Co bude po Zemanovi?

26. 10. 2021

čas čtení 16 minut
Přepis Rozhovoru Britských listů č. 435.

Jan Čulík:

Tak si myslím, že by jsme se měli trošku zamyslet nad poněkud neuvěřitelnými politickými událostmi v České republice v těchto dnech, vážení televizní diváci, pozvali jsme si redaktory kolegy z Britských listů Bohumila Kartouse a Albína Syberu. No, tak, jedna věc, na kterou na kterou jsem chtěl poukázat  v tomto stručném úvodu: my víme, už asi tři neděle, že  z kruhů toho lékařského konsilia prezidentského, protože v Čechách se neudrží nic utajené a mně ale to připadá jako v podstatě obscénní, že tady vzniká v té zemi prostě dvojí klasa občanů. Jednak jsou to ti novináři, kteří mají informace, ale oni je utajují, protože jako by se nemohlo říct vlastně, co tomu prezidentovi je. A potom jsou  ti normální lidé,  kteří zůstávají  v  nevědomosti, a tohle by asi nemělo podle mě existovat. Samozřejmě jsou tady různé etické otázky, na kolik se jaké podrobnosti o onemocnění prezidenta mají zveřejňovat. Ovšem je to veřejná osobnost. No a potom samozřejmě nebudu tady opakovat všechno, co se v posledních dnech děje, i když si myslím, pánové, jak ten pan vedoucí té prezidentské kanceláře Mynář, vlastně co si myslel, že to udrží prostě takhle neměnné? Já nevím, snad řadu týdnů nebo měsíců, pane Kartousi, co si o tom myslíte? Já teda tomu vlastně skoro nerozumím.

 

Bohumil Kartous:

Já bych si dovolil to malinko korigovat. My o zdravotním stavu Miloše Zemana, o jeho vážném zdravotním stavu víme dlouho. Pan prezident je ve stavu, kdy se třeba celé týdny neobjevoval na veřejnosti, my jsme nevěděli po dlouhé měsíce, dokonce roky, protože se to datuje už někdy k přelomu těch dvou mandátů, v jakém zdravotním stavu pan prezident je a zdali je skutečně v průběhu výkonu prezidentské funkce ve všech okamžicích, kdy je bdělý, schopen vykonávat své pravomoci, protože po tu dobu se pravděpodobně odehrávala buďto léčebná kůra, nebo pan prezident odpočíval a je otázka, zda vlastně i v  té době za něj část pravomocí nevykonával jakýsi úředník prezidentské kanceláře, toho času pan Mynář nebo někdo jiný? Dokonce někdo, kdo v kanceláři nepracuje jako třeba poradce Nejedlý a zdali vlastně tohle trvá hodně dlouho. A co se týká té současné situace, je to absurdní. Připadám si, jako kdybych žil v zemi, která se nachází někde uprostřed afrického kontinentu, že je možné, aby prezident nota bene po proběhlých generálních volbách vlastně byl v nemocnici a dlouhé dny se nevědělo o tom, zdali je či není schopen vykonávat své pravomoci, když na veřejnost pronikly obrázky toho, že když byl převážen do nemocnice, tak byl evidentně v bezvědomém stavu a nikdo nebyl schopen, nebo spíše ochoten tyto informace zveřejnit.

Jan Čulík:

Já mám tři neděle informaci, kterou samozřejmě nemohu ověřit, a nemůžu říct, odkud je, ale je to z toho lékařského konsilia a ta informace zní, že je pan Miloš Zeman v nevyléčitelném stavu.

