Rasismus, národovectví a zpochybňování klimatických změn jako známka prolínání byznysu a politiky

5. 10. 2020 / Albín Sybera

Apel na občany Prahy 1: Prosíme, nehlasujte v druhém kole senátních voleb pro Miroslavu Němcovou! Zbláznili jste se? O mafiánství strany ODS viz níže. (Pozn.red.)

Relativní úspěch opozičních stran v krajských volbách – tedy konec růstu ANO – zastiňuje problematické rysy nejedné z nich. Možná nejvíce se ale tato skutečnost týká Občanské demokratické strany, která kolísá mezi přetrvávajícím dědictvím mafiánské strany a opozicí vůči Andrejovi Babišovi a jeho do očí bijícímu, ale měřeno právě standardy finančních kauz ODS, možná nijak šokujícímu střetu zájmů.


Další epizodou ze seriálu o těžko volitelné ODS jsou nedávné komentáře Alexandra Vondry na sociálních sítích na adresu slovinského fotbalového rozhodčího a na adresu Slovinců jako celku a slova Petra Fialy o „fotbalovém fanouškovi“, kterými se Vondry zastal (ZDE). Optimista by přesto mohl upřesnit, že vlastně hovoříme jenom o té části strany, kde se mísí národovectví s kritikou EU (zejména v otázce imigrace), případně Západu jako celku, a odlišovat tak od politiků jako Miloš Vystrčil, kteří v nejvyšších patrech ODS dokázali bez poskvrnění přežít až neuvěřitelně dlouho.

Nicméně pozoruhodné je v této souvislosti Vondrovo využívání jména Václava Havla, kterým své kontroverzní výroky pravidelně zaštiťuje (ZDE). Vondra využívá jméno ikonického prezidenta nejenom jako štítu před pochopitelnou kritikou svého xenofobního tvrzení o Slovincích jako o „oportunistických sviních“ (kdy se navíc podle Vondry a Fialy mělo jednat o „nadsázku“).

U podobných tvrzeních má Vondra také možnost vyobrazovat sebe jako pamětníka skutečného Václava Havla očištěného od „mylných“ interpretací současných politiků badatelů či komentátorů, kteří prostě neměli tu možnost znát („pravého“) Havla zblízka jako jeho dlouholetý druh Saša.

Není tomu tak dávno, kdy Vondra zasvěceně hovořil o Havlovi jako „skutečném liberálovi“ a ne jako o „zeleném kašpárkovi“, jakého z něj údajně dělají Matěj Stropnický a další (ZDE). Předtím ještě neopomněl zdůraznit, že „žádné klimatické peklo nás nečeká“, a zkritizovat unijní úřady za údajný „náboženský“ přístup k životnímu prostředí. Asi nepřekvapí, že tato vyjádření často přebírají dezinformační servery jako Parlamentní listy.

Právě relativizace vědeckých poznatků o rapidně se měnícím klimatu činí ze současné ODS nadále nedůvěryhodnou stranu, která vyloučením Václava Klause ml. ze svých řad pouze poukázala na hlubší problém linoucí se napříč stranickou strukturou. Snímky politiků ODS v bizarním spojenectví se Svobodnými a s Global Genocide Inc. jsou toho výmluvným dokladem (ZDE).

Nedávné zablokování legislativních opatření k reformování systému exekucí v ČR, zejména uplatnění teritoriality, ke kterému zásadní měrou přispěly poslanci ANO a ODS, je další ukázkou, kdy ODS poškozuje zájmy střední třídy, a navzdory návrhům odborníků soustavně podléhá lobby klientelistického systému prosazující zájmy velkých exekutorů (ZDE).

Závěrem už chybí jenom zmínit Vondrovo hájení PPF v souvislosti s kauzou o skrytém financování mediálně-marketingové sítě vylepšující obraz Číny v ČR a zejména obraz Číny jako obchodního partnera – o té Vondra prohlásil, že je „přehnaná“, ačkoliv nepopřel „určitá rizika“ (ZDE). Ta dvojakost je ve výsledku to, co zřejmě odrazuje jádro liberálních pro-unijních voličů od ODS, a které se v krajských volbách možná poprvé výrazně projevilo prostřednictvím hlasů pro Piráty a STAN.

V podstatě je to podobná „nemoc“, kterou trpí i ČSSD – tedy bizarní laškování nominálně levicové strany s národoveckým neofašismem, jak upozorňuje Boris Cvek – a které ji dostává před sněmovními volbami mimo volitelné pozice.

S přihlédnutím k výsledkům stran s otevřeně neofašistickou, anebo vyhraněně pravicovou rétorikou, SPD a Trikolóra, tak můžeme hovořit o národovectví, rasismu a popírání klimatických změn jako o skutečném rozhraní, které definuje současnou politickou scénu.

Na jedné straně jsou politické subjekty, které se tímto názorovému uskupením, jehož globálním lídrem je současný Putinův Kreml, snaží neinfikovat – sem bychom mohli zařadit Piráty, STAN, Zelené a do tohoto tábora se průběžně snaží zapadnout i KDU-ČSL a TOP 09. Na opačné straně spektra pak stojí SPD, KSČM, ale nebrání se mu ani ANO, ČSSD a problém se z něj vymanit má právě ODS.

V této souvislosti by bylo zajímavé rozvinout diskusi do jaké míry toto rozhraní vypovídá i o angažovanosti klíčových českých miliardářů-oligarchů v domácí politice. Zatímco o Babišovi není třeba pochybovat, tak ale také v případě lidí jako Petr Kellner, Daniel Křetínský či Pavel Tykač (ale i chudších Nej jako třeba Ivo Valenta či Michal Strnad) lze názorové prolínání s nevyřčeným rozhraním tvořeném rasismem, národovectvím a zpochybňováním klimatických změn dlouhodobě pozorovat.





0
Vytisknout
7334

Diskuse

Obsah vydání | 12. 10. 2020