Macronova hra na De Gaulla se nevydařila. Ale proč se o ni snažil?

12. 4. 2019

Když se ve věci odkladu brexitu držel tvrdé linie, což mohlo rozladit desetitisíce Britů ve Francii, francouzský prezident Emmanuel Macron špatně přečetl náladu uvnitř EU, přecenil svůj vliv a nechal se unést svou arogancí a nezkušeností, napsal John Lichfield.

Mimořádný summit ukončený v Bruselu ve čtvrtek se měl týkat Británie a brexitu. Po několik hodin se zcela týkal Francie; nebo spíše Emmanuela Macrona.

Francouzský prezident naznačoval, že je ochoten převzít "odpovědnost" za vytlačení Británie z EU bez dohody. Pak se mu to nepodařilo.

Došlo k nalezení kompromisu, který poskytl Británii - a více jak 300 000 Britů ve Francii - dalších šest měsíců k vyrovnání se s brexitem. Nebo možná zařízení nebrexitu.

Co vlastně Macron dělal?

Jiní francouzští politici zleva i zprava se teď tlačí, aby prohlásili, že by byli tvrdší nebo hráli to s Bruselem mnohem lépe. Stejní politici by Macrona obvinili ze škod způsobených brexitem bez dohody.

Macron si vzal příliš velké sousto. Měl na své straně argumenty: Nebezpečí nekonečného, destruktivního brexitu v Británii šířícího se na kontinent; absurditu Británie hlasující v evropských volbách v květnu a pak vystupující z unie po pěti měsících - ne-li dříve. Avšak špatně četl náladu v dalších evropských hlavních městech a přecenil svůj vliv.

Nikdy nebylo představitelné, že by francouzský prezident vetoval další prodloužení čl. 50. Macron nemohl politicky nic získat, kdyby vyvolal ekonomický a politický chaos tvrdého brexitu - nic zvláštního ve Francii a nic pro své naděje reformovat EU.

iní lídři, včetně Merkelové, to věděli a vyvedli ho aprílem.

Macron chtěl krátké prodloužení do 7. května, nejdéle do konce června. Většina ostatních chtěla dát Británii dalších 9 - 12 měsíců.

Výsledkem bylo klasické bruselské šalamounské rozhodnutí, které si nikdo nepřál, ale všichni s ním mohou žít. Ostatní lídři přistoupili na kompromis, ale Macron musel ustoupit. Podpořily ho jen dva státy: Rakousko a Lucembursko. A narazil na zatvrzelou opozici německé kancléřky. Její německá nenávist k "chaosu" porazila francouzské trvání na "základních principech".

Proč Macron trval na tvrdé linii? Měl k tomu tři důvody: Za prvé, výrazné prodloužení britské lhůty může poškodit instituce EU a vykolejit jeho vlastní naděje na reformy a řešení jiných naléhavých problémů. Za druhé, EU 27 by neměla být považována za toho, kdo podkopává demokratické hlasování britského lidu v roce 2016. Za třetí, že je třeba zachovat "jednotu" EU 27.

Třetí argument byl chabý. Rovnal se tvrzení, že by ostatní měli držet s Francií basu. Ti ovšem nesouhlasili. A také druhý argument je pochybný, protože referendum v roce 2016 částečně vyhrály lži a nesmyslné sliby.

Ovšem první Macronův argument je správný a může se ještě ukázat, že byl předvídavý. Pokud bude Theresa Mayová svržena a nahrazena Borisem Johnsonem nebo Michaelem Govem, britská občanská válka může zasáhnout kontinentální Evropu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3382

Diskuse

Obsah vydání | 16. 4. 2019