V ČR jsou konspirační teorie normalizovány jako přijatelné

5. 11. 2021

čas čtení 14 minut
Přepis Rozhovoru Britských listů č. 413.

Bohumil Kartous:

Vážení diváci, dobrý den u dalšího dílu Rozhovorů Britských listů. Covid a infodemie s tím spojená přinesla i fenomenální počet dezinformací, které se vyskytly ve veřejném prostoru a které tematizují covid po stránce vzniku virů, opatření,  důvodů, kvůli kterým se opatření zavádějí a samozřejmě očkování. Nadační fond nezávislé žurnalistiky nedávno vydal zprávu o studii Digitální zpravodajství v roce 2020, ze které vyplývá mimo jiné, jaký podíl dezinformací se dostal k obyvatelům České republiky. Jaké dezinformace to byly.  A Josef Šlerka, ještě nedávno ředitel Nadačního fondu, je naším dnešním hostem. Dobrý den. Pane Šlerko, jaká jsou hlavní zjištění tohoto výzkumu, který jste zveřejnili nedávno?


 

Josef Šlerka:

Ono je to strašně moc dat,  ale to, co já považuju za zásadní, vzhledem k tomu tématu, které jste nastínil, je ten fakt, že můžeme dneska vlastně říct, že máme v Čechách 15 procent lidí, kteří věří opravdu  těm echt konspiračním teoriím. Může to oscilovat kolem těch 15 procent. A taky můžeme říct, že tohle procento je relativně stabilní, protože ten výzkum jsme dělali po dvou letech znovu, tam jsme měli malinko jiné otázky a ta čísla vycházejí velmi, velmi podobně. Tohle zjištění podporují i jiné výzkumy. Kolik procent Čechů konzumuje zprávy z těch takzvaně alternativních webů? A tam to vychází zhruba na 14% internetové populace. Víme dneska pozitivně, že zhruba  15 procent lidí internetové populace, abychom byli přesní, je náchylných k tomu věřit tomu  největšímu jádru konspiračních teorií. To je pro mě asi nejzásadnější zjištění. To druhé je, že se potvrzuje, že tou ohroženou skupinou nejsou ani tak nevzdělaní. Otázka vzdělání nehraje takovou roli, jak by se mohlo zdát. A tam se ukazuje, že jsou to především lidé z menších a středních měst, kteří jsou tím ohroženi, většinou z nějakých nižších příjmových skupin. A co se taky ukazuje a často se na to zapomíná je, že oni sami sebe nepovažuji za neinformované, když mají definovat svoje spotřební chování. Kdybychom přeskočili do toho žargonu, tak oni sebe sami charakterizují jako lidi, kteří čerpají informace z více zdrojů a jsou kritičtí k informačním zdrojům. Tohle je asi to, co já považuju za nejdůležitější.

Bohumil Kartous:

Já se zeptám na těch 15 procent. To je velmi zajímavé a vy tady vlastně říkáte jinými slovy, pokud jsem to dobře pochopil, že ten podíl lidí v populaci, kteří do značné míry věří, nebo to hrubé jádro, které věří konspiračním teoriím, je relativně stejné, bez ohledu na covid či necovid. To znamená, že vlastně před dvěma lety, před pandemií, bylo  to jádro poměrně stejné? To znamená, že to jsou konzumenti dezinformací, konspirací, bez ohledu bez ohledu na to, jak jsou dezinformace tematizovány?

Josef Šlerka:

Já myslím, že to tak je. To na, co narážíte, je něco jiného. To je otázka toho, do jaké míry jsou lidi ochotní věřit úplně ověřeným informacím, nebo informacím, které nevycházejí z nějakého vědeckého konsensu, které se covidu týkají. To nebylo předmětem našeho výzkumu a je to trošku, jak se říká anglicky tricky, protože my ještě stále nemáme uzavřenou tu vědeckou část kolem. Takže dám příklad. My jsme se kupříkladu ptali na to, jestli si myslíte, že je pravda, že koronavirus byl vytvořen za peníze Billa Gatese úmyslně v laboratořích, což je velmi konkrétní dezinformace nebo respektive konspirace. Ona souvisí s nějakým narativem depopulace a tak dále, ale kdybychom se bývali byli zeptali kupříkladu jenom, jestli věříte na to, že byl vytvořen uměle, tak si myslím, že bychom otevřeli pole, které je velmi nejisté. Dnes se ukazuje, že třeba ta šance toho, že ten virus unikl z laboratoře, ne, že byl vyroben, ale dejme tomu byl jaksi izolován a pracovalo se s ním, tak pravděpodobnost tohohle není zas tak nulová, takže je zapotřebí vždycky trošku se pohybovat v té škále možností a my se zaměřujeme na to, co je jednoznačně prokazatelné.

