Absurdní pozvání do Prahy

6. 2. 2014 / Andrew Stroehlein

čas čtení 2 minuty

Až poletí tento měsíc do Prahy autoritářský vládce Uzbekistánu Islam Karimov, přistane na letišti Václava Havla. Ano, muž, který v současnosti vězní tisíce politických vězňů, přiletí na letiště, pojmenované po jednom z nejslavnějších a nejrespektovanějších politických vězňů naší doby.

Je to tak absurdní situace, že ani nedávno zemřelý autor absurdních her a později prezident Václav Havel by si ji nedokázal představit.

A nikdo, s kým jsem se za poslední dva dny setkal v Praze - ani novináři, ani aktivisté, ani státní činitelé - nedokázali vysvětlit, proč do středoevropského hlavního města pozval současný prezident Miloš Zeman vládce jedné z nejutlačitelštějších zemí světa.

Zeman asi netuší, jakému státu Karimov vládne už téměř pětadvacet let. Uzbekistán je nechvalně známý po celém světě pro svůj útlak. K mučení v policejní vazbě a ve věznicích dochází v Uzbekistánu systematicky. Lidé jsou vězněni z politických důvodů, jsou to novináři, obránci práv, pokojní opoziční politikové a tisíce obyčejných občanů, kteří se neprovinili ničím víc než tím, že praktikují své náboženství mimo striktní dohled vlády.

Uzbekistán je stát, který každoročně nutí více než milion lidí, včetně dětí od věku devíti let, aby pracovali po dlouhé týdny za minimální plat či zadarmo na bavlníkových polích za strašlivých podmínek. Byla to Karimovova tajná policie, která v květnu 2005 spáchala v Andižanu masakr, kdy začala střílet ostrými náboji do davu demonstrantů a usmrtila tak stovky osob.

Pokud si je Zeman vědom těchto skutečností o svém hostu, proč se ho chystá přivítat na Pražském hradě?

Mezi Uzbekistánem a Českou republikou probíhá jen minimální obchodní výměna a nikdo nedokáže identifikovat žádné velké nové obchodní dohody - určitě nic takového, co by stálo zato, aby Česko za ni zaprodalo svou mezinárodní pověst. Někteří lidé říkají, že toto je prostě jen další epizoda v konkurenčním boji o politický vliv na domácí české politické scéně, kdy první český prezident, zvolený přímou volbou, dělá věci navzdory nové vládě, která se skládá z jeho bývalých stranických kolegů, s nimiž se pohádal. To by však bylo nesmírně malicherné.

V každém případě, zvuk, který uslyšíte, až přistane Karimovo letadlo v Praze, bude Havel, rotující ve svém hrobě.

Článek v angličtině na stránkách Human Rights Watch ZDE

0
Vytisknout
12265

Diskuse

Obsah vydání | 7. 2. 2014