velmi komplikované. V jiném
případě je to ale opravdu jednoduché: fosilní
paliva musíme nechat
v zemi. Všechno to
chvástání, okázalé vystupování a extravagantní sliby, o nichž se tento týden v Glasgow
diskutovalo, jsou k ničemu, pokud se nestane tato jednoduchá a zřejmá
věc, píše v Guardianu George Monbiot
Nedávná studie ve vědeckém
časopise Nature uvádí,
že abychom měli 50% šanci zabránit
globálnímu oteplení
o více než 1,5 °C,
musíme vyřadit z provozu 89 %
prokázaných zásob uhlí,
58 % zásob ropy a 59 % zásob fosilního metanu ("zemního plynu").
Přesto je většina vlád, které
disponují významnými zásobami fosilních paliv,
odhodlána učinit špatné
rozhodnutí. Jak dokládá
nejnovější zpráva
OSN a akademických výzkumníků,
v příštích dvou desetiletích,
pokud nedojde k rychlé a
drastické změně
politiky, bude těžba uhlí pravděpodobně mírně
klesat, ale těžba ropy a zemního plynu bude stále růst. Do roku 2030 plánují vlády
vytěžit o 110 % více
fosilních paliv, než jim dovoluje jejich závazek z pařížské dohody.
Dokonce i státy,
které tvrdí, že
jsou lídry přechodu, hodlají pokračovat v dobývání
fosilních paliv. V USA Joe Biden slíbil
pozastavit všechny nové pronájmy ropných a plynových ložisek na veřejných pozemcích a v pobřežních vodách. Jeho vládu
zažalovalo 14 republikánských států. Ačkoli bojovníci
za klima tvrdí, že Biden má mnoho jiných nástrojů,
jak vydávání
takových pronájmů zabránit, okamžitě to vzdal a jeho vláda nyní
zahájila proces dražby práv na těžbu ve vodách Aljašky
a Mexického zálivu.
Německo slíbilo postupně ukončit těžbu uhlí do roku 2038 (mimochodem, příliš
pozdě). Přesto stále rozvíjí nová ložiska.
Ve Spojeném
království vláda
stále trvá na tom, co nazývá
"maximalizací ekonomického využití"
ropy a plynu. V loňském roce nabídla 113 nových licencí na průzkum zásob
v moři. Jejím cílem je přinejmenším zdvojnásobit množství fosilních paliv, která
jsou zde připravena k těžbě.
Každý
projev, slib a gesto v Glasgow
tento týden ve srovnání s tvrdými fakty o nových
uhelných dolech, ropných a plynových polích
působí bláznivě. Důležitá je těžba
a vrty: zbytek je jen odvádění pozornosti.
Ale rozptýlení
je velký byznys. Ropné koncerny
utratily mnoho milionů dolarů za reklamy, memy a filmy, aby nás přesvědčily,
že jsou zelené. Nejnovější
zpráva Mezinárodní
energetické agentury
k této problematice však říká, že v roce 2020 "investice
ropného a plynárenského
průmyslu do čisté energie
představovaly jen asi 1 % celkových kapitálových
výdajů".
Od uzavření
pařížské
dohody v roce 2015 vložilo
60 největších světových
bank 3,8 bilionu dolarů do společností
využívajících fosilní
paliva. Lidé v bohatých
zemích se snaží svalit vinu
za klimatický kolaps na Indii a Čínu,
které pokračují ve výstavbě
nových uhelných elektráren.
Odhaduje se však, že 40 % "zavázaných emisí" u asijských uhelných elektráren, které
výzkumníci vzali do vzorku, lze
připsat bankám a
investorům v Evropě a USA. I
kdybychom měli vinu
rozdělovat podle státní příslušnosti - což je ve světě,
kde se peníze volně pohybují a moc se uplatňuje
napříč hranicemi, absurdní představa - nemůžeme se od těchto rozhodnutí
odpoutat.
Na světě téměř
neexistuje projekt na výrobu fosilních
paliv, který by nebyl podpořen veřejnými penězi.
Podle Mezinárodního měnového
fondu vlády v roce 2020 vynaložily 450 miliard dolarů na přímé dotace pro průmysl fosilních paliv. Další
náklady, které nám
tento průmysl způsobuje - znečištění, ničení
a klimatický chaos -, MMF vyčíslil
na 5,5 bilionu dolarů. Taková
čísla však považuji
za nesmyslná: dolary
nemohou vystihnout ztráty na
lidských životech a ničení ekosystémů, natož
pak vyhlídky na systémový kolaps životního prostředí. Podle nedávného odhadu je nyní každá
pátá smrt způsobena znečištěním z fosilních paliv.
Veřejné
finanční korporace stále sypou peníze do uhlí,
ropy a plynu: v posledních třech
letech vlády zemí G20 a nadnárodní
rozvojové banky nehorázně
utratily dvaapůlkrát více peněz na financování
fosilních paliv než na obnovitelné zdroje.
Za pouhých 161 miliard dolarů - zlomek peněz, které
vlády vynakládají
na podporu fosilních paliv -
by mohly vykoupit a odstavit všechny
uhelné elektrárny na zemi. Pokud by tak učinily v rámci spravedlivého přechodu, vytvořily by více pracovních míst,
než kolik by jich
zničily. Například podle
výzkumu Oil Change International by Spojené
království mohlo vytvořit tři pracovní místa
v oblasti čisté energie
za každé zrušené místo v oblasti ropy a plynu.
Vše, co se týká vztahu mezi národními státy
a fosilním průmyslem, je zvrácené, hloupé
a sebedestruktivní. Vlády nás kvůli ziskům a dividendám tohoto špinavého průmyslu, které se v drtivé většině soustřeďují
mezi malým počtem lidí na světě, vydávají napospas katastrofě.
Po celém
světě se lidé
mobilizují, aby to
změnili, a jejich hlasy musí být v Glasgow slyšet. Kampaň za vytvoření
smlouvy o nešíření fosilních paliv shromáždila podpisy tisíců vědců a více
než 100 laureátů Nobelovy ceny. Evropa bez
uhlí sdružuje hnutí
napříč kontinentem s cílem zastavit nové doly a uzavřít ty stávající. Vizionářské
vlády Dánska a Kostariky založily alianci Beyond Oil and Gas. Měli
bychom tlačit na naše vlády, aby se k ní připojily.
A ano, je to opravdu tak jednoduché. Máme
technologie potřebné k
nahrazení fosilních paliv. Máme
spoustu peněz, které se v současnosti promrhávají na ničení života
na Zemi. Přechod by mohl proběhnout
během několika měsíců, pokud by vlády chtěly. Jediné,
co stojí v cestě, je moc starých průmyslových odvětví
a osob, jež z nich profitují.
Celý článek v angličtině
ZDE
6153
Diskuse