Karel IV., Otec vlasti

22. 10. 2021 / Soňa Svobodová

čas čtení 6 minut

Na českém knižním trhu můžete nalézt i vydání ojedinělé románové kroniky Karel IV., Otec vlasti, jejíž autorkou je známá česká spisovatelka Ludmila Vaňková. Jde o šestidílnou historickou ságu, která vyšla v jedné knize v exkluzivní grafické úpravě s bohatým obrazovým materiálem. Vzhledem k tomu, že se mezi čtenáři těší velké pozornosti, požádala jsem její autorku, o odpovědi na následující otázky.

Paní Vaňková, jak se vlastně zrodila vaše myšlenka vytvořit tuto šestidílnou románovou ságu o Karlu IV., kterému se přezdívá Otec vlasti a Největší Čech?

 

A jak dlouho jste na této románové sáze pracovala?

Myšlenka nebyla moje, ale mého nakladatele. Těch šest dílů, které publikace obsahuje, to byly původně samostatné jednotlivé knihy, které vycházely nejprve v pražském nakladatelství Melantrich v letech 1988-1990 (první tři: Cval rytířských koní, Dvojí trůn a Orel a had) a pak od roku 1998 v nakladatelství Šulc & spol. nově Šulc-Švarc, jejich reedice a také v prvním a dalších vydáních druhá trilogie pod názvem „Pán světa“ : Od moře k moři, Druhá císařovna a Dotkni se nebe. Všechny vyšly v běžném knižním formátu několikrát. Poslednímu souhrnnému vydání, o kterém se zmiňujete, ještě předcházely tři dvojknihy ve velkém, ale o něco menším formátu než je „Otec vlasti“: Cval rytířských koní, Orel a lev a Pán světa. Velké luxusní vydání v jedné knize vyšlo při téže příležitosti jako pocta našemu největšímu panovníkovi k sedmistému výročí jeho narození (14.5.1316).

Tak tlustou knihu napsat najednou, to ani nelze. Určitě ne způsobem, jakým historické události, byť i románovou formou, zachycuji já. Karlovu životní historii jsem psala (samozřejmě s několikaletou přestávkou) nejméně deset roků.

V čem podle vás spočívá jedinečnost tohoto panovníka, s jehož oficiálním názorem se i po sedmi stoletích od jeho narození shoduje mínění jeho národa?

Jeho zvláštnost, a řekněme jedinečnost, spočívá mezi jiným hlavně v jeho svobodné volbě svého národa. Po matce byl Přemyslovec, řekněme Čech (ačkoli ona sama byla po matce z poloviny Habsburkovna tedy Němka). Jeho otec byl po otci lucemburský vévoda a matka z rodiny brabantských (bruselských) vévodů. Karel sám od svých tří let matku neviděl a od sedmi vyrůstal u francouzského královského dvora v Paříži. Od patnácti let samostatně zastupoval svého otce v Itálii a teprve po dalších dvou a půl letech se jako sedmnáctiletý vracel, či odjížděl do Čech. Po těch téměř jedenáct let nikdy neměl příležitost mluvit česky. Hovořil plynně francouzsky, německy, italsky a samozřejmě latinsky, ale svou mateřskou řeč pochopitelně zapomněl. Jak sám přiznává ve vlastním životopise „...později jsem se jí opět naučil, takže jsem mluvil a rozuměl jako každý jiný Čech.“

Podle mého názoru byl Karel IV. Bohem osvícený panovník a myslím si, že současná Evropa by ho velmi potřebovala – dokonce by se jím mohla nechat inspirovat. Jste téhož názoru?

K tomu není co dodat, samozřejmě jsem.

Z kolika historických pramenů jste čerpala inspiraci spolu s náměty na jednotlivé díly?

Pramenů bylo velmi mnoho a nebyly vždycky jen v češtině. Často dokonce v latině. Naštěstí jsem z generace, která se učila klasickou latinu už na střední škole, takže jsem s pomocí slovníku byla schopná zvládat i tak neuvěřitelný zdroj.

Váš šestidílný román by byl vynikajícím námětem pro natočení životopisného filmu či seriálu o Karlu IV. Neuvažujete o jeho zfilmování?

O natáčení filmu či v tomto případě spíše seriálu na můj námět nemám já co uvažovat, to je na jiných. Ale upřímně, nijak by mě to nenadchlo. Mám vážné obavy, co by nakonec vzešlo z rukou jiných realizátorů. Nejsem scénáristka, scénář bych napsat neuměla. A i kdybych uměla, těžko by mě ti dávno zavedení k tomu pustili. Ale možná bude pro vaše čtenáře zajímavější zpráva, že všech šest dílů bylo v letech 2020 – 2021 vydáno jako audioknihy. Provedení je mimořádné, čte Pavel Soukup, nekorunovaný král českých dabérů. Měla jsem z toho velkou radost, ačkoli nijak nefandím audiotechnice, ale bylo pro mě facinující sledovat text, který jsem sama napsala, jako úplnou novinku. Každé slovo je nějak významnější při zpomaleném vnímání, zvlášť když vám ho zprostředkuje krásný sametový hlas. Poslouchám to v těch prázdných chvílích, kdy člověk někam jde, dělá jakoukoli mechanickou práci či prostě jen relaxuje, už potřetí. Je to dohromady zhruba sto hodin, tak mi to chvíli vydrží.

Můžete našim čtenářům prozradit, na jaký další nový román z vašeho spisovatelského pera se mohou těšit?

Nepsala jsem jenom o Karlovi, ale kromě jiného i dlouhou řadu titulů o našich dědičných českých panovnících, kteří byli ozdobeni královskou korunou. První z nich byl původně vévoda a královský titul pro své potomky teprve vybojoval. Přemysl První, ale nebyl první český král. Předcházeli mu ještě dva ve svém královském majestátu osamělí, kteří královský titul získali jen pro sebe a jen na část svého vladařského života. Byl to král Vratislav První a jeho vnuk Vladislav, Přemyslův otec. Abych svou řadu ucelila, měla bych je ještě doplnit. Teď pracuji na Vratislavovi a Vladislav mě ještě čeká. Daleko v budoucnu ještě čeká ten poslední, český a římský král Zikmund, Karlův syn. Ale to už bych byla příliš neskromná.

Velmi moc by mne zajímalo, co by asi tak Karel IV. vzkázal prostřednictvím našeho listu, všem našim čtenářům?

Jeho vzkaz by byl samozřejmě poplatný jeho době, kdy svět na západě začínal u Atlantiku a končil někde za hranicemi řecké antiky. Povědomí o Pacifiku se ještě tajilo v hluboké budoucnosti. Ale dnes jste tam letadlem za kratší dobu, než se římský císař na koni dostal z Prahy do Říma. Jeho vzkaz zůstává stejný: Milujte svou vlast a vzpomínejte na ni s hrdostí, ať jste kde jste. Je to střed světa. Míza vašich kořenů.


2
Vytisknout
6018

Diskuse

Obsah vydání | 26. 10. 2021