Horníček v Kantu

18. 10. 2021 / Soňa Svobodová

čas čtení 6 minut
 

Nakladatelství Kant uvedlo před dvěma lety na český knižní trh knihu s názvem Miroslav Horníček – očima přátel, očima sběratele, jejímž autorem je Petr Jamník, badatel, sběratel a obdivovatel známého českého herce, dramatika, prozaika a režiséra Miroslava Horníčka, který proslul svými nezapomenutelnými diskusními pořady uváděnými pod názvem Hovory H a také i spoluprací s Janem Werichem.

Pane Jamníku, co Vás na Miroslavu Horníčkovi tak zaujalo, že jste se stal jeho obdivovatelem, a dokonce se rozhodl o něm napsat knihu?

 

Miroslava Horníčka jsem poznal poprvé v roce 1968, kdy na malé černobílé televizi jsme s tátou sledovali Hovory H a bavili se tím jeho šťastným projevem a v té době ojedinělým inteligentním humorem. Takže v té době (bylo mi třináct let) ve mně bylo cosi zaseto. Postupně můj obdiv k panu Horníčkovi sílil a až později jsem si uvědomil, že je to vlastně vztah na celý život.


Vaše kniha je obsahově velmi nabitá a kromě textu i plná unikátních fotografií a artefaktů, jež mapují celý život tohoto uznávaného umělce. Kolik let jste dával dohromady podkladové materiály ke vzniku této knihy?

Po smrti Miroslava Horníčka v roce 2003 jsem začal pátrat po všech jeho knížkách, které napsal. Prolézal jsem antikvariáty a měl radost z každého nového přírůstku, bádal v Městské či Národní knihovně a především v Divadelním ústavu v Praze s tím, že kromě Horníčkovy činnosti literární bych se rád dozvěděl něco víc o jeho herectví ve filmu či v divadle i o jeho dramatické tvorbě. Veškeré své sběratelské počiny jsem zaznamenával do svých pracovních sešitů, z kterých jsem následně čerpal a tvořil podklady pro knihu. V sešitě z roku 2012 čtu poznámku „...přemýšlím o knize.“ A tak nastala doba toto vše – moji několikaletou sběratelskou činnost – zužitkovat.

Bylo něco, co Vás při jejím vzniku hodně potrápilo či překvapilo?

Řekl bych, že Vaše otázka má společného jmenovatele – náročnost. Nikdy předtím jsem si neuvědomil, co to znamená dát dohromady knihu. Co úsilí vás i všech spolupracovníků to stojí, aby to mělo nějakou výpověď a kvalitu, kolik času je tomu potřeba věnovat.

Ale kdybych, s dovolením, mohl rozšířit Vaši otázku o to, co mě potěšilo, tak to byl zájem všech oslovených přátel blízkých Miroslavu Horníčkovi napsat jejich vlastní vzpomínku do knihy. Moc jim za to děkuji, tyto textové příspěvky jsou velkým vkladem a obohacením mé knihy.

O Miroslavu Horníčkovi je známo, že působil v Národním divadle, Divadle ABC, v Hudebním divadle v Karlíně a v Divadle Semafor. Dokonce, zde prý režíroval i své vlastní hry?

Působení Miroslava Horníčka v Semaforu vzniklo především díky přátelství s Jiřím Suchým. Poznali se v pražské Redutě, vystupovali spolu v zábavných večerech v Kavárně Vltava v roce 1957. Málo se ví, že právě Miroslav Horníček seznámil Jiřího Suchého s Jiřím Šlitrem a byl u zrodu divadla Semafor. Horníček zde v roce 1959 exceloval ve hrách S+Š Člověk z půdy, následovalo představení v roce 1964 Šest žen Jindřicha VIII..

Kromě těchto zmíněných her v předešlé otázce – měl Miroslav Horníček v Semaforu i nějaká svá autorská představení či pořady?

V roce 1965 představil Miroslav Horníček v Semaforu svůj autorský pořad Hovory přes rampu v režii Jána Roháče, kde využil svých vypravěčských a improvizačních schopností a dal předzvěst budoucím slavným Hovorům H. Následovaly Horníčkovy hry, které napsal a kde hrál – Pokušitel (1966) ve vlastní režii, Recitál H+H – s Hanou Hegerovou (1966) a Dva muži někde – S Pavlem Bobkem (1979) v režii Jána Roháče. V roce 1988 jako autor uvedl v Semaforu hru Romeo, Julie a bratr Lorenzo. V roce 2000 nabídl Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou Miroslavu Horníčkovi spolupráci na nové hře Ach, ty subrety. Bohužel k tomu již nedošlo.

Jeho slavné Hovory H, které vysílala Československá televize v roce 1968 prý byly dokonce staženy z vysílání..?

Hovory H byly ve své době nejsledovanějším pořadem Čs.televize. V jakémsi rozhovoru Miroslav Horníček uvedl, že Hovory nabíraly takové obrátky, že pozvánky na ně se staly platidlem na úrovni bonů. Lidé říkali, že jimi upláceli instalatéry i zubaře. Proč byly Hovory H ukončeny, se ani sám Miroslav Horníček nikdy pořádně nedověděl. Inteligentní humor jedné privátní osoby, a to ještě v hlavním vysílacím čase, byl asi tehdejšímu vedení trnem v oku. Jsem rád, že v mé knize zavzpomínal na tento pořad člen televizního štábu, hlavní kameraman Jiří Lebeda.

Dočetla jsem se také, že hry, v nichž vystupoval Miroslav Horníček společně s Janem Werichem, byly vždy beznadějně vyprodány z důvodu skvěle dávkovaného humoru..?

Atmosféru divadelních her W+H a především jejich předscén znám pouze z obrazových či zvukových záznamů. Je to pokladnice kultury humoru. O spolupráci Jana Wericha a Miroslava Horníčka píše velmi zajímavě teatrolog a publicista Vladimír Just v knize Werichovo divadlo ABC, vydané v roce 2000. Jsem vděčný, že právě i Vladimír Just přispěl svoji vzpomínkou na Miroslava Horníčka do mé knihy.

Mohou se příznivci vašich knih těšit na další..?

Toto je moje první knížka a mým přáním je, aby se čtenářům líbila. O další knize zatím neuvažuji, i když některá témata už mě napadají.





0
Vytisknout
1904

Diskuse

Obsah vydání | 25. 10. 2021