COVID-19, poslední wake-up call naší civilizace?

2. 11. 2020 / Milan Čech

čas čtení 27 minut


Jsme koronavirem a děním kolem něj tak ohromeni, že se nám ostatní problémy často jeví jako marginální. Co když je tomu ale právě naopak a covid (stejně jako jakákoliv jiná krize) nám má ukázat naše osobní i společenská chybná nastavení a negativa? Co když je krize naopak možností se poučit a zabránit daleko vážnějším událostem v budoucnu? 

To, jak chaoticky, nelogicky a nesmyslně v současné situaci zatím postupujeme, zcela zřetelně odhaluje, jak nevyspělí a neschopní správné reakce jsme, a to jako jednotlivci i jako společnost. Naše šance obstát v přicházející velké výzvě se tak možná limitně blíží nule.

Katastrofy a neúspěchy jsou jistého druhu nutnou a nezbytnou součástí soukolí lidského a civilizačního vývoje a často právě až ony vedou k „prozření“ a ke změnám. Pohodlná, pseudo-stabilní letargie se odhalí jako lživá, nevědomá a postavená na mýtech a je nahrazena vyspělejší, méně chybnou a méně nebezpečnou formou.


Nejprve se sice změna z různých důvodů bagatelizuje, popírá a zamlžuje, v chaosu a z obavy, co znamená (jak na individuální, tak na kolektivní úrovni), řeší se partikulární podružné zájmy, ale nakonec představa „mrtvol v ulicích” (s nám známými jmény) dokáže většině, která si nebyla pravdivého obrazu světa vědoma, ukázat, že jejich vnímání světa a (ne)bezpečí viru nebylo správné a je třeba chápat svět, jeho procesy a svoje místo v nich jinak. 

Bylo by obří chybou pochopit toto virové poučení jen v úzce vymezeném segmentu – epidemiologii, protože nesprávné modely myšlení mají možnost nám nadělat problémy i jinde. Po těchto mrtvolách sice nejspíše přijde epidemiologicky „osvícenská“ doba bez hlupáků, kteří nyní bohužel dostávají mediální prostor, i když o tématu vědí tolik co Tomáš Řepka o historii hledání Higgsova bosonu, ale pokud poučením nebude především naše vlastní proměna spojená s odstraněním pavědeckých populistických marketingových psychopatů z řízení společnosti, nebude to stačit. Jejich záměrné manipulování lidí a nepravdivé vyobrazování reality může být totiž příště smrtelné pro všechny.

Již nyní víme, že na pozadí současných událostí dávno probíhá ještě ohromnější a dalekosáhlejší bitva s nekonečně větším potenciálem utrpení, než má covid. K naší smůle má klimatická změna1) tak dlouhou setrvačnost, že pokud se sami neproměníme a nepostavíme se k ní jinak než ke covidu, a necháme se opět o jasných vědeckých faktech přesvědčit až neúrodou, hladomory a mrtvými v ulicích, bude už pozdě. Život na naší planetě, ve formě, kterou považujeme za alespoň nějak žitelnou, může skončit na staletí, anebo, alespoň pro náš druh, navždy.

Všechno je relativní a klimatická změna má potenciál naučit nás vzpomínat na dobu covidové „krize“ jako na šťastné období, kdy obchody byly plné a my si mohli za zlomek platu koupit plné košíky jídla.

Reakce na současné dění většinou obyvatel nám mnoho optimismu nedává. Ukazuje se, že současný člověk se díky sociálním sítím a bublinám, v nichž žije, stává méně a méně schopným jakékoli reflexe, osobní a osobnostní změny, minimálně tedy pozitivní změny k lepšímu a pravdivějšímu chápání obrazu světa a ke schopnosti reagovat na jeho výzvy. Bohužel tato vlastní proměna je jediná cesta, která může na dveře klepající katastrofě zabránit, protože mentálně nevyspělí a amorální manipulátoři, toužící po pozornosti a moci, ochotní stáhnout lidi a společnost dál do chaosu a nevědomosti, se najdou vždy a všude. Rozdíl je tedy pouze v tom, jak velká část společnosti si myslí, že právě psychopati ji mají vést, anebo mají být upozadění kvůli svému destrukčnímu vlivu. 