Bohumil Kartous:

Nicméně v některých ohledech ta míra důvěry v dezinformační konspirační narativy je i podle toho, co jste zveřejnili, větší, když srovnáme třeba - vy mluvíte o těch 15 procentech, co se týká řekněme vysílačů 5G signálu a jejich vlivu na zdraví ohledně koronaviru a právě toho narativu, o kterém jste mluvil. To znamená, zda byl tedy uměle vytvořen za peníze Billa Gatese, ale třeba v případě nelegální migrace -

Josef Šlerka:

Ohledně přesvědčení, že Evropská unie organizuje nelegální migraci z muslimských zemí do Evropy, je to číslo vyšší, ale zase zůstalo víceméně stabilní jako před těmi dvěma lety. A tam je vidět, že jsou to vlastně - je to moje soukromá interpretace, ale myslím si, že je tam dobře vidět, jak jsou  ty dezinformační kampaně spojeny s nějakými specifickými skupinami lidí, první věc, a druhá věc, že mají dlouhodobý život. Ale že  média tu migrační notu, protože my jsme se ptali i na to, jestli to zaregistrovali v médiích, tak samozřejmě během toho roku a půl, když se tam migrační krize příliš neřešila, tak vlastně je nižší procento lidí, co to zaznamenali v médiích, a myslím si, že musíme často uvažovat o nějaké škále. Myslím si, že řada lidí se často překlopí do toho dezinformačního prostoru s původně dejme tomu jenom z nějakých podezřívavých pozic. A že je zapotřebí přemýšlet nad tím, jak tyhle ty lidi udržet  uvnitř mainstreamu, kdybychom použili to slovo.

Bohumil Kartous:

Jasně, ano, to je samozřejmě otázka, na kterou se neodpovídá úplně jednoduše, zvlášť když se i třeba v tom mediálním poli rozmělňuje do značné míry, nebo vlastně stává se nejasnou, nepřesnou hranice mezi druhy médií a jejich důvěryhodností. To, že třeba i některá média se občas dopouštějí zvláštních aktů, jako třeba nedávno, když Mladá fronta dnes na titulní straně jako svůj hlavní článek vydala dezinterpretaci průzkumu veřejného mínění týkající se Sputniku, což už vlastně do značné míry koliduje s tím způsobem vytváření dezinformací, tak je samozřejmě těžké najít nějaké řešení. Nicméně mě ještě zaujala ta specifikace té části společnosti, kterou jste  identifikovali jako tu, která je řekněme těžištěm pro dezinformace. Říkáte, že to tolik nekoresponduje se vzděláním, ale jsou to lidé, jejichž společným jmenovatelem je, že pocházejí z menších sídel a že patří k nízkopříjmovým skupinám, což ale dle mého indikuje, že vlastně jejich míra vzdělání je tomu asi úměrná.

Josef Šlerka:

Já teď budu interpretovat dílčí poznatky z vícero výzkumů. Já si myslím, že tam hraje specifickou roli, protože to víme zase z jiných výzkumů, že ti lidé, co podléhají konspiračním teoriím v dnešní době, mají pocit, že jsou nějakým způsobem výjimeční. A to buď, že vědí víc než ostatní, anebo že jsou ze  společnosti nějakým způsobem vyňati. Jo, že oni  jsou nějaké výjimky. Tohle u nich způsobuje to, že mají potom daleko větší tendenci ty informace, respektive dezinformace a konspirace, sdílet, protože oni mají pocit, že potřebují to zakázané vědění, jak se o tom někdy mluví, jaksi distribuovat. Ale zároveň to znamená, že vlastně k tomu najdeme větší tendenci u skupin, které jsou z nějakého důvodu na okraji. Čili, já si myslím, že dlouhodobě podceňovaná pozice právě těch malých a středních měst, existence těch vnitřních periferií, ten voličský potenciál, který oslovuje Tomio Okamura, je ten, který je zranitelný. Jsou to tihleti lidi a to vzdělání tam opravdu není až tak silná role, byť máte samozřejmě pravdu, že korelace mezi vzděláním a příjmem je vysoká.

Bohumil Kartous:

Pak bylo ještě zajímavé to, o čem jste mluvil, že ti lidé se  často považují za dobře informované a za jedince, kteří kriticky přistupují k informačním zdrojům, což si interpretuji tak a zároveň kladu otázku, zdali je to tím, že těch informačních zdrojů v digitálním věku přibylo velmi významně, tím pádem lze tvrdit, že jsme příjemci informací z mnoha informačních zdrojů a zdali zejména tím kritickým přístupem to může korespondovat s tím, co  dezinformátoři často vyvolávají, tu snahu prezentovat takzvané oficiální informace, kdy často ztotožňují informace, které zprostředkovávají média veřejné služby s tím, co je nedůvěryhodné?

