Vyhrává Izrael válku o tunely v Gaze?

24. 1. 2024

Během doby, kdy Izrael zahájil pozemní tažení proti Hamásu v pásmu Gazy, jeho jednotky odhalily a zmapovaly trasu řady podzemních tunelů, které jsou součástí rozsáhlé sítě vybudované Hamásem během téměř dvou desetiletí.

Tato síť, kterou bojovníci Hamásu využívají k ukrývání sebe a svých zajatců, plánování operací, skladování zbraní a přepadávání izraelských vojáků, je klíčovou součástí vojenské infrastruktury této skupiny. Ukázalo se, že je to největší slabina Izraele ve válce. Její zničení je nezbytné pro degradaci vojenských schopností Hamásu a zabránění útokům podobným tomu, který skupina provedla 7. října a zabila asi 1 200 lidí. Přesto je tento proces nesmírně pomalý a těžkopádný.

Se začátkem nového roku se nyní před vojenskými plánovači a analytiky, kteří se snaží vyvodit ponaučení z tohoto tažení, vynořuje otázka: Jak blízko je Izrael ke zničení sítě tunelů? A jak dlouho ještě bude trvat, než jeho jednotky tuto hrozbu překonají?

Tunelová válka byla vždy jednou z nejnebezpečnějších a nejkomplikovanějších forem boje. Během 1. světové války zemřelo mnoho tisíc britských vojáků při snaze zničit německé podzemní pozice. O několik let později se USA snažily porazit hluboko zakopané nepřátele ve Vietnamu, Afghánistánu a Iráku.

Armády, které čelily těmto podzemním hrozbám, obvykle nasadily své nejsilnější zbraně, včetně bombardérů B-52, plamenometů, termobarických zbraní, bomb na ničení bunkrů a vzdušných přesně naváděných střel. Tato opatření často nedokázala eliminovat nepřítele operujícího z jeskyní, tunelů a dalších umělých nebo člověkem vytvořených podzemních struktur.

Izrael se o tom přesvědčil na vlastní kůži. Objev přeshraničních tunelů vykopaných Hamásem mezi pásmem Gazy a Izraelem v roce 2014 ukázal, jak významné bezpečnostní riziko tyto tunely představují, zejména když se dostanou do blízkosti civilního obyvatelstva.

Izraelská vojenská operace proti Hamásu byla první válkou v 21. století, v níž se tunely staly ohniskem vojenských operací – vývoj, který později formoval syrskou občanskou válku. Izrael si tak začal být vědom toho, že tunely mohou být použity k únosům vojáků a civilistů, k infiltraci izraelského území a k provádění brutálních útoků. Izraelské zaměření na tunely, pokud v té době nějaké koordinované existovalo, se však z velké části věnovalo přeshraničním tunelům – a už méně se stále rostoucímu podzemnímu vojenskému posilování Hamásu v pásmu Gazy.

Po válce v roce 2014 se Izrael posunul ke strategičtějšímu přístupu a zvýšil své úsilí. Vytvořil elitní jednotky specializované na tunelovou válku, vybudoval vlastní tunelové struktury pro výcvik vojáků, zlepšil detekci tunelů mobilními jednotkami a cílený výzkum a vývoj, přišel s unikátními taktickými řešeními pro zvýšení připravenosti a posílil spolupráci s partnery a spojenci.

Výsledkem bylo, že Izraelské obranné síly (IDF) vstoupily do současné války s nejpokročilejšími vojenskými schopnostmi v detekci, mapování, neutralizaci a ničení tunelů. To však Hamás neodradilo od kopání ani nezmenšilo náročnost boje v podzemním prostředí. Dokonce i ty nejspecializovanější jednotky IDF utrpěly ztráty kvůli nástražným výbušninám ve vstupech do tunelů.

Tyto jednotky také odhalily novou generaci tunelů Hamásu. Základní struktury skupiny z počátku roku 2000 byly vyztuženy dřevěnými prkny. Současné sítě jsou hlubší a odolnější a připomínají velké infiltrační tunely v Severní Koreji. Hamás použil k jejich vykopání pokročilé civilní vrtné technologie, čímž posunul své podzemní kapacity na další úroveň.

Rostoucí závislost Hamásu na tunelech a jeho komplikované stavební úsilí se vyplatily. Nikdy v historii tunelové války nebyl obránce schopen strávit měsíce v tak stísněných prostorách. Samotné kopání, novátorské způsoby, jakými Hamás tunely využívá, a přežití skupiny v podzemí po tak dlouhou dobu byly bezprecedentní.

Postup v tomto nebezpečném terénu vyžadoval pro izraelské vojáky systematický přístup. Letecká kampaň IDF a počáteční pozemní operace se snažily získat kontrolu nad povrchem a snížit rizika, která městská válka představuje pro bojovníky a civilisty. Budovy byly zničeny, aby se omezily útoky odstřelovačů a léčky, a severní Gaza byla z velké části evakuována, aby se snížil počet civilních obětí. Vojáci pokračovali v čištění terénu obrněnými buldozery, aby odhalili východy z tunelů.