Bohumil Kartous:

Ano je v nevyléčitelném stavu, což ještě ale není jednoznačným a dobrozdáním k tomu, že není schopen vykonávat pravomoci prezidenta v daném okamžiku. Jo a teprve ten dopis předsedy senátu Ústřední vojenské nemocnici a odpověď Ústřední vojenské nemocnice potvrdila, nevím, proč to trvalo tak dlouho samozřejmě, potvrdila to, co všichni už tak trochu tuší, že tady pan prezident není schopen pravomoci vykonávat a myslím si, že je velmi, velmi důležité, aby nyní v okamžiku, kdy tohle je objektivně sděleno nemocnicí, která prezidenta ošetřuje, aby byl okamžitě co nejdříve aktivován článek 66 Ústavy České republiky, aby prezident České republiky byl dočasně zbaven svých pravomocí, není-li schopen je vykonávat, aby tyto pravomoci přešly na další ústavní činitele a aby se tím pádem podařilo jednodušeji vyšetřit, co se dělo po dobu, kdy prezident nebyl schopen pravomoci vykonávat a přitom jeho jménem jednali nějací úředníci prezidentské kanceláře, protože tady existuje důvodné podezření, že se dopustili závažných trestných činů až na úrovni sabotáže, což je klasifikováno jako trestný čin.

Jan Čulík:

Pane Sybero,  jenže já vidím už na Facebooku různé takové reakce, že tohle je ústavní puč pravice, která se snaží připravit našeho milovaného prezidenta o moc. A čím více bude pravice naléhat, tím bude popularita prezidenta Zemana větší. Co si o tom myslíte, pane Sybero?

Albín Sybera:

No, děkuji za pozvání. Já si především myslím, že bez toho, že bych jakkoliv chtěl snižovat trošku, teď nevím, jestli spíš říct závažnost nebo bizarnost celé té situace, že tady vlastně vidíme něco, co už jsme tady mohli sledovat delší dobu. A sice to, že tady máme jakousi ekipáž kolem Pražského hradu, která zkrátka defakto vykonává ty prezidentské pravomoce, zatímco prezident je jaksi odsunut na druhou kolej a já se  u tohohle nejvíce obávám právě toho, že tady vzniká mediálně,  společensky, politicky jakési až jako nedůstojné divadlo. Myslím si, že už dnes to Českou republiku hrozně poškozuje v zahraničí, které prostě strhává veškerou pozornost právě na dění kolem zdravotního stavu Miloše Zemana. Zatímco my tady vlastně máme výsledek voleb, které byly až donedávna skloňovány v tom měřítku, jako že se jedná o jedny z vůbec nejdůležitějších voleb od roku 1989. A že tady zkrátka je předěl nebo -  máme hovořit z pohledu před volbami -  předěl mezi tím, jestli se Česká republika propadne směrem k Maďarsku, Polsku anebo, jestli se jí podaří podaří udržet více směrem k Bruselu. A já se obávám právě, že celé to dění kolem kolem zdravotního stavu Miloše Zemana tak právě trošku odvádí svým způsobem pozornost od toho, co čemu bychom se měli jako občané, komentátoři, novináři, politici věnovat především. A to je zkrátka to, co by se s touto zemí mělo dít po volbách, ať počínaje zformováním vlády a samozřejmě pak přikročit k nějakým konkrétním legislativním krokům, které si myslím, že by především měly být předmětem debat povolebního uspořádání České republiky.

Jan Čulík:

No tak ta situace, už jsme o tom tady několikrát hovořili, je taková, že to, jak se ty volby pořádají, to vyplodilo takový výsledek, který  nereprezentuje velkou část českého obyvatelstva. Jednak je tam  množství  voličů těch stran, které nedosáhly  5%. Potom je tu to  překroužkování těch pirátů, takže mladá generace není vůbec reprezentována. Levice není reprezentována. Populistická pravice, v podstatě není reprezentována. To mně přijde jako naprosto třaskavá směs, pane Kartousi?

Bohumil Kartous:

A já souhlasím s tím, že z dlouhodobého hlediska jsou důležitější otázky budoucí vlády a vůbec její vnitřní konzistence. Bude složená z pěti stran a záleží na tom, jakým způsobem jaké tendence v programovém prohlášení vlády a v konkrétních politických kruzích převáží, protože v mnoha ohledech jsou ty politické strany, které se budou podílet na exekutivní moci, antagonistické v některých otázkách sociálního charakteru nebo v otázkách třeba green dealu a bude docházet nepochybně k zásadním sporům zejména mezi tou dominantní ODS a na druhé  straně mezi  některými zástupci těch řekněme liberálnějších stran oproti té v uvozovkách "konzervativnější" ODS. Nicméně chápu, co kolega Sybera říká, ale prostě situace okolo prezidenta v současnosti blokuje jakékoliv další jednání. Prezident není ani schopen v současném stavu vlastně pověřit někoho sestavením vlády, a to jsou samozřejmě otázky, které musí předcházet těm těm důležitějším.