Uvedu dva příklady, které ukazují, kde v individuální psychice leží fundamentální a velmi prosté a přesto obtížně řešitelné důvody současné situace. 

Příklad 1. V rámci sledování a výzkumu toho, kam až je lidská mysl schopná zajít, rád pozoruji - z bezpečné vzdálenosti počítače - ezoteriky a konspirátory. Obě skupiny patří k cílům ruské destabilizační mašinerie, která využívá jejich identického vnitřního psychického nastavení pro snadné a levné šíření svých narativů.

Pád naprosté většiny z obou skupin do hlubších nesmyslů a iluzí, a postupný příklon k tomu nejšílenějšímu, na co lze v jejich „oborech“ narazit, se nedá přehlédnout. Přesto mě překvapilo, když jedna dříve poměrně racionální osoba začala kolem letní anticovidové demonstrace v Berlíně přebírat ruské konspirační modely reality a volat po milionových demonstracích „boje za svobodu bez covidových lží“ i u nás.

Množství podobných lidí na sítích rostlo. Ať se nám to líbí nebo ne, ezoterici a pseudo-duchovní lidi jsou výkonnými „opinion makers“, a tak i jejich evidentní bludy maskované za moudrost rychle přebírají další, ve snaze být „moudrýmirovněž. Marketéři ví, že nemusíte prosit a marketingově uplácet všechny v baru, aby pili drink XY. Stačí, když ho naučíte pít toho největšího borce v daném prostředí, a ostatní se přidají.

Ezoterici takto fungují pro jistou část populace, a i díky tomuto principu jejich počet neustále roste. S vědomím tohoto jsem si dal tu práci a danou osobu požádal, aby lži nešířila, že tím spoluvytváří tlak na vedení státu i na marketingem se řídícího Babiše samotného, který by mohl místo adekvátní reakce směřovat k dalšímu rozvolňování, čehož výsledkem budou na podzim stovky a tisíce mrtvých, a tak jejich krev bude tím pádem i na jejích rukou, i když si zakládá na tom, že je ztělesněním vesmírné lásky a dobroty. (Babiš mimochodem vliv ezoteriků zná a proto blábolí „o Matce Zemi a Otci Slunci“, aby se jim odhalil jako jeden z nich a zařadil je do svého portfolia.)

Vysmála se mi, covid byl umělou věcí s jediným podstrčeným úkolem - zbavit nás svobody. Jinak nebezpečný údajně nebyl.

Ve své bláhovosti jsem čekal, že za současné situace, která kopíruje to, jak nevesele jsem jí tehdy popsal budoucnost, si svůj jasný omyl pomocí svého nadprůměrného IQ uvědomí a využije toho k sebereflexi a proměně. Ke svému zděšení jsem zjistil, že sebereflexe je úplně nulová. Její mysl naopak evidentně investovala hodně času do vytvoření nové iluzivní reality, do které její předchozí omyly zapadnou tak, že nebudou muset být považovány za omyly. Její nový výsledný konstrukt sice přijal existenci covidu a vytěsnil vzpomínku na jeho dřívější zpochybňování, ale jeho současná katastrofická síla prý není výsledkem zpochybňujících konspiračních sil a tlaků z léta, ale odvozuje se od „energie, kterou mu média a lidé svou vírou v něj dávají“. Tedy za současnou situaci mohou ti zlí, kteří s ní od počátku nesouhlasili a říkali jí pravdu. Sama sebe naopak nepovažuje za chybně uvažující, ale za „vybroušený diamant“, který tato složitá doba „obrousí do ještě větší krásy”.

Já vím, je to k smíchu, nebo spíše k pláči, ale každé tuto techniku více či méně ovládá a používá. Za celou dobu mého působení na sítích, snad proto, že sleduji hlavně pošuky (kteří jsou završením všech současných společenských trendů a dávají tak možnost představit si další vývoj v populaci) nezaznamenal JEDINÉHO člověka, který si za své anticovidové postoje nasypal popel na hlavu!

