...a noční hlídku drží Koudelka

31. 3. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
Foto: Pixabay

Po odvolání vládního zmocněnce pro jádro Míla pod smyšlenou záminkou vše směřuje k účasti ruské společnosti Rosatom v tendru na dostavbu dukovanské jaderné elektrárny. Než si však budou ruské vlivové struktury v ČR moci spokojeně zamnout ruce, musejí odstranit poslední překážku v podobě odmítavého stanoviska bezpečnostních služeb.


V roce 2006 vyšla ve známost dohoda oposmluvních stran ČSSD a ODS o tom, že strategické rozhodnutí ohledně umístění americké protiraketové základny v ČR ponechají stranou politické debaty, aby se nestalo tématem voleb. Nátlak těch, kdo tu "chtěli mít americkou základnu jako pojistku", nebo jen prostě přeochotně vyšli vstříc požadavku spojenců schválením strategického rozhodnutí mimo standardní veřejný politický proces, otevřel dveře protestům občanské společnosti - a s nimi i zpravodajským hrám Ruska, které vycítilo záminku a příležitost k novému zasahování do českých záležitostí.

Stručně opakuji, že projekt radaru v Brdech byl součástí později zrušeného technicky nefunkčního Bushova projektu protiraketové obrany - a jako takový by bezpečnosti ČR nikterak neprospěl. Pro ty, kdo argumentují, že základna by údajně měla primárně politický význam pojistky prozápadní orientace ČR, mívám vždy jednu otázku: Jak vlastně letecká základna NATO Pápa Airbase znemožnila maďarskému premiérovi Orbánovi zaujetí proruského a pročínského kurzu?

V roce 2021 sledujeme výsledky mnohaletých ruských vlivových operací na našem území, které původně akcelerovaly v reakci na nelegitimní protlačování projektu brdského radaru. A opravdu nepřekvapuje, že v klíčovém okamžiku dochází opět k pokusu obejít standardní rozhodovací proces - jenže teď drátky loutkovodičů vedou opačným směrem, na východ. Ministr všeho za ANO Karel Havlíček v pondělí odstřelil jaderného zmocněnce Jaroslava Míla proto, aby mohl zadními vrátky vpašovat Rosatom do tendru, z nějž měla být ruská společnost na doporučení bezpečnostních složek jednoznačně vyřazena.

Mezi lety 2006 a 2021 ovšem proběhla spousta změn - a oba případy oktrojovaných strategických rozhodnutí se kromě mnoha pojítek také v řadě ohledů liší. Například odpor proti brdskému radaru nacházel jen minimální oporu v oficiálních institucích - snad s výjimkou měsíčníku ATM s jasnou vazbou na ministerstvo obrany, zatímco většinová nechuť české veřejnosti k ruské dostavbě Dukovan dnes rezonuje v bezpečnostní komunitě (a do pondělka rezonovala i v odborném orgánu kabinetu). A zatímco Američany ve spojeneckých zemích vždy rozhodně zajímá postoj veřejnosti - takže když byl Barack Obama zpraven o náladách v české kotlině, viděl v nich jeden z důvodů, proč brdský radar zrušit - na kontrolních kauzách Ukrajiny či Běloruska si lze snadno ověřit, jak velmi názory veřejnosti v "zájmových" zemích bere do úvahy Kreml.

Čeští protiradaroví aktivisté se nakonec sešli na náměstí s americkým prezidentem, jehož poradce zemi s určitým předstihem navštívil, aby zjistil situaci namístě. Běloruští kritici plánů výstavby ruských vojenských základen sedí zmlácení za mřížemi - případně pobývají v trestaneckých koloniích podobných té, kterou obývá (a dost možná živý už neopustí) Alexej Navalnyj.

Na takových souvislostech si lze snadno ujasnit, z čeho vlastně máme na výběr.

***

Je nezbytné znova rozbít kalkulus těch, kdo plánují postavit české občany před hotovou věc, bez ohledu na jejich názory.

Kauza ruské účasti v tendru na Dukovany se musí vedle pandemie stát druhým hlavním tématem podzimních voleb.

Je třeba tlačit na politiky, aby se přestali vychytrale taktizovat ve stylu Lubomíra Zaorálka a zaujali k nevybíravému protlačování ruských zájmů Hradem a jeho spojenci ve vládě jasný postoj. To se pochopitelně zrovna tak týká vládních stran jako opozice, kde minimálně hejtman Kuba v ODS či chaotické konspirační křídlo Pirátů budou zřejmě pákami, které Kremlu umožní škodit i po případném odstavení Babiše.

Musíme nicméně odteď v konfrontaci politiků s jasnou volbou "buď-anebo" ohledně ruských Dukovan v žádném případě nepolevovat - a zkombinovat ji s pozorným sledováním dalších osudů šéfa BIS Michala Koudelky.

Tento opravdu nepravděpodobný hrdina aktivistů občanské společnosti má v ruce poslední drobnou pojistku proti zmanipulování české exekutivy cizí nepřátelskou mocností.

Koudelka drží noční hlídku. Pokud během ní bude přepaden, celý tábor je v bezprostředním ohrožení a bude hned po zrušení karanténních opatření potřeba mohutné mobilizace předvolebních občanských protivládních protestů.

Každý si pochopitelně musí v hlavě srovnat sám za sebe, co je vlastně v dané situaci jeho prioritou.

Co se mě týče, určitě jsem nešel v listopadu 1989 do ulic demonstrovat za to, aby se země, kde jsem se narodil, o dvaatřicet let později znovu stala ruským protektorátem - a její ministr zahraničí kremelským pohůnkem.

2
Vytisknout
5549

Diskuse

Obsah vydání | 6. 4. 2021