Pro Tomia Okamuru: "Tati, ta krysa chutnala divně"
19. 10. 2021
čas čtení
14 minut
(Přepis Rozhovoru Britských listů č. 430)
Bohumil Kartous:
Chybějící desítky tisíc řidičů nákladních aut ve Velké Británii, což způsobuje například nedostatek paliva na čerpacích stanicích a což pravděpodobně ohrozí zásobování v předvánočním nákupním shonu. To je vlastně jen viditelný důsledek brexitu, odchodu velké Británie z Evropské unie. Co se skrývá pod touto špičkou ledovce? O tom se dnes budeme bavit s šéfredaktorem Britských listů Janem Čulíkem a zároveň britským občanem. Dobrý den. pane Čulíku.
Jan Čulík:
Dobrý den, tak ta situace je značně tragická. Pan Jiří Přibáň v České televizi řekl, něco v tom smyslu, že to není tak úplně způsobeno brexitem. Já nevím, tohle to je spíš taková ta propaganda britských konzervativních ministrů, kteří ale už od toho také ustupují. A zajímavé bylo, že ve čtvrtek 30. září v diskusním pořadu s posluchači televize BBC moderátorka přiznala, že drtivá většina publika, což samo o sobě tedy mně přijde dost podivné, jsou brexitéři. Stoupenci brexitu, ale ona je vyzvala, aby řekli, co si teď myslí o brexitu, nebo jestli mají pro brexit nějaké pozitivní komentáře a nikdo nebyl schopen k tomu říct nic pozitivního. Takže jako to svědčí o tom, že v té Británii se ta představa, že ten brexit byl vynikající záležitost, v podstatě propadá.
Bohumil Kartous:
Ten pocit osvobození od toho jha Evropské unie od té zátěže, která byla prezentována jako něco, co Velkou Británii brzdí, co jí vlastně nějakým způsobem vlastně omezuje a zotročuje? Ten se ve Velké Británii nedostavil?
Jan Čulík:
Kritikové neustále poukazují na to, já nevím, co je na tom pravdy, že hlavní motivací těch ultrapravičáků kolem Borise Johnsona, těch euroskeptiků bylo to, že Evropská unie plánuje zakázat ukládání peněz do daňových rájů a že tohleto by opravdu ohrozilo jejich milionové zisky. A jak s vámi mluvím ze Skotska, Skoti historicky měli vždycky daleko větší vazby na Evropu. Byli to spojenci Francie a tak dále.
Oproti Anglii Skoti toto nepociťují, ale myslím si, že Anglie nebo Angličané, ale abych to trošku specifikoval, protože ne mladí lidé, spíš důchodci a takoví lidi nad pětašedesát mají strašný problém vyrovnat se s minulostí. Oni totiž mají pořád ten problém té obrovské výlučnosti, myslí si, že oni jsou něco extra. Oni měli to britské impérium a teďkon máte tady ten problém, že prostě ta země je v podstatě středně velkou zemičkou, která nevévodí světu.
Tak tohle je jakýsi velmi vážný a možná opravdu krizový psychologický proces, jímž obávám se asi ti Angličani musejí projít. Ono je to dost podobné v té České republice, kde vznikla ta nesmyslná konstrukce, jak se všichni bojíme cizinců. My máme od 19. století, vlastně jsme českou státnost nebo českou kulturu založili v podstatě na obavě z ciziny, máme dokonce slovo cizinec, což v jiných jazycích třeba třeba úplně tak není. A ta česká identita - ještě v poslední době, v posledních několika dnech máme průšvih s bučením desetitisíce se mladých Čechů proti skotskému fotbalovému týmu a tak dále.
Ta česká identita, a Babiš se na tom vyloženě vyžívá teď před volbami, je založena na tom, že my se musíme bránit proti cizáckému nebezpečnému vnějšímu světu a tím si Češi budou muset taky projít a Angličani si musejí projít tím, že nejsou nic extra.
