Demokracii je třeba bránit, má-li přetrvat

12. 2. 2023

čas čtení 6 minut
Putinova válka oživila obranu svobody na Západě. Tato jednota se nyní nesmí zlomit

Je znepokojující, že  podstatná menšina - v průměru 42 % ve 28 demokratických zemích, které oslovil jeden průzkum veřejného mínění, souhlasí s výrokem: "Do problémů Ukrajiny nám nic není a neměli bychom se do nich vměšovat"



Pro tyrana to byla snadná chyba. Když Vladimir Putin loni v únoru zahájil brutální útok na Ukrajinu, nejenže špatně odhadl její statečný lid a jeho odhodlání bojovat za svobodu. Špatně odhadl i západní demokracie, znovu píše Andrew Rawnsley.

Je jasné proč. V době, kdy ruská armáda zahajovala bleskový útok, který měl rozdrtit jejího souseda, britskou vládu v roli klauna pohltila kauza Partygate. Francouzský prezident Emmanuel Macron si zoufal, že se NATO nachází v "mozkové smrti". Německo s nebezpečnou závislostí na ruských fosilniích zdrojích  mělo nově zvoleného kancléře Olafa Scholze, který předsedal nevyzkoušené koalici tří stran. Amerika narušila důvěru ve své vedení potupným odchodem z Afghánistánu. Nebyl to jen Putin, ale i rostoucí počet lidí ve svobodném světě, kteří si mysleli, že demokracie jsou příliš oslabené, dekadentní a rozdělené, než aby dokázaly bránit své hodnoty. Kremelský diktátor není jediný, kdo podcenil odpor Ukrajinců a neutuchající sílu jejich příznivců na Západě.

 
Neuspořádané skvadry demokracií se semkly a odpověděly s působivou jednotou a odhodláním. Ještě pozoruhodnější je, že se udržela po dobu 12 měsíců. Západní lídři uvalili na Rusko bezprecedentně tvrdé sankce, i když to znamenalo ublížit jejich vlastním voličům. Na Ukrajinu směřovaly miliardy dolarů vojenské podpory a ekonomické pomoci. Finsko a Švédsko požádaly o vstup do obnoveného NATO.

Tato reakce byla zčásti soucitem s Ukrajinou, zčásti hrůzou z toho, co vítězný Putin udělá příště, zčásti pocitem viny za to, jak chabě se Západ vypořádal s jeho dřívějšími agresemi, a zčásti prozřením, že demokracii je třeba bránit, má-li přetrvat.

Aliance byla napjatá kvůli hádkám o množství a síle zbraní dodávaných Ukrajině. Ta současná se týká stíhaček. Ta předchozí se týkala hlavních bojových tanků. To by nemělo zastínit hlavní pointu. Demokracie zmátly Putinovy kalkulace tím, že jsou mnohem vytrvalejší, než on nebo ony předpokládaly.

Ve Spojeném království vláda, která je jinak zmítána rozkoly a psychodramaty, projevila jasný a konzistentní postoj ke konfliktu. Návštěva Volodymyra Zelenského ve Velké Británii minulý týden byla poctou včasné roli, kterou Spojené království sehrálo při mobilizaci západní reakce, a není bez souvislosti s tím, že je Británie  po USA druhým největším dárcem vojenského vybavení a munice. Tato podpora byla poskytnuta v době domácích úsporných opatření s velkým souhlasem veřejnosti a bez cavyků ze strany opozice nebo toryů.

Vzhledem k devastaci, která byla na Ukrajině způsobena, může někdo říci, že je nevkusné hodnotit, jak válka přetvořila britskou politiku, ale nelze to ignorovat, protože dlouhodobé dopady budou významné. Jeden z velkých důsledků se týká konceptu neintervencionismu, který získal popularitu po chmurných zkušenostech z Iráku. Ať už se jedná o levicový pacifistický směr, nebo o pravicový izolacionistický směr, pokrčit rameny nad světem je nyní méně módní postoj.

Pro ty, kteří chtějí méně utrácet za obranu, je nyní mnohem těžší prosadit své názory a pro ty, kteří si myslí, že musíme posílit naše vyčerpané ozbrojené síly, je to mnohem snazší.

Válka měla pro věc jaderného odzbrojení velmi negativní dopad, když se opakovaně objevily ruské hrozby použitím jaderných zbraní. Politici a analytici diskutují o tom, zda jde o vážnou hrozbu, nebo o bombastické blufování. V každém případě je mnohem těžší prosadit myšlenku, že by se Spojené království mělo zbavit svých jaderných zbraní.

Po celou dobu konfliktu panovaly v západních hlavních městech obavy a v Kremlu očekávání, že podpora Ukrajiny bude ohrožena "únavou z války". Zatím tomu nic nenasvědčuje. Názor ve většině západních zemí zůstává pevný. Jedním z vysvětlení je odpor k barbarství ruského útoku. Dalším je, že přiškrcení evropských dodávek plynu nebylo tak silnou zbraní, jak Putin očekával. Pomohla teplejší zima, než je obvyklé, a také velké dotace západních vlád na účty za energii pro své občany. Průzkumy veřejného mínění uvádějí, že většina obyvatelstva je i nadále pro uvalení sankcí na Rusko a dodávky zbraní Ukrajině. Více než polovina stále tvrdí, že vyšší náklady na energie jsou obětí, kterou stojí za to přinést na obranu suverénní země před útokem.


Udržení této solidarity bude mít zásadní význam v době, kdy válka vstoupí do svého druhého roku. Rusko stále okupuje šestinu ukrajinského území, včetně Krymu, poloostrova anektovaného v roce 2014. Předpovědi o průběhu tohoto konfliktu se málokdy ukázaly jako správné, ale stojí za zmínku, že jen ultraoptimisté si myslí, že skončí do konce roku 2023. Generál Mark Milley, předseda amerického sboru náčelníků štábů, nedávno varoval: "Pro tento rok by bylo velmi, velmi obtížné vyhnat ruské síly z každé pídě Ruskem okupované Ukrajiny. To neznamená, že se to nemůže stát, neznamená to, že se to nestane, ale bude to velmi, velmi obtížné."

Je znepokojující, že s tímto výrokem souhlasí podstatná menšina - v průměru 42 % ve 28 demokratických zemích, které oslovil jeden průzkum veřejného mínění: "Do problémů Ukrajiny nám nic není a neměli bychom se do nich vměšovat".

Západní představitelé si nikdy nemohou oddechnout od argumentu, že obrana svobody je do značné míry naší záležitostí a že pokračování intervencí ve věci svobody je nezbytné. Na počátku překvapily demokracie ruského diktátora svou jednotou a odhodláním. Musí ho šokovat až do konce.

Podrobnosti v angličtině ZDE

1
Vytisknout
3992

Diskuse

Obsah vydání | 14. 2. 2023