Tyto otvory, známé jako tunelové jámy, jsou v podstatě smrtící díry v zemi. Mohou se lišit velikostí a tvarem a obvykle jsou maskované a zaminované nástražnými výbušninami. Vedou dolů do tunelových šachet – části podzemní stavby, která sloužila k pronikání hluboko do země a přístupu k širší síti tunelů.

Během svého tažení izraelští vojáci odkryli stovky tunelových jam, což postup zpomalilo a zkomplikovalo. Tyto jámy umožňovaly bojovníkům Hamásu vyskočit ze země, vystřelit na jednotky z automatických zbraní nebo pancéřovek a během několika sekund zmizet. Izraelské obranné síly zapečetily nebo zničily mnoho z těchto otvorů jako dočasné opatření, aby síly mohly pokračovat v postupu a zabezpečit území.

Dalším krokem bylo zmapování a získání dalších informací o síti tunelů. Vojáci zůstali na povrchu, dokud nemohli bezpečně vstoupit do tunelů, aby shromáždili zpravodajské informace a hledali rukojmí – asi 240 z nich bylo uneseno během útoku Hamásu na Izrael 7. října.

Vojáci nejprve vyslali do tunelů roboty a drony vybavené videokamerami a psy, kteří dokázali detekovat přítomnost výbušnin nebo lidí. Tato a další opatření pomohla odhalit rozsah sítě a umožnila vojákům vstup do tunelů – před přechodem do fáze destrukce. Vynechání kteréhokoli z těchto kroků by bylo fatální pro vojáky IDF, izraelská rukojmí a palestinské civilisty.

Čas je nejcennějším zdrojem v tomto úsilí, protože vojáci operují ve složitém vojenském prostředí, které kombinuje městský boj, tunelovou válku a pátrací a záchranné operace. Lokalizace zbytku tunelů, obcházení nástražných výbušnin a vyhýbání se překvapivým útokům, to vše vyžaduje pomalý a metodický přístup. V Gaze, stejně jako v předchozích podzemních válkách, tunely zneklidnily síly, způsobily značné ztráty, oddálily konec války a učinily vítězství méně jistým.

Už teď je jasné, že Izrael nemůže odhalit nebo zmapovat celou síť tunelů Hamásu. Aby mohl Izrael přesvědčivě vyhlásit vítězství, musí podle mého názoru zničit nejméně dvě třetiny známé podzemní infrastruktury Hamásu.

Aby se tam Izrael dostal, údajně se rozhodl pumpovat do tunelů velké množství mořské vody. Tunelová válka tradičně plodí vojenské inovace a tato válka není výjimkou. Na strategické úrovni je zaplavování mořskou vodou pokusem IDF získat určitou vojenskou výhodu v terénu, který nepřítel neohroženě využíval po celá desetiletí. Na operační úrovni by zaplavení mohlo představovat rozšíření arzenálu proti tunelům, který se dosud skládal téměř výhradně z bomb na ničení bunkrů. Tyto bomby mají omezenou schopnost proniknout zemí a nelze je použít ve všech terénech.

Nebylo by to poprvé, co by armády zaplavily nepřátelské tunely během války. Tradiční metoda, tunelové jámy, má však jen omezený dopad. Aby se podařilo zničit konstrukci a vytvořit to, čemu se v oboru říká "tvrdé zabití", musí být voda vstřikována přímo z moře do vodorovných částí tunelů při vysokém objemu a tlaku, čímž se zvýší síla vyvíjená na cement. Pouze přístup, který zahrnuje tyto tři prvky – vysoký objem, vysoký tlak a přímé horizontální vstřikování – může způsobit úplné zničení struktury tunelu.

Existují určité obavy, že horizontální čerpání mořské vody do tunelů by mohlo, ne-li úmyslně, kontaminovat zdroje podzemní vody. Pobřežní vodonosná vrstva, jediný zdroj vody dostupný Palestincům v Gaze, je již nyní známa jako znečištěná a nevhodná ke spotřebě kvůli nadměrnému odběru. Možnost způsobení nevratného poškození vodonosné vrstvy by musela být porovnána s potenciálními škodami způsobenými civilistům nad zemí jinými metodami ničení tunelů – včetně leteckého bombardování.

Metoda mořské vody nemusí být použita ve všech situacích. Některé tunely jsou příliš daleko od pobřeží, zatímco jiné jsou záměrně odděleny od hlavních shluků. V tunelech, kde se předpokládá, že jsou drženi rukojmí, by se Izrael mohl této metody zcela zdržet. Přesto tento přístup umožňuje, alespoň teoreticky, Izraeli dosáhnout svého cíle zničit podstatné části tunelové infrastruktury.

Zatímco se Izrael snaží zničit podzemní síť, vojáci zůstávají pod palbou a každý den jsou objevovány další tunely. Dokončení této práce může trvat ještě několik měsíců. V tunelové válce, která vyžaduje výdrž, čas a vytrvalost, by předčasné ukončení války mohlo znamenat porážku. Aby se takovému výsledku předešlo, je klíčová schopnost Izraele určit si vlastní časový plán.

Zdroj v angličtině: ZDE