Nicméně ještě na margo toho, co tady padlo, a já si nemyslím, že je možné to vlastně jen tak přejít a vlastně podívat se a odhlédnout od toho. To je skutečně zcela urgentní záležitost, kterou je potřeba vyřešit. A pak samozřejmě klidně může přejít do ústraní to, jestli se podaří jakéhosi Mynáře obžalovat a jestli se ho podaří usvědčit z toho, že zneužíval prezidentské pravomoci a odkrýt to, co se dělo v  prezidentské kanceláři, a to bych považoval za potřebu zbavit se toho pomyslného vředu a pak samozřejmě se věnovat těm důležitým otázkám, které se týkají kondice celého společenského organismu. A  já z toho nepociťuji žádné velké nadšení. Rozhodně nepociťuju  nadšení, které by jakýmkoliv způsobem paralyzovalo rok 1989. Já jsem rád za to, že Česká republika skutečně z toho, co je k dispozici, z toho, co je ve výběru, nezvolila cestu blízkou Maďarsku nebo Polsku. Na druhou stranu si uvědomuju, že ta garnitura politická, která se v současnosti dostává k moci, tak trpí samozřejmě řadou chronických chorob a bude nutné se na to takhle dívat. Ale pokud se na to podíváme vlastně v porovnání se zeměmi střední a východní Evropy, tak jsem rád, že Česká republika se hlásí k něčemu, co můžeme nazývat liberálně demokratický směr, což stále považuju za důležitý signál za dané situace.

Albín Sybera:

Já jsem zkrátka jenom chtěl varovat před tím, aby se, jaksi, ten volební výsledek a to, že se, že se vlastně po já nevím osmi, devíti  letech nějakým způsobem podaří, dejme tomu vyřešit to, co se děje kolem kanceláře prezidenta republiky, tak aby se to zkrátka nezvrhlo v takové jakési jednomyslné myšlení, že teď jsme vyřešili všechny problémy, že jsme vlastně teď porazili ten populismus dejme tomu budapešťského nebo moskevského střihu a že vlastně teď už tady nám demokratům v České republice nic nehrozí, protože já si právě myslím, že ten dojem z jakéhosi imaginárního vítězství by měl potenciál naprosto přehlušit ty strukturální problémy, které vedly k tomu,  že ty volby dopadly tak, jak dopadly. A sice, že vlastně ten demokratický hlas je v menšině, že vlastně když se na to podíváme, pakliže bychom měli počítat ty propadlé hlasy, jak se ustálilo to rčení, tak vlastně ten populisticko-extremistický  sektor, kdybych to tak měl zjednodušit, ten vlastně má podporu většiny obyvatelstva, což je ohromně alarmující.

Jan Čulík:

No a tady je problém v tom, je to taková bohužel situace mezi Skyllou a Charybdou, vážení televizní diváci mám takový pocit, protože liberálně demokratický postoj vznikající vlády se může projevit pouze v tom, že ti politikové začnou citlivě reagovat i na problémy lidí, kteří pro ně nehlasovali,  problém je, že to jsou, ale bohužel lidé, kteří sympatizují s populisty a v podstatě ty lidi, kteří tu ty volby vyhráli, nenávidí, takže bude asi velmi obtížné je dostat na svou stranu. Ale když to nebudou dělat, když je budou ignorovat a  říkat, vy jste idioti, vy jste populisti - já tady pořád vidím všechny ty výroky o tom, jak lidi nechtějí nosit roušky, protože je to omezování osobní svobody, nebo nechtějí se nechat očkovat, přestože tedy asi pandemie se zhoršuje, takže to je velmi, velmi  problematická situace, protože je tady ten problém jak ty lidi dostat tak, aby měli pocit, že ve společnosti jsou legitimní. A jak říká pan Sybera, tedy hrozí nebezpečí, že se to nestane. a příští volby už posunou Českou republiku přesně k tomu, co je v Polsku nebo Maďarsku, pane Kartousi?