Míra ochoty přijímat dezinformace při nulové vzdělanosti ohledně tématu, a minimální snaha státu problémům s tím spojeným vzdorovat, nás směřuje na nebezpečnou trajektorii. Mám pocit, že s tímto lidským „materiálem“, který si takto dokáže vycvičit, udržet a multiplikovat jedna polo-civilizovaná oligarchická země, která vyměnila jaderné rakety za splachovací záchody pro každý byt, nemáme šanci v boji s globálním oteplováním obstát. Obzvlášť když je tato země udržována v alespoň nějak funkčním stavu díky prodeji fosilních paliv a omezení prodeje by ji zničilo.

Pojďme ale ke druhému příkladu:

Nedávno jsem na jednom mimořádně přírodně krásném místě chvíli pozoroval jeho návštěvníky a uvědomil si jednu věc. Pro velkou část lidí tam nebylo důležité tu krásu vnímat, ale vyfotit se v ní tak, aby u ostatních snímkem vzbudili dojem, že si ji užili a vnímali ji, i když tomu tak nebylo. A nebylo tomu tak proto, že veškerá energie pobytu v daném místě byla věnována vytváření té iluze, kterou měli potřebu šířit. Tedy evidentně není pro naši psychiku vždy tak podstatné, jak se skutečně máme, ale za jak šťastné, významné a inspirující atd. nás pokládají druzí.

Co z příkladů vyplývá? Že i přestože pokládáme svět za fungující na základě rozumu a racionality a nekontrolovatelné divošství maximálně přiřazujeme jen „těm druhým“, přičemž i sami sebe pokládáme za rozumné a logicky fungující, tak si téměř vůbec neuvědomujeme vědecká fakta o tom, že i my jsme otroky svých podvědomých vzorců a reakcí na ně a fungujeme v různé míře nerozumně a nelogicky. Mysl současného člověka - i když se snaží předstírat racionalitu a ráda apeluje na zdravý rozum (nejlépe selský, chudáci sedláci) - se povětšinou řídí primitivním podvědomým mechanismem, jehož jediným cílem je maximalizace vlastního uspokojení, nejlépe ještě s minimem vynaložené námahy.

Z mnoha výzkumů vyplývá, že struktura, kterou prožíváme jako naše vlastní já, chování neřídí. Jen ho zpětně interpretuje.2) Při výzkumech vyšlo najevo, že mozek je rozhodnut o zlomek vteřiny dřív, než si člověk myslí, že se sám rozhodl, a tedy jsme spíše biologickým superpočítačem narvaným bůhvíčím, závislým navíc na všech svých biochemických drogách, které ho ovládají (vysvětlení dále). Rozhodně tedy nejsme tím, čím si myslíme, že jsme. Naopak se zdá, že pokud chceme být tím, za koho se pokládáme, vyžaduje to naši neustálou bdělou pozornost, odfiltrovávající nevědomé vlivy. Když si toto uvědomíme, pochopíme, proč jeden z největších a nejpodnětnějších intelektuálů a vizionářů dneška - Prof. Juval Noach Harari - ve svých knihách na prvním místě děkuje bohužel již zesnulému učiteli techniky, která umožňuje vědomí onu nevědomou část prozkoumávat a skutečně se osvobozovat, a to i jinak než roznášením covidu po Staroměstském náměstí. 

Jak náročné to je, si dokážeme představit. Zkuste si třeba předsevzít, že se nebudete týden rozčilovat, a pak se pokuste při Babišově tiskové konferenci svým předsevzetím dostát a nenechat se rozčílením ovládnout.

Bohužel pokud žádným sebepozorováním, sebekontrolou a sebereflexí nedisponujeme, tak z principu fungování mysli vyplývá, že se ten náš superpočítač bude stávat víc a víc závislým na tom, co mu přináší uspokojení. Aniž bychom si to uvědomovali, vyžaduje jako neovládající se narkoman neustále vyšší dávky. Proto i počet v iluzích a konspiracích žijících lidí, postrádajících z dlouhodobého hlediska jakoukoli logiku, neustále narůstá a míra bludů se zvyšuje. Závislost na falešném pocitu mimořádného vědění a svého mