Mozaika z letního Bašuru (nebo raději normálně Kurdistánu?)

6. 10. 2020

čas čtení 10 minut

Rozhovor Michala Nowaka s kurdským ekologem Nabilem Musou 8. srpna 2020 v Sulajmáníji


Na území autonomního Kurdistánu (KRG) v severním Iráku působí několik českých aktivistů, mezi nimi i Michal Nowak. Ve městě Sulajmáníja blízko íránských hranic hovořil krom jiných s Nabilem Musou, který se angažuje v místních ekologických a kulturních projektech. Rozhovor nám poslal Pavel Pečínka.


Působíte ve sdružení Water Keepers Iraq (WKI – Ochránci vody Iráku), konkrétně v jeho kurdské sekci. Mohl byste ji trochu blíž představit české veřejnosti?

 
WKI se snaží být jakýmsi veřejným hlasem našich řek. Svou pozornost upínáme hlavně na horní část toku Tigridu. Monitorujeme kvalitu vody a vzděláváme veřejnost, zajišťujeme dodržování zákonů. Snažíme se, aby všechny komunity využívaly vodu přijatelným způsobem s ohledem na přehrady – tedy aby lidé na horním toku nedělali škodu těm na toku dolním, aby voda byla dost kvalitní pro rybaření i plavání a hlavně aby se po úpravě dala používat jako pitná. Pokud jde o samotnou organizaci Water Keepers, jde o celosvětové hnutí založené v USA. Sdružuje 352 ochránců vody v 45 zemích po celém světě včetně KRG. Byli jsme první ochránci vod na Blízkém východě, náš program začal v roce 2011.

 V Sulajmáníji jsem navštívil výstavu v bývalé továrně na tabák (Tobacco Factory), což je umělecký projekt, kterého se také účastníte. S jakým záměrem vznikl?


Tobacco Factory zde stojí od 70. let 20. století. Jako producent cigaret nikdy nefungovala dobře, po revoluci došlo k jejímu úplnému odstavení. Jsme rozvíjející se, nová země a vše se teď přeměňuje na nákupní centra. Já jsem studoval umění, snažím se spojovat kulturu a životní prostředí dohromady a to ve spolupráci s řadou dalších umělců. Posledních deset let jsme přemýšleli, jak tohle místo uchránit, nenechat jej přeměnit v nákupní centrum. Udržet genius loci cigaretové továrny a přeměnit ji v kulturní místo. „Culture factory“ představuje dlouhodobý projekt, bude tam kino, divadlo, ruční výroba („hand-making craft“), kulturní aktivity mládežnických klubů (outdoor/indoor), skate parky, všechny věci spojené s kulturou. A hudba. Zatím máme oddělení životního prostředí a muzeum, comic studio, hand-craft (například vyšívání), oddělení pro ženská práva a klub mládeže „X-line“.


Když jste přišel, setkali jsme se právě v „X-line“.

„Tobacco Factory“ zabírá plochu 27 akrů, budovy v areálu mají navíc řadu pater. Jde o velký prostor a my chceme uchovat dosavadní „chuť“ tabákové továrny, ale k tomu ji přeměnit v ještě v „kulturní továrnu“ s knihovnou a kavárnou. Prostě přitáhnout mladé, aby objevili v čem jsou dobří a co mohou udělat pro svůj život a pospolitost v Sulejmáníji.



Daly by se popsat rozdíly v ekonomické, sociální a zahraniční politice Vlasteneckého svazu Kurdistánu (PUK) vládnoucího v Sulejmáníji a okolí a Demokratické strany Kurdistánu (KDP) ovládající Erbil?

Ekonomická situace vypadá úplně odlišně. Erbil byl centrum všeho. Hlavní obchody, konzuláty, vše se nachází v Erbilu. Platy tam jsou vyšší, ale zároveň i ceny, třeba taxíky. Protože Erbil je hlavní město autonomního jižního Kurdistánu. Právě nyní se ale situace trochu mění, jelikož Sulejmáníja otevřela svým způsobem ekonomické dveře do jižního Iráku a ekonomika se tu zas rozbíhá. Většinou financí ale stále disponuje KDP, jde o bohatší region, ta strana má pod kontrolou většinu celnic a center jako Erbil a Duhok.

Údajně jste měl COVID-19. Jakou jste s nemocí udělal zkušenosti a jak na nákazu reagovala vláda autonomního Kurdistánu? Slyšel jsem o protestech proti omezení pohybu v Sulajmáníji a jejich potlačení a také o nevyplácení mezd v Erbilu.


Ano, tou nemocí jsem také prošel. Spolu s bratrem jsme zůstali v karanténě měsíc. Pokud jde o celkovou situaci, na začátku COVID-19 jsme postupovali správně. Okamžitě se omezoval pohyb, jakmile se někde objevily první případy. Po určité době se zákazy uvolňovaly, ale velmi pomalu. V Sulajmáníji se vracíme do normality, kluby se otevírají, i když s větším odstupem mezi stoly, kina obnovují svůj provoz, stejně tak plavecké bazény, prostě všechno. Dnes už lidi roušky skoro nenosí. Nevím mnoho o Erbilu, protože do celé téhle provincie stále nemáme dovoleno cestovat, stejně tak do dalších měst. Ale předpokládám, že Erbil má více případů a stále se neotevřel. V Sulajmáníji se teď díky vazbám s jižním Irákem nachází hodně Arabů, uvidíte je všude, opravdu si to tu užívají, popíjí. Pokud byste šli na horu Asmar, je plná Arabů, jde o takové jejich nebe. Což je nádherné vidět.