Bohumil Kartous:

Já se nedomnívám, že by tady byla taková politická síla, která by dokázala sjednotit ten český fragmentovaný populismus do řekněme šiku, který by se rozhodl jít za někým, kdo reprezentuje skutečně radikálně extremistickou polohu a populistické politiky. Jo, to se nedomnívám, to se ukazuje i v těch posledních volbách, že je tady jakýsi řekněme soft populismus v podání Andreje Babiše a zaměření na seniory a se snahou vlastně zkoncentrovat tam voliče, kteří dříve volili ČSSD, KSČM, možná i část těch radikálních populistů. A vedle toho je tady jakási etablovaná, vlastně nízko položená laťka Tomia Okamury, kterou, jak se ukazuje, řada těch populistických sdružení není schopná překročit. Protože nejsou tak detailní a defakto nabízejí pořád totéž,  co pan Okamura, a myslím si, že to je naopak vlastně zajímavá šance pro sociální demokracii. A myslím, že sociální demokracie se právě od těch neautentických lidí, kteří v té straně převažovali, může očistit a může přijít nová generace, která se právě může chopit toho, co sociální demokracie cestou v minulosti poztrácela, což je spousta těchto voličů, kteří dnes nemají koho volit. A je to vlastně pro ně šance, ale je otázka, jestli je sociální demokracie připravena na to jít obnovená zpátky do ulic pro ty hlasy, které ztratila během posledních dvaceti let, takže, abychom to neviděli tak skepticky, tam vidím určitou příležitost a pak je tady ještě důležitá druhá volba, ke které pravděpodobně dojde, a to je volba prezidentská a tam se můžeme nadít toho návratu populismu velmi rychle, protože se čím dál častěji začíná uvažovat o tom nebo mluvit o tom, že si Andrej Babiš připravuje svou kandidaturu na prezidenta poté, co utrpěl porážku v parlamentních volbách, kdy rozhodně on se svou egoistickou náturou a potřebujou neustále rozkazovat všem okolo a být na tom pomyslném vrchu se rozhodně nespokojí s rolí nějakého řadového poslance, takže je možné,  že se ukáže, do jaké míry je řekněme pevné rozhodnutí většiny českého elektorátu jít nějakou liberální demokratickou cestou skutečně pevné a do jaké míry může dojít k nějakému, řekněme, revanši populismu v podobě vítězství Andreje Babiše v prezidentských volbách.

Albín Sybera:

Já bych si taky strašně přál, aby v Česku existovala autentická sociálně demokratická strana, která by dokázala politicky zaujmout právě toto spektrum, o němž je naprosto evidentní, že nemá politické zastoupení. Nicméně obávám se, že v příštím roce dvou se bavíme  o v podstatě utopii. Na druhou stranu tady vidíme příležitosti, které  ten demoblok, jak se těm pěti stranám zkráceně říká, má například v oblasti strukturální reformy, exekucí, insolvenční legislativy. Tohleto myslím si, že kdyby bylo něco takového,  co kdyby ty demokratické strany společně udělaly, tak vyšlou jasný signál, že umíme něco, co populisté a extremisté neumějí.

Ale já osobně, když vidím historii, je jakým způsobem tyto strany přistupovaly k té legislativě, mám zejména na mysli ODS, ale i TOP09  tak potom mám své pochybnosti, byť bych si strašně přál, abych se mýlil.

Jan Čulík:

Pánové, děkuji vám, vážení televizní diváci, děkujeme za pozornost a na shledanou.

0
Vytisknout
2788

Diskuse

Obsah vydání | 8. 11. 2021