Dva druhy "fake news", a jak se jim bránit

14. 12. 2017 / Kryštof Kozák

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

“Fake news”, tj. falešné zprávy, jsou poměrně významným ohrožením zdravého fungování demokratické společnosti. Existují dva základní druhy “fake news”, což je dobré vědět, pokud s nimi chceme něco udělat.


Prvním druhem jsou zprávy, které vypadají podobně jako opravdové, nicméně jejich obsah někdo záměrně pozměnil, či si je rovnou z velké části vymyslel - trochu jako naše Rukopisy. Lze je tedy možné je pracovně nazvat “rukopisné falešné zprávy (RFZ). I u Rukopisů byl politický cíl jasný - vyrovnat se Německu v hloubce historických pramenů, a tak podpořit právo na národní sebeurčení. Dnešní fake news mají nejčastěji za cíl někoho konkrétního očernit, případně pouze šířit pocit nedůvěry, který otevře cestu dalším falešným zprávám.

Těmto zprávám se dá bránit pouze tvrdou novinářskou detektivní prací, která nade vší rozumnou pochybnost falešnou zprávu vyvrátí a jejího autora tak výrazně zdiskredituje. Aby to fungovalo, musí si někdo falešných zpráv všimnout a společnost jako celek musí být schopna rozpoznat, která ze dvou předkládaných verzí odpovídá sdílené sociální realitě. Přistáli Američané na Měsíci, nebo to byl pouhý hollywoodský trik? Byly Rukopisy pravé nebo falešné? Naštěstí se ukázalo, že v minulosti často nakonec zvítězila ta strana, která může svá tvrzení lépe a přesvědčivěji doložit, a “pravda” tedy nakonec zvítězila.

Moderní vzdělávání by mělo být postaveno přinejmenším v jednom pilíři na tom, aby v nejdůležitějších otázkách, které se jich bezprostředně týkají, dokázali všichni odhalit RFZ - rukopisnou falešnou zprávu. Masarykův odkaz je v tomto ohledu klíčový, protože jeho názory byly po dlouhou dobu výrazně menšinové, nicméně dokázal přesvědčit ostatní, že se jedná o falzifikáty. Žádný z prezidentských kandidátů si například nedovolil Masaryka kritizovat, i když je to koncepčně typický člen “pražské kavárny”. Nedovolí si to ani Miloš Zeman, ze kterého by sám Masaryk zřejmě velkou radost neměl, už kvůli fotografii s kulometem s nápisem “na novináře”.

S novináři úzce souvisí druhý druh fake news, kterému lze říkat prioritizační falešná zpráva, PFZ. Její obsah je rámcově pravdivý, takže ji naše detektory RFZ neodhalí. Její falešnost totiž spočívá pouze v její neodůvodněné prioritizaci oproti jiným tématům, která jsou ve svých důsledcích pro společnost mnohem důležitější. V situaci, kdy je informační pole každého časově omezené, je prioritizace klíčová - buďto se zaměříme na Trumpovy krátké prsty nebo na reálné důsledky jeho daňové reformy. Kolik informačního prostoru a času věnujeme Rohingyům? Měli bychom jim věnovat nějaký čas? Mnohem více času? Nebo jsou Rohingyové jenom chytrá PFZ podporovaná neziskovkami, která je sice pravdivá, ale pro nás vlastně nedůležitá?

Problém s prioritizačními falešnými zprávami je, že oběti často ani neví, že byli zasaženi PFZ, když se jim objeví na jejich obrazovce. Navíc nepanuje o prioritách žádná celospolečenská shoda, a jsou to právě novináři, kteří o těchto prioritách částečně rozhodují. Proto se stali tou symbolickou “žumpou” - podle autokratů píší zbytečně často o věcech, které prioritní být rozhodně nemají (například kritika a korupce). Velmi poučné je v tomto ohledu staré Rudé právo, kde byly priority politicky dané.

Pokud Trump hovoří o fake news, má na mysli spíš PFZ - média podle něj nemají správně nastavené priority, například nedostatečně slaví Trumpovy úspěchy či hnidopišsky upozorňují na jeho problémy. Prezident tu však není od toho, aby médiím priority určoval.

Jiná média šíří PFZ, například primárně o zločinech imigrantů, což je důsledek manipulativně nastavených priorit. Každá zpráva je totiž z hlediska prioritizace svým způsobem trochu falešná: byla někým vytvořena, a ten ji zpravidla zprioritizoval, jak se mu to hodilo. Jedinou obranou tedy je, pokud vedeme konstruktivní debatu o relevantních prioritách - názorový pluralismus je v tomto ohledu nutný, i když reálně se ukazují jeho limity, například v otázce postupující polarizace společnosti.

Je však velmi nebezpečné, pokud vládci a prezidenti jednoduše zdiskreditují novinářské snahy odkazem na “falešnou prioritizaci”. Novináři budou muset svojí integritou ukázat, že si za svými prioritizačními cíli stojí. Velká část odpovědnosti se ale přenáší i na čtenáře, který by si měl být vědom toho, jaké priority svými volbami zpráv vlastně podporuje. Správně podaná mediální gramotnost by měla obsahovat i tento důležitý komponent, jinak ze záplavy fake news jen tak nevybředneme.

0
Vytisknout
2592

Diskuse

Obsah vydání | 19. 12. 2017