Josef Šlerka:

Ano mezi těmi lidmi, co jsou otevřenými konzumenty konspirací, respektive souhlasí s nimi, tak u nich je samozřejmě mnohem větší nedůvěra vůči veřejnoprávním médiím. To se ví. Taky častěji poukazují na to, že mainstreamová média nevyjadřují jejich pohled na svět. Ale zase se ukazuje, že oni opravdu jdou a otevřou si ta mainstreamová média. My jsme se  zase v jiném výzkumu  zabývali tím, jak fungují názorové bubliny na facebooku. To bylo místo, kde jsme simulovali falešné profily aktivních voličů politických stran. A tam se ukazovalo, že je pravděpodobně není problém dejme tomu voličů extremistických uskupení jako SPD v tom, že by k nim nedoputovaly ty informace, ale ony už jsou dopředu zarámovány tak, aby dokazovaly, že pravda je někde jinde. To znamená, náš  pocit, že zlepšíme situaci lepší informovaností, to si myslím úplně nefunguje. Musíme se pokusit přerámovat  ty příběhy, které se vyprávějí.

Bohumil Kartous:

Jasně. Což není úplně jednoduché, protože záměrem dezinformátorů a vlastně s nimi často úzce propojených, minimálně v těch narativech propojených populistů je  informace rámovat tak, aby to vyhovovalo narativu, na kterém pak lze stavět nějakou dlouhodobou kampaň.

Josef Šlerka:

Tak ono to souvisí s tím, že mluvíme, nebo já mluvím o konspiračních teoriích, které se jednodušejí uchopují než ty dezinformační kampaně. A u konspiračních teorií je právě základní východisko to, že nic se ve světě neděje náhodou. To znamená, že vlastně v tomhle světě jakákoliv zpráva, která vyjde, buďto potvrzuje tuto teorii, nebo potvrzuje to, že se jí pokouší někdo vymazat ze světa.  Neznám tu snadnou odpověď. Myslím si, že jedna z  možných cest krom samozřejmě obligátního mediálního vzdělávání, debunkingu a tak dále, je i snaha pokusit se pochopit jejich širší sociální situaci a  pracovat na změně i tohoto statusu. Protože ono je to podobné jako s těmi viry. Virus tady je, virus má jediný zájem se šířit a v  některém prostředí se šíří líp a v některém húř.  My se zaměřujeme velmi často na to, abychom srazili teplotu, ale nezaměřujeme se na to, abychom identifikovali, v kterém prostředí to šíření je možné.

Bohumil Kartous:

To souhlasím, já vím, že po těch letech, když se tomu snažím také věnovat, tak mi z toho vychází, že vlastně tohle není možné, že možná v tom digitálním prostoru lze srážet teplotu, jak říkáte metaforicky, ale není možné tohle vyřešit virtuálně, že?  

Josef Šlerka:

Rozhodně je to celospolečenský problém. To není něco, co se dá vyřešit jenom virtuálně. Ve virtuálním prostoru se dají použít nějaké  dost dost technické a silové postupy, ale nedá se to v něm vyřešit. Tohle je celospolečenský problém.

Bohumil Kartous:

Zajímavě s tím možná koresponduje právě to, že populisté svůj úspěch získali tím, že vlastně nahradili politiky  toho, co nazýváme středovým nebo neradikálním spektrem v osobním kontaktu s  lidmi, protože je to něco, co dává pocit větší důvěryhodnosti.

Josef Šlerka:

Nevím, já mám pocit, že mnohem větší problém v případě populistických politiků a specificky v České republice je to myslím dobře vidět, je to, že se část těch teorií  normalizovala jako společensky přijatelná. My víme z výzkumu ve Spojených státech, že ve Spojených státech spousta lidí nevěří tomu, že Američani přistáli na Měsíci. Těch konspiračních teorií tam putuje celá řada a jsou docela často  sdílené, ale  takovou měrou se nenormalizovaly ve veřejném  prostoru jako samozřejmé. Nebo jako možné názory, aniž by si člověk odsedl od stolu od toho politika, až se to změnilo vlastně s  administrativou Donalda Trumpa a jeho nástupem. V Čechách vidíme něco podobného,  vysloveně s antisemitskými rysy. Vystupující politická strana má místopředsedu parlamentu. To znamená,  říkáme, to je v pořádku. Myslím, že daleko větší problém je, že část elit normalizovala tohleto ve veřejném prostoru, byť nutno říct, že to nemá až patologické rysy, jaké vidíme na Slovensku nebo v Maďarsku nebo v Polsku.

Bohumil Kartous:

Děkuji vám za rozhovor. Vážení diváci vám též a budeme se těšit u dalšího rozhovoru, ať už na téma dezinformací, populismu nebo jiného závažného společenského tématu. Na viděnou.

0
Vytisknout
3831

Diskuse

Obsah vydání | 9. 11. 2021