Chvála silničářům!
28. 11. 2021 / David Marenčák
Řidičské oprávnění jsem si dělal v zimě a závěrečné zkoušky v pěti centimetrech břečky, s odvozem komisaře před budovu PČR, kde měli na parkovišti volná místa jen v mírném svahu. Splněno - prošel jsem slyšel až po pěkném parkování s couváním do kopce na ledovce s vrstvou rozbředlého sněhu.
Mnoho zim jsem pak ve stodváce jezdil neprohrnuté silnice třetích tříd nebo zastižen prvním listopadovým sněhem v pahorkatině ve služebním autě s letními gumami bez navigace a služebního telefonu.
I když v této věci mám dost zkušeností, vlivem přílišné únavy a vyčerpání jsem si vůbec neuvědomil, do jakého stavu jedu, když jsem vyrazil na každovíkendový trénink do města učit svého psa jinému prostředí než lesní volné krajině, kam nejčastěji chodíme.
Včera napadl jen poprašek, ten byl rozježděn, nejspíš osolen, ale dopoledne se roztrhly peřiny. Cesta tam byla ještě po černé silnici, ale o hodinu později už bylo zle.
Skuteční horalé se mu smějí, ale krpál, na kterém leží má
ves, je zrádný. Zrádný tím, že okolo jsou jen pláně a najednou kopec jako
sjezdovka. Je prudký, samá zatáčka a nejen to – také je to vlnobití jak pro
testování tlumičů, samá mulda a hrbol. I za sucha to s vámi hází na
všechny strany, i když jedete tempem funícího cyklisty.
Do dvou třetin jsem měl otáčky nad tři tisíce. Rychlost ovšem z pětatřiceti
kilometrů v hodině klasicky klesala s každým metrem, až na rychlost
chůze. S bušícím srdcem jsem už jen čekal, kdy to se mnou smýkne, a
podívám se ze srázu po pravé straně, nebo kdy se zastavím a půjdu někam shánět
písek. Ten sice v kopci někde bokem je, ale hledejte to pod sněhem.
Kdyby přede mnou nejel sypač s radlicí, jistě bych skončil minimálně ve
škarpě. I ten sypač asi deset minut pojížděl a prosypával, aby se závěrečnou „střechou“
kopce protlačil. Za mnou čtyři auta,
vedle další tři, čekající na to prosypání. Jeden z fronty přiznal, že má
sjeté letní gumy (hle, ta urbánní legenda vskutku existuje!) Ale i „malopenisácké“ SUV se zimními mělo velké
problémy se rozjet.
Protože hustě sněžilo, nejdéle do půl hodiny po této epizodce by další řidiči mohli tradičně zanadávat, kde že jsou ti klasicky nestíhající lemplové silničáři, protože tu vůbec není prohrnuto!
Já ale budu láti sobě, děkovat silničářům i štěstěně a přeci jen si po letech života na nivních planinách ty sněhové řetězy na jeden den v roce pořídím. Je lepší mít a nepotřebovat než nemít a pozdě bycha honit.
Diskuse