
Volba menšího zla popírá demokracii
21. 10. 2021 / David Marenčák
Unavené hlasivky a záněty karpálních tunelů z ryku a
klapotu klávesnic před a povolebních diskuzí se ještě nestihly zotavit a už tu
máme další kolo burcování, hašteření, spekulování a strategizování.
Jakkoli by měl Sun-Tze
z tohoto uvažování asi radost, nelze si nevšimnout, kam nás tyto volby
vedou.
A zatímco se sociální sítě lidí se zájmem o politiku mohou přetrhnout v spekulování a snobském instantním hodnocení toho, co se zrovna děje na Hradě, jaké je prezidentovo zdraví, aktuálně přepnutí v expertním modu „grafolog“, geriatr, internista či psychiatr, kouká z toho leda opilost nikoli nadměrného konzumenta Becherovky, ale domnělých vítězů celých říčných, až budou mít jmenovanou vládu svých vlastních katů.
Opět nás brzy čeká úmorné, otravné agitování, přesvědčování,
zejména z názorově shodných či příbuzných kruhů, že nemáme volit toho, kdo
nejlépe zastupuje naše zájmy, či je sympatický a má hezký účes, ale toho, kdo
má největší šanci být zvolen.
Jak absurdní a šílené je toto nabádání! Představte si, že stojíte před soudem,
kde vás vyzvou, ať si z deseti druhů popravy jeden zvolíte. Zastánci sice
nejhumánnější a nejrychlejší cesty, a totiž gilotiny, vás budou přesvědčovat,
že máte všeho nechat, jde totiž o všechno, o život, a tudíž volit gilotinu.
V tom všem lomozu ovšem zanikne, že chcete žít, byli jste neprávem
obviněni, ničím jste se neprovinili a máte a hlavně chcete bojovat o
omilostnění či vynesení osvobozujícího rozsudku.
V reakci na to se vám dostane otravného, nudného kázání, že takový rozsudek
nemá šanci na úspěch, že si musíte tak zvaně ZVOLIT MENŠÍ ZLO. Pořád je tu ve hře elektrické
křeslo či oprátka
a obé, jak známo, je spíš forma mučení. Ani v jednom případě nezemřete
rychle a bezbolestně.
Nicméně v otázkách volby politické reprezentace je toto srovnání neúplné, stejně jako snahy mobilizovat s válečnou vervou, jako jsme byli svědky v případě antibabiše. Takové chování nelze nazvat jinak než groteskně hysterickým.
Babiš má na svědomí mnoho zločinů, a to politických,
ale zejména ekonomických. Antibabiš se ovšem soustředil na pseudomorální linku
jeho minulosti ve vztahu k Stb a různého kradení, což v zemi hesla
„kdo nekrade, okrádá rodinu“ lze považovat jen za komickou vsuvku. Nemluvě o
tom, že to, z čeho je rozhořčeně viněn, se dopouští všichni s podobnou
mírou majetku, bohatství - a jedná se tedy o systémový jev, nikoli o selhání
jednotlivce pocházejícího z nejhlubšího pekla. Za jedno z nejhorších
lze považovat Babišovo působení v otázkách covidové pandemie. Jenže už nyní, v čase teoretického
formování vlády se ukazuje, že i v této věci půjde naše zem z bláta
do louže. Hlavní zlosyn má sice mnohá provinění, jenže na to nebyl sám. Četné
instituce, osoby, úředníci, politici, včetně opozice, v tom sehráli své
hlavní role znamenitě a je nikdo v definitivním boji dobra a zla od moci a
vlivu neodstavil.
Celé to hysterčení s menšími zly staví na krátkozrakosti. Teď, hned, nyní
a okamžitě se rozhoduje, pracuje, bojuje, a jakmile se dosáhne nějaké mety, je
hotovo. Žádná dlouhodobá práce, postupné budování, odkládání blaženého pocitu
vítězství, nic takového tyto volby neobsahují. Dát hlas straně, která teprve
začíná a roste, neznamená, že když nepřekročí hranici pro státní příspěvek či
křesla, propadl a nemá význam. Je signálem pro společnosti i pro onu stranu, že
o její ideje a směřování je zájem.
V prezidentské, i jiných volbách, je to stejné. Mentalita „vítěz bere vše“ je falešná. Pokud volíme zlo, jakkoli malé a přejeme si dobro, jednoznačně z toho plyne, že systém nás nutí volit proti svým zájmům. Volíme tím pozvolné, ale stabilní a kontinuální zhoršování ve věcech, na kterých nám záleží.
U žádných voleb neprobíhá armageddon ani konečný boží soud, abychom u toho nesměli myslet, že jde o boj jedné bitev z mnoha. Zítra zase vyjde slunce, i když o mnoho teplejší, než by nejen popírajícím průmyslníkům bylo milé. Dalo by se říci, že volba menšího zla je defétismus. Plné přijetí pravidel hry a současného ignorování skutečnosti, že hlasujeme nejen o jejím výsledku, ale také o příštím nastavení herních pravidel. Jde o dopředu vyhlášenou porážku, kdy se spokojíme s odvozem zraněných a místo ústupu a přípravy dalších bitev přijmeme otroctví. Pasivní, až zbabělé přitakání tomu, čeho se bojíme, s čím nesouhlasíme, ale co se nám momentálně zdá neporazitelně silnější a všudypřítomné.
„Demokracii už máme, ještě by to chtělo nějaké demokraty“ praví známé úsloví. Bohužel i mezi vzdělanější částí populace panuje přesvědčení, že demokracie je to, co je mi po vůli a svoboda, která z toho plyne, znamená bezuzdnou libovůli. Když si lidé z pestré palety motivů zvolí demokraticky žlutovládce, demokracie to prý není. Musí být modrý a krást pro modré, vše ostatní je ten fuj populismus. Jenže, milí zlatí vyděšení, Babiš se dostal k moc také jako menší zlo. Proč, to ponechám nedořečené, protože kdo chce, ten už to chápe, ale kdo se bojí a chápat nechce, tomu nemůže porozumět.
„Volte menší zlo“ je sice primitivní, prvoplánovitá manipulace, ale také funkční. Přiměje vás volit tak, jak nechcete, v domnělém zdání alespoň nějakého vlivu na věci společné. Jedni jí sami věří, ale častěji ji vědomě používají jako úskok.
Volte si, koho chcete, jen si buďte vědomí, koho a proč zastupuje a jaké jsou vaše zájmy. Čistě statisticky rozloženo to nebudou ti, co vlastní nebo mají, nadreprezentovaný přístup do médií všeho druhu. A to bez ohledu na to, jak v DVTV nebo hlavním vysílacím čase vykládají o tom, jak jsou utlačovaní a na svobodě slova omezovaní.
Diskuse