Černí, bílí, spojme síly proti Ukrajincům. O politické teologii
14. 6. 2023 / Karel Dolejší
Prapodivná je tato teologie z mnoha důvodů, ale zde se zastavím u jediného: Nezbyl v ní žádný prostor pro "padlé anděly" - hráče, kteří v jedné části příběhu sehráli roli pozitivní, aby pak v jiné prostě přešli na druhou stranu.
Levice nebyla vždy důsledně proti fašismu a nacismu, a už zase není. Stalin bojoval s Hitlerem jen proto, že musel - jeho vlastní plány byly úplně jiné. Ideologicky má ultralevice často mnohem blíže k ultrapravici než k liberálnímu středu. Už ve 30. - 40. letech se oba extrémy navzájem velmi výrazně ovlivňovaly. Že jsou komunisté a levičáci obecně jedinými "skutečnými" bojovníky s fašismem byla vždycky do nebe volající pitomost. Komunistická takzvaná teorie fašismu byl vždy nezměrným účelovým paskvilem neschopným cokoliv vysvětlit. Ostatně podívejme se na Slovensko, jak si "levičák" Fico fičí na společné vlně s nejrůznějšími ľuďáky.
Bývaly časy, kdy odbory na americkém Jihu prosazovaly agendu Ku Klux Klanu, včetně kampaně proti zaměstnávání Italů. (Pro nás v Evropě je to sotva pochopitelné, ale americký rasista nepovažuje Itala za bělocha.) České odbory současnosti už mnoho let podporují protipřistěhovaleckou agendu "levicových" politiků. Když Miroslava Němcová jmenovala šéfa ČMKOS Josefa Středulu kvůli účasti na akcích s populisty a extrémisty mezi ruskými kolaboranty, strhla se lavina protestů. Když ale šéf komerčně fašistické a proruské SPD vystoupil s výzvou k odborům, žádné dementi ani distance od něj jsme se nedočkali.
V levičácké politické teologii nezbývá žádné místo pro Sarumana. Pokud se příslušník této náhradně náboženské komunity s někým nerozejde v dobrém, cítí nutkavou potřebu dokázat, že dotyčný vlastně zrazoval víru pravou od samého začátku, možná už jeho předkové; nebo přinejmenším, že byl vždycky ve své víře "kolísavý". Ale tohle se týká vnitřních frakčních bojů, nikoliv posvátných aktérů Pokroku s propůjčeným andělským statusem.
***
V ČR už dlouho existuje výrazné napětí mezi romskou komunitou a Ukrajinci. Hlavním důvodem je fakt, že obě skupiny často pracují pro konkurenční firmy zajišťující stavební a výkopové práce. V tomto smyslu také dávno vznikl prostor pro to, aby Romové - většinou sami přistěhovalci ze Slovenska ve třetí, čtvrté generaci - slyšeli na xenofobní, protipřistěhovaleckou propagandu populistů a extrémistů vedených naturalizovaným Slovákem a Japoncem. Protože oni většinou české občanství mají, kdežto většina Ukrajinců nikoliv.
Anoistická a ruská propaganda příležitosti pro šíření protiukrajinské propagandy bohatě využívá. Běžné bílé Čechy to arci dosud příliš nezajímalo, stejně jako životní podmínky a vzájemné vztahy menšin vůbec. Tento luxus si však zřejmě majorita už nebude moci dlouho dovolit.
Společná akce neonacistů a Romů proti Ukrajincům - na základě neštěstí, které je podle dostupných indicií ještě nejspíše případem nepřiměřené obrany - by ve vesmíru střiženém podle levičácké politické teologie vůbec neměla existovat. Vždyť Romové přece nezbytně stojí na straně společenského pokroku. Jak by mohlo tradiční heslo "Černí, bílí, spojme síly" degenerovat v naprostou parodii původního úmyslu svých tvůrců? Nemyslitelné.
A přece k tomu dochází. Ven z šedivých baráků vylezly maškary. Přehledné teologické kategorie se rozplyzávají a rozpadají v prach. Máme tu významnou část Romů - čest výjimkám! - proti radám těch rozumnějších pokřikujícím "Smrt Ukrajincům". Mnozí jsou jistě navedení. Jiným se to velmi hodí v tržním boji s ukrajinskou konkurencí. A obě skupiny vůbec neřeší spojenecké proruské extrémisty a neonacisty.
Sarumanizace části Romů je pro ultralevici nemyslitelným skandálem. Vždyť na obdivném vztahu k této menšině se už třicet let měří levičácká pravověrnost. Hledat v této subkultuře něco skutečně patologického, co by přinejmenším ve stejné míře nebylo přítomno i mezi bílými ve srovnatelném sociálním postavení, představuje svatokrádež.
Nicméně právě to je nyní na pořadu dne. Protože vláda odmítá zasahovat proti dezinformačnímu průmyslu, ale také kvůli falešnému romantizování sociální patologie a subkultury těžce postižené vykořeněním, identitářskou politikou a zneužíváním tvrdých drog na straně ultralevičáků.
Jistě nebudeme všeobecně kritizovat Romy za protiukrajinský rasismus, tak jako za něj například nekritizujeme všechny penzisty.
Nemá ovšem smysl předstírat, že v obou zmíněných skupinách nenávist a nesnášenlivost k "cizímu etniku" neexistuje a právě neeskaluje.
Diskuse