Případ Petr Kellner: Nesnáším floskuli "o mrtvých jen v dobrém"
30. 3. 2021
čas čtení
2 minuty
Nesnáším floskuli "o mrtvých jen v dobrém", píše Jiří Munich. Nadřazuje dekorum mravním životu a vrhá nás do nepříjemné šedé zóny,
kde:
Neexistuje dobré a špatné, morální a nemorální, existuje jenom
slušné a neslušné, vychované a nevychované.
V téhle zóně můžu
parazitovat na nejohroženějších osobách, nechávat za sebou zpustošenou
zem a rozvrácené osudy, ale dokud zasaženým vykám a nepřekročím hranici
nejnutnějšího minima stanovenou zákonem, nikdo mi nemůže nic vyčíst.
Hranici skutečného šmejdství jsme si pohodlně nastavili až kolem Hitlera
se Stalinem a pod ní je možné prakticky všechno.
V diskuzích se opakovaně objevují útoky na oběti Home Credit, lidi, kteří z možností "predátorská půjčka, nebo tma a hlad" vybrali tu první, a tím pádem si zaslouží peklo exekucí (které se v českém systému rovná obchodu s chudobou). Kellner udělal také řadu rozhodnutí, ovšem s tím rozdílem, že u všech měl na výběr a u většiny se rozhodl ublížit někomu jinému, pro svůj vlastní benefit.
Kellner se rozhodl být hybatelem veřejného života, jak v tržní, tak ve veřejné sféře. Někdy v životě se rozhodl vstoupit do velkého byznysu a ovlivňovat životy milionů lidí. Někdy v životě se rozhodl založit své podnikání na ždímání zoufalých lidí - z chudoby do ještě větší bídy. Někdy v životě se rozhodl začít si kupovat politiky ve vlastním státě, ohýbat jeho zahraniční politiku a spolupracovat s režimy potlačujícími lidská práva, s vidinou osobního zisku.
Přijde mi paradoxní, že zatímco chudoba možnosti volby zužuje a bohatství nabízí nové, platí dál v diskuzích o nich podivná formule, že chudoba je vždy něco jiného (morální úpadek, lenost, hloupost, selhání...), byznys je vždy jen byznys a nic víc. Tak by to ale být nemělo.
Nárok na civilitu členů Trumpovy administrativy skončil v den, kdy ji začali používat jako dělící čáru mezi mocenskými a finančními benefity práce pro prezidentskou administrativu a svou aktivní účastí na zavírání dětí do klecí.
Kellner se nároku na civilitu vzdal, když vstoupil na veřejné prostranství, řekl "v tomhle a tomhle ohledu teď budete žít podle mě" a rozhodl se mravní život vyměnit za bezohledný byznys.
Čím byl v osobním životě, náleží probírat rodině a blízkým. K tomu, čím se rozhodl stát ve veřejném životě, se nic hezkého říct nedá. Přítom je potřeba o tom mluvit, protože i po smrti zůstává předobrazem toho, jak se dá s veřejným prostorem zacházet.
17841
Diskuse