Smutný konec žvanivého ouřady

4. 11. 2020 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Češi už mají dost Miloše Zemana. Polovina dotázaných v průzkumu agentury STEM/MARK uvedla, že by jeho výkon v koronakrizi hodnotili nedostatečnou. 20 % by prezidentovi dalo čtyřku. Jedničku nebo dvojku udělilo Zemanovi dohromady 14 % respondentů. 30 % dotázaných považuje samotný prezidentský úřad za nedůležitý, 46 % jej sice má za důležitý, ale nechce posilovat jeho pravomoci.


Z představ o budoucím prezidentovi zaujme například požadavek, že by měl být v krizi oporou národu a povzbuzovat (72 %) nebo nepoužívat vulgární výrazivo (61 %).

***

Přechod k přímé volbě prezidenta byl svého času zdůvodňován "nedůstojností" stavu, v němž se politické strany složitě a dlouho bezvýsledně handrkovaly o obsazení převážně ceremoniální funkce na Hradě.

Závěrečné období účinkování první takto přímo zvolené "hlavy státu" je nicméně svědkem tak alarmujícího a bezprecedentního propadu veřejné důvěry v samotný úřad prezidenta, že přišel čas konečně naplno říci, že samotná přímá volba opravdu nikdy nepředstavovala dobrý nápad.

Kéž bychom mohli každému nemocnému seniorovi s rychle upadajícími kognitivními schopnostmi v závěru života dopřát takový pocit osobní důležitosti v úřadu s až půlmiliardovým rozpočtem, jaký si pro sebe urval Miloš Zeman.

Jestliže však za populistickým prezidentem Trumpem, pokud se jej podaří konečně sesadit, zůstane ještě na nějakých třicet let například extrémně konzervativně obsazený nejvyšší soud, také v ČR budeme po dekády zápasit s politickými paskvily, které přineslo koketování s gottwaldovsko-zápotockou představou "lidově" chlastajícího hospodského prezidenta, který coby každý pivní kumpán samozřejmě všechno zná, všude byl a každému poradí.

Bohužel, nikdy jsme nebyli tak bohatou společností, abychom nákladné experimenty typu "Bumbál" zaplatili. Ani po finanční stránce, natož pak po stránce různých závazků a plnění ústavně nesystémového kandidáta, který mimo stranické struktury čerpal peníze na kampaň i další podporu od neprůhledných sponzorů - domácích i zahraničních. Přesně jak to ještě během přípravy nesmyslné přímé volby načrtl zesnulý europoslanec ČSSD Jiří Havel.

Z donedávna kanonické představy, že Zemana ve funkci "přece" vystřídá Babiš, už také mnoho nezůstává. Oba (sami pro sebe) nezměrně důležití papaláši mimoděk se posouvající ke starorežimní gerontokracii a považující se přitom za zásadní postavy českých dějin vyjdou z největší krize od roku 1968 ve skutečnosti na chvostu veřejné důvěry. Konkurenti teď už spíše hypotetické Babišovy prezidentské kandidatury jako Petr Pavel, který se místo "spásání" doma a chvástání v zahraničí v posledních měsících mnohem pokorněji a uměřeněji věnoval dobročinným aktivitám, naopak svou reputaci spíše posílili.

Ovšemže vedu v patrnosti i četné spoluobčany, které by nijak nevyvedlo z míry, ani kdyby se k nim premiér místo odvádění pozornosti k zahrádkaření obrátil větou: "Šimšum ťululum, ech ty, hechty šplechty, covidum" - a pro zpestření Márova infotainmentu po vzoru Ozzieho Osbourna u pultíku s mikrofonem zkonzumoval netopýra.

Naštěstí poslední průzkumy ukazují, že až za hrob oddaných poddaných ANOfertu také přece jen poněkud ubylo.

0
Vytisknout
9462

Diskuse

Obsah vydání | 10. 11. 2020