Před problémy se zadrátovat, čili O českém národním zvířeti

24. 11. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut
  • Racionální politická debata nemůže existovat v prostředí, kde se ve skutečnosti ani nepřipouští existence klíčových problémů, jež je třeba vyřešit. 

Česká republika prochází v současnosti paralelně hned několika zásadními transformacemi. Demografická přináší strukturální zestárnutí a je srovnatelná jen s revolucí, kterou ve 20. století přineslo postupné snižování dětské úmrtnosti a následné "boomy". Ekonomická znamená konec polistopadového modelu rozvoje založeného na montovně i jeho dlouhodobě neudržitelného následníka v podobě agrofertizace české ekonomiky. Energetická je rozsahem srovnatelná snad jen s prvotní elektrifikací českého území. A epidemiologická přináší mnohými popírané, avšak nezbytné změny v ochraně veřejného zdraví, které si ani zdaleka nevynucuje jen současná pandemie, takže budou rozhodně dlouhodobého charakteru.


Slýcháte o tomhle v běžných politických debatách? Ovšemže ne. V těch se někdy od roku 2013 postupně prosadily jako hlavní témata "boj s islamizací" a odpor k přistěhovalcům, svět začal být vnímán jako "zlé místo tam venku". Koalice která v podzimních parlamentních volbách porazila Babiše podléhá trendu podstatně slaběji než oba dosluhující postkomunisté v hlavních veřejných funkcích, Zeman s Babišem, ale ani ona vůči němu není zcela imunní. Připomínám těsně předvolební faux pas předsedy Pirátů, že prý se obává některých projevů "islamizace" v Německu...

Hlavním českým problémem ovšem není ani to, jak (ne)řešíme epochální výzvy, ale už to, jak si zásadní problémy především vůbec nepřiznáváme. Dva základní přístupy, které v minulém volebním období dominovaly politické scéně, rozeberu poněkud podrobněji.

Hamáčová s Maláčkem za ČSSD uplatňovali v uplynulých čtyřech letech zcela zásadní "filozofii kladiva" (podotýkám, že s Nietzschem naprosto nesouvisela a také byla rozhodně aplikována bez srpu...). Podle nich je třeba řešit jen ty politické problémy, k nimž už v minulosti, jinde, za úplně jiných podmínek (případně vše dohromady) byly vyvinuty rutinně používané politiky. Rutina je pak kladivem, které s každým problémem zachází, jako by to byl hřebík - ať už je jeho skutečná povaha jakákoliv. Tak ČSSD "vyřešila" současný problém důchodového systému vyvolaný proměnou demografické struktury tím, že zásadně prohloubila jeho dlouhodobou neudržitelnost politikou, jež vznikla na Západě v dobách poválečného baby boomu - za přesně opačných trendů, než jsou ty současné. Tehdy počty mladých prudce rostly, stejně rostly i jejich průměrné příjmy - a nebyl žádný problém, aby z jejich příspěvků rostly i starobní důchody. Dnes ovšem žijeme v jiných podmínkách, které neumožní příliš dlouho používat boomerské důchodové kladivo značky Hamáčová & Maláček. Roste podíl penzistů ve společnosti, podíl mladých naopak klesá a ani jejich příjmy už zdaleka nestoupají tak, jak bývalo kdysi zvykem, mj. i protože ekonomika samotná nemůže expandovat donekonečna.

Druhou kladivounskou politiku ČSSD opsala od Husáka a bylo jí absolutní uzavření hranic pro migranty. Žádné azyly, nikomu. Ať jdou domů a poctivě v Sýrii pracují na budování socialismu. Internacionalismus vocamcaď pocamcaď. Sami máme málo.

Před volbami se v náznacích dokonce ukázalo, že tzv. "hustá dvojka", v níž náhle nezvěstný červený svetr vystřídal strop nicky, měla v úmyslu opisovat od Husáka ještě i bytovou politiku. Tedy tu, která byla samotnými komunisty v roce 1986 označena za selhávající a neschopnou v dalších letech splnit potřeby generace "Husákových dětí".

Tohle prosím nebyl v pravém smyslu populismus, ale pouhá strejcovská a tetovská byrokratická rutina zbavená veškeré invence a schopnosti tvůrčím způsobem přistoupit k řešení problémů na dosah ruky.

Populismus byl až druhý přístup, do značné míry od prvního odlišný. "Nekecáme, makáme" znamená, že se o všem lehkomyslně a namyšleně žvaní, jako by žádný z vážných problémů vůbec problémem nebyl, nebo jako bychom ho mohli vyřešit poslušností a semknutostí kolem vůdce, nedostatkem spánku, konzumací koblih plus dostatečnou dávkou marketingu. Chceme motýle, vysazujeme sysle, ekologie není žádný problém, to jen hloupí aktivisté a novináři si ho vymýšlejí. V COVIDu jsme nejlepší na světě, protože to Babiš řekl. Peníze jsou na všechno, protože nás vůbec nezajímá, co bude se státní pokladnou za deset let. Zelená transformace by byl sebevražedný nesmysl, přece můžeme žít dál stejně, jako by se od roku 1980 nic zásadního nezměnilo. Startupy jsou na prd, my chceme velké koncerny, jako ty veleúspěšné a inovačně úžasné endéerácké.

***

Sociolog Karl Mannheim mezi válkami studoval různé politické směry a jejich vztah k ideologii a potažmo "pravdě". S jistým překvapením konstatoval, že víceméně konzervativci, liberálové, socialisté i bolševici brali své ideologie dosti vážně, takže na jednu stranu je zaslepovaly, na druhou stranu ale tam, kde neměly mnoho slepých skvrn, i příslušně vedly. Jedinou výjimku z pravidla představoval fašismus. Ten se od počátku k ideologii i "pravdě" stavěl naprosto cynicky a účelově, byl ochoten vykládat naprosto cokoliv, jen když se mu zdálo, že to pro danou chvíli v konečném důsledku posílí moc vůdce. Tak například Mussolini se v krátké době u moci proměnil z příznivce liberální ekonomie a rozpočtové disciplíny v mimořádně velkoryse rozhazujícího "keynesiánce".

V tomto smyslu platí, že současný populismus je vlastně následníkem a takovou soft verzí fašismu. (Někdy ani ne soft verzí, viz lednový útok na americký Kapitol.) Chlapácky dělá machry, jak všechno na světě zvládne a všem to natře, zatímco - s populisty, tedy "lidově" řečeno - hajzly má na chodbě. Kromě masového ohlupování totiž pořádně nezvládá vůbec nic.

Potíž ovšem může spočívat v tom, že i tak pro některé zapálené příznivce zůstává živá jakási jánošíkovská legenda poraženého českého populismu. Touha po uspokojivé iluzi je někdy zkrátka silnější než cokoliv ostatního, včetně tvrdého nárazu na realitu pandemie. Svět chce být klamán.

A tak není vůbec vyloučeno, že už hned za čtyři roky zase vstanou noví pštrosíci...

-1
Vytisknout
4371

Diskuse

Obsah vydání | 30. 11. 2021