Kauza Kellner: Česká politika už není nezávislá proměnná

31. 3. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 2 minuty
V 90. letech Češi udělali velkou chybu, když jednoznačně upřednostnili rychlost "transformace" před kvalitou. Namísto široké a diverzifikované vrstvy vlastníků za delší časové období vytvořili omezenou skupinku mocných oligarchů, kteří rychle nahromadili ohromné majetky. - To byla prapůvodní politická chyba, kterou ani "spasitel Zeman" nenapravil, jak původně sliboval. Dnes však už českou politiku a obecněji provoz institucí rozhodně nelze považovat za nezávislou proměnnou, která "je vinna" škodami, jež oligarchové jako Petr Kellner způsobují.


Důvod je velmi jednoduchý: Tím, že rychlokvašená transformace stvořila mocné oligarchy, také zajistila jejich naprosto nepřiměřený vliv na politický a legislativní proces.

Klausova "deforma" (Ivan Sviták) umožnila svými opatřeními bleskový vznik silných hráčů příliš velkých na to, aby je stát velikosti ČR bez problémů zvládl. 

Klíčem k úspěchu v tomto "podnikání" přitom nebyla schopnost odhadnout či rychle zohlednit potřeby zákazníka nebo nabídnout mu kvalitní produkt, ale kapacita udělat si konexe ve státních institucích a finančních ústavech - a v neposlední řadě také "talent" podvést a obrat o majetky individuální DIKy. 

Po odchodu Václava Klause z postu premiéra měl Miloš Zeman od voličů mandát výsledky privatizace přehodnotit a napravit. Raději se ale rozhodl pro domluvu s ODS a oligarchy. Od té doby už na ně potom nikdo nemohl sáhnout. 

Není tedy dnes už chybou špatné legislativy, že se Kellner vezl v mizerně regulovaném exekučním byznysu. Tato legislativa má totiž víceméně takovou podobu, jakou jí Kellner (a další hráči exekučního průmyslu) prostřednictvím svých kontaktů v politice vtiskli. 

Není chybou institucí, že se zahraniční politika ČR obrátila na východ. Chybou je, že mimořádně mocní hráči Kellnerova formátu mohou vnucovat státu takovou podobu zahraniční politiky, která vyhovuje právě jen jejich byznysu v Rusku a Číně.

Mocní hráči mají vliv uplatňovaný velmi snadno. Kdybychom místo jednoho oligarchy měli tisíce podnikatelů, nestalo by se to. Nebo alespoň zdaleka ne tak snadno.

Když budeme opakovat, že problém je v institucích, mohlo by nás to přivést leda na ruskou cestu extrémní centralizace moci a autoritářského zřízení, které diktuje i těm největším oligarchům pod hrozbou odebrání majetku státem.

To by ovšem rozhodně nepředstavovalo žádný ideální model. Mnohem lepší by bylo pokusit se posílit přirozenou tendenci monopolů a oligopolů k rozpadu a vlastnickou strukturu konečně poněkud více pluralizovat.

S více jak třicetiletým zpožděním.

3
Vytisknout
7465

Diskuse

Obsah vydání | 6. 4. 2021