Turecká armáda vede v severoiráckém Kurdistánu stále vzdušné a pozemní operace. Viděl jsem například děsivé video zachycující rodiny během koupání poblíž Sulejmánie, když najednou začaly padat bomby a jedna žena tam přišla o nohu. Jak vidíte bezpečnostní situaci?



Turecko má s kurdskou autonomní, stejně jako s iráckou federální vládou dohodu, která mu dovoluje vstoupit přibližně 20 kilometrů hluboko do vnitrozemí, jelikož z Turecka pocházející Kurdská strana pracujících (PKK) je tady už řadu let aktivní. Ale Erdoganovy ozbrojené síly v žádném případě nemůžou tohle území kontrolovat. Tenhle region dobře znám, hlavně řeky tekoucí skrze teritorium PKK, takže vím, o jak nedostupný terén jde. A PKK se v něm usadila už v 80. letech 20. století, je to téměř její domovské území a není lehké ji zde porazit. Což byl a je sen vlády v Ankaře, ale ten sen se jí podle mě nikdy nesplní. Ano, Turecko před časem bombardovalo dokonce i území blízko Sulejmánie, jak jste se zmiňoval, ta žena přišla o nohy a její rodina je tím těžce zasažena.

Ale, abych byl upřímný, právě dneska jsem viděl několik povstaleckých bojovníků sedět v kavárnách hned vedle mne. Přesněji řečeno, řadu vysokých představitelů PKK, my je všechny známe. Sulajmáníja a okolní hory pro ně představují bezpečné útočiště a Erdoganova vláda nemá šanci je odsud dostat. Dlouhodobě to Ankaře všechno selhává. Zkusila už všechno možné. Samozřejmě, Barzáního strana KDP poskytuje Turecku jistou podporu, jinak by tu turecká armáda vůbec nemohla operovat, ale stejně omezit PKK nedokážou.

Když jsme se bavili o možnosti budoucí nezávislosti celého Kurdistánu, říkal jste, že v hypotetickém referendu v tureckém Kurdistánu (Bakuru) by nezávislost pravděpodobně nezvítězila. Ale v severoiráckém Kurdistánu (Bašuru) lidé pro nezávislost jednoznačně hlasovali, nicméně vláda KDP ji pak stejně nevyhlásila. Nejde o pohrdání vůlí lidu?


Samozřejmě, že o pohrdání jde. Byla by to nádherná věc mít nezávislý stát. Podle mne ovšem funkcionáři a vůdci KDP přeskočili řadu kroků, než se v referendu zeptali. Neuměli se chovat tak, aby dokázali vést národ. Abychom byli nezávislou zemí. Zkuste se totiž podívat i na další oblasti – na jaké úrovni vlastně teď jako KRG jsme, pokud jde o životní prostředí, ochranu zvířat, práva menšin, žen, vlastně práva vůbec?

Tito pánové ve vedení KDP byli zaneprázdněni vykrádáním našeho bohatství a přírodních zdrojů a nemají velké ponětí, jak solidně vést zemi. Musel jsem se smát, když Barzání referendum vyhlásil. Samozřejmě, bylo by nádherné mít kurdský pas. Ale žít ve státě sice samostatném, ale plném korupce? Moji dva úžasní přátelé ve věku 14 let při bojích v roce 1991 zemřeli… Vím, kolik krve jsme museli dát, aby revoluce dopadla úspěšně.

Ale tito pánové, kteří poté přišli k moci, toho dokázali využít k různým postranním věcem. Dneska můžete v KRG vidět spousty budov, které jim patří, jde o pětihvězdičkové hotely a nemocnice. Dochází k praní špinavých peněz, prostě kradou. Mafiánská banda vede naši zem.

Sulajmáníja leží blízko hraničního přechodu do Íránu, což nabízí otázku – jak by podle vás o nezávislosti asi hlasovali lidi v íránském Kurdistánu (Rojhelatu)?


I když se nacházíme blízko Íránu, o náladách v Rojhelátu příliš nevím. Asi by většina hlasovala pro, je to sen Kurdů. V severosyrské Rojavě teď udělali dobrý krok – uzavřeli dohody s ropnými společnostmi o místních vrtech, takže jsou na dobré cestě.

Oceňuju, že voda z vodovodů a přes den i elektřina se v KRG neplatí, je zadarmo. Dělám si ale starosti o práva pracujících. Stejně tak tu platí zákon trestající bezdomovectví vězením. Jak vidíte sociální spravedlnost v KRG?

Ano, voda a elektřina jsou zadarmo. Ale dlouho nebudou, protože právě dochází k privatizaci sektoru. Nevím moc o právech pracujících – existují tu odbory, ale moc aktivní nejsou. Ohledně bezdomovectví – tady existuje úplně jiná společnost než na Západě, sociální služby tu moc nefungují. Právě teď se potýkáme s velkou nezaměstnaností. Gangsteři toho využívají, vydělávají na pašování lidí přes moře a ohrožují je tím na životě. Existuje tu hodně nepotismu. Musíte prostě znát někoho v systému, kdo je mocný, kdo vás do toho systému dokáže napasovat. Pokud nemáte kontakty, univerzitní titul vám nemusí být moc platný. Ale dosavadní systém kolabuje. Sociální změna přijde, jelikož mladí lidé tu nemají naději.

https://www.waterkeepersiraq.org


        Fotografie pocházejí z výstavy v areálu Tobacco Factory v Sulajmáníji.

0
Vytisknout
7076

Diskuse

Obsah vydání | 13. 10. 2020