Bohumil Kartous:
Já v knize No Future poukazuju na takovou hobití povahu české kultury právě, jak Tolkien v tom svém fantasy románu je popisuje jako někoho, kdo se snaží vytěsňovat ten cizí, příliš velký svět mimo a má z něj neustále strach a nechce, aby do něj intervenoval, což v té globalizované skutečnosti jednadvacátého století vlastně není možné. A jinak mimochodem, ta rebelie důchodců nebo rebelie seniorů vůči skutečnosti je podceňována. Už jste to naznačil v chování Andreje Babiše. V České republice je to vlastně jakási snaha ukrást si zbytek skutečnosti, přítomnosti pro sebe bez ohledu na to, jaká bude budoucnost. To je jak brexit, tak třeba předvolební kampaň v České republice. Ale pojďme se vrátit ještě k tomu, co se děje v Británii.
Jan Čulík:
Jeden britský komentátor velmi zajímavě v posledních dnech napsal jednu věc, jak právě kvůli tomu brexitu má Johnson v parlamentě obrovskou většinu těch 80 poslanců.
Ke komunistům a panu Okamurovi v Čechách, kteří chtějí, aby Česká republika odešla z Evropské unie, tak samozřejmě Británie už měla celou řadu těch problémů jako nevyřešený pečovatelský sektor. Všechny státy v Evropě čelí tomu, že počet penzistů a starších lidí drasticky narůstá a bude potřeba daleko víc lidí, kteří se o ty osmdesátníky budou v těch pečovatelských domovech starat. Podffinancování státního zdravotnictví samzořejmě existovalo dlouhá léta. Dlouhá léta poukazovaly firmy na to, že chybějí kamiony.
Jenže Boris Johnson proslul takovým výrazem, což je pro konzervativce opravdu pozoruhodné. Je to anglicky, velmi sprosté, "Fuck business!" "Ať jde podnikatelská sféra do prdele!" To by asi konzervativci, kteří jsou normálně zastánci volného trhu dělat neměli. A oni totiž, jak na to poukazují mnozí, oni tím brexitem jednali absolutně proti principům volného obchodu. Oni vyloučili 60 milionovou zemi z volného trhu 700 miliónů lidí. Zavedli proti sobě obchodní embargo a třeba náš komentátor Tomasz Oryński, který zároveň který píše o Polsku pro Britské listy a zároveň pracuje v Británii na část úvazku jako kamionsta, protože, jak říká, se mu to líbí, tak mimochodem ten se tento týden stal v Británii absolutní celebritou, protože ho interviewovalo asi 10 rozhlasových stanic. On odmítal televizní rozhovory, protože nechtěl, aby se objevil jeho obličej, aby mu někdo nedal přes hubu. Mimochodem, ty jeho rozhovory citovalo asi 5 různých novin. A včera vyšel dlouhý článek Oryńského v deníku Times. Oryński byl velmi zklamán, protože ten článek rozšířily Timesy na Twitteru s jeho osobní fotografií, ale proč o tom hovořím? Oryński je totiž velmi dobře informován o té problematice těch kamionistů a je to úplně logická věc. Podívejte se. Existuje taková věc, jmenuje se kabotáž.
Bohumil Kartous:
Z toho sleduju britská média tak problém, a který samozřejmě byl už před brexitem, tak ten problém je i ve zdravotnickém systému. Pravděpodobně se to bude dotýkat ještě řady dalších oblastí, které byste vypíchl tak, abychom pochopili komplexu toho problému, který po brexitu nastal toho, co bylo zdůrazněno vlastně brexitem.
Jan Čulík:
Protože v Británii se hovoří anglicky, tak samozřejmě těch pracovníků ze zahraničí je tady v té Británii možná víc. Těch lékařů, kteří třeba utekli z České republiky a pracují v britském zdravotnictví, je pravděpodobně víc, i když zase v Čechách ta situace bude trošku podobná, protože přicházejí lidé z Ukrajiny a tak dále. Takže ale samozřejmě Johnsonova vláda se dlouho snažila ty problémy s tím zdravotnictvím svalovat na covid a samozřejmě covid zhoršil situaci všech, ale je je tady problém, že s tim brexitem odešlo ze zdravotnictví množství evropských zdravotních sester, které tady pracovaly.
Sestry z Portugalska odcházejí, lékaři odcházejí lékaři. Viděl jsem na twitteru včera: "Já jsem pracoval 20 let jako lékař. Já už to nemůžu vydržet, odcházím," protože ti zdravotníci jsou také kvůli covidu vyčerpaní. Potom jsem říkal ten pečovatelský sektor kolabuje, protože sociální péči dělali prostě lidi z ze středovýchodní Evropy.
Potom zemědělství na polích hnije zelenina a na stromek hnije ovoce, protože to nemá kdo sklízet, protože normálně přijížděli sezónní dělníci z Bulharska. Mimochodem britská vláda argumentuje, že tohle je prý takový přechod nízkoplatově ekonomiky na vysokoplatovou a holt, každý přechod je problematický, ale musí to skončit tak, že ty práce budou za velké peníze dělat místní lidi, což teda chci vidět, jestli se to stane. Kromě toho to samozřejmě povede ke zdražení potravin.
Tady je ve Skotsku v mém supermarketu nejsou příliš velké mezery na policích, ale vidím to všude všude z Anglie a problémem také je jako farmáři říkají, že mají obrovské množství prasat. Protože není nejsou zaměstnanci jatek a oni je do těch jatek nemohou posílat. Takže oni prostě teďkon budou muset zřejmě vyvraždit prasata a žádné vepřové z toho nebude. Jo, nejsou krocani, protože a tak dále.
Takže, pane Okamuro, Evropa a svět jsou dnes ekonomicky provázány, jestliže izolujete svou zemi a vytvoříte pohraniční bariéry, bude to katastrofa. Česká republika vyváží 30% svého exportu do Německa, to by byla absolutní katastrofa.
Ještě jsem se nezmínil o tom, že britští hudebníci nemohou dělat šňůry po Evropě, protože k tomu dostanou z Evropské unie pracovní povolení jenom na jeden koncert, takže se vždycky musejí vrátit do Británie a tohle britská vláda s EU nevyjednala. Studenti vysokoškolští nemohou chodit na Erasma. Absolventi univerzit a mladá generace strašně byli proti brexitu, protože samozřejmě vědí, že to z nich udělalo občany druhého řádu. Nebudou moci si v EU hledat zaměstnání. Spousta lidí pracovalo jako instruktoři na lyžařských svazích v Alpách, ti mladí lidé. Už tam ty lyžaři teď pracovat v zimě nemůžou a tak dále. Je to opravdu obrovská katastrofa a myslím si, že britský národ se teda teprve teď začíná probouzet.
Bohumil Kartous:
Na margo pana Okamury chci jen poznamenat, že to je člověk, který jedná čistě ryze oportunisticky, protože on ví, že nebude mít možnost, ani by nechtěl pravděpodobně nic takového vyvolat. Referendum o odchodu České republiky z Evropské unie. Ale jim se to hodí a pro těch zhruba 15% nejvlivnějších voličů, kteří tvoří jeho voličský potenciál. Ale to je ostatně i problém s brexitem, vlastně, že brexitéři nechtěli, pravděpodobně, aby Velká Británie odešla z EU, chtěli vyvolat změny v konzervativní straně. Pane Čulíku, poslední otázka: přinesl brexit něco pozitivního, něco, abychom byli féroví, přinesla něco, na co by se dalo poukázat, že se tedy vlastně osvědčilo odchodem velké Británie z Evropské unie?
Jan Čulík:
No já asi jsem jako Evropan a Čech a imigrant zaujatý, ale tohle je otázka. Já samozřejmě mám teda stovky Britů na svém twitterovém účtu, ale asi obávám se, že ten výběr je značně zaujatý, protože já tam nemám jediného stoupence brexitu, ale odpůrce brexitu. Neustále se ptají těch brexitérů, tak sakra definujte něco pozitivního.
Bohumil Kartous:
A - no dobře tak.
Jan Čulík:
To je jeden takový kreslený vtip, kdysi jsme ho vydali v Britských listech o Vánocích. V prostě dezolátní krajině jde v tatínek se synem a syn mu říká "Tatínku, ta krysa měla takovou opravdu divnou chuť." Otec reaguje: "Ale my máme teď ty modré pasy a máme nezávislost!"
Bohumil Kartous:
Pane Čulíku, děkuji vám za rozhovor a vám vážení diváci za pozornost. My se k tomuhle tématu nepochybně budeme stále vracet, protože to patří k DNA Britských listů. Děkujeme ještě jednou a těším se u dalšího rozhovoru Britských listů na viděnou.
Tento Rozhovor Britských listů je zde:
6566
Diskuse