Rusko "na cestě k autodestrukci"

26. 3. 2021

čas čtení 4 minuty
Ruští představitelé v posledních týdnech hrozí drakonickými kroky v reakci na nové západní sankce. Ale většina zmiňovaných opatření je buď technicky nemožná, nebo by Rusku uškodila ještě více, než jakékoliv nové západní sankce samotné, argumentuje ekonom Igor Nikolajev.


Kroky, jaké někteří vládní představitelé navrhují, tzn. přechod v mezinárodním obchodu z dolaru na čínský jüan, blokování zahraničních kreditních karet nebo zastavení importu západních technologií jsou sice možné, ale byly by fakticky autodestruktivní.

Evropa ani USA jen tak nepřejdou k použití čínské měny v mezinárodním obchodě. Pokud na tom Rusko trvá, objem jeho obchodu by se mohl snížit až o 75 %. Ruský podíl na západním trhu s kreditními kartami je malý, takže zákaz by poškodil Rusy, nikoliv Západ. A nedovážet vyspělé technologie, když je nedokážete vyrobit, je cesta do pekel.

Takové kroky z hlediska zájmů Ruska nedávají smysl, nicméně zdá se, že režim se pohybuje právě v tomto směru.

Na papíře může dobře vypadat plán přestat dovážet vyspělé technologie a vynutit si výrobu domácích náhrad, ale přinejmenším z krátkodobého hlediska by to vedlo k ekonomické katastrofě.

(Jedním z hlavních důvodů, proč sovětská KGB v polovině 80. let pomohla vyvolat Gorbačovovu přestavbu, byl poznatek, že cesta technologické autarkie a izolace od západního vývoje je slepou uličkou a vede k prohlubujícímu se zaostávání zejména v elektronice. Tehdy ovšem byla blokáda výsledkem západního režimu kontroly exportu COCOM. Dnes ji hodlá technologicky ještě slabší Putinovo Rusko na sebe uvalit samo - pozn. KD.)

Rusko je dnes primárně exportérem surovin, který výměnou nakupuje v zahraničí technologicky vyspělé vybavení. Pokud tyto importy nedokáže rychle nahradit - a existují jasné důkazy toho, že to nesvede - povede to k zablokování ekonomického rozvoje.

Ti kdo v Moskvě hovoří o opakování studené války zřejmě zapomněli, co to Rusko stálo, a že nový konflikt by měl stejné následky, upozorňuje další ekonom, Vladislav Inozemcev.

Rusko už prodělalo tři konflikty se Západem, ale žádný pro něj neskončil dobře. V letech 1830-1831 po potlačení polského povstání začalo být považováno za evropského vyvržence. Podruhé k tomu došlo na konci 2. světové války, když SSSR podnikl proti evropským zemím kroky, které vyvolaly politiku zadržování komunismu. Potřetí šlo o ruskou izolaci kvůli válkám v Gruzii a na Ukrajině.

(Inozemcev z nějakého důvodu vynechává období 1853-1856, kdy Rusko prohrálo krymskou válku vedenou proti koalici Anglie, Francie, Sardinie a Turecka a dostalo jasný signál, že si v Evropě nemůže dělat nárok na území kontrolovaná Osmany - pozn. KD.)

Tyto "studené války" mají cosi společného. Všechny začaly tím, že Rusko mělo pocit "nedostatečného respektu" nevděčných partnerů a považovalo se za dostatečně silné a úspěšné na to, aby reagovalo způsoby, které vedly k širšímu konfliktu.

Za druhé, všechny tyto konflikty zahrnovaly pokus Ruska posunout se na Západ, naposledy anexí Krymu. A za třetí, což je možná nejdůležitější, všechny měly extrémně negativní dopad na ruskou ekonomiku, protože ji izolovaly od světa.

Ruský podíl na světovém HDP mezi lety 1700-1820 stoupl z 4,4 % na 5,4 %, aby pak klesl na 4,3 %. Začal opět růst až poté, co se Rusko znovu otevřelo světu. Ve druhé studené válce SSSR mezi lety 1950-1989 zaznamenal propad svého podílu na světovém HDP z 9,57 % na 7,66 %.

Po nepovedené transformaci, při níž ruský podíl na světovém HDP klesl na 0,7 % v roce 1999, do roku 2008 opět vzrostl na 2,6 %. V roce 2020 už ale dosáhl opět jen 1,7 %.

Problémem nyní je, že se (některým) Rusům zdá konflikt se Západem přirozený a tudíž je moc neděsí. Ale pokud vezmeme v úvahu, co přináší, vidíme, proč by se Moskva měla chtít další studené válce vyhnout.

Zdroje v ruštině: ZDE ZDE

1
Vytisknout
4116

Diskuse

Obsah vydání | 30. 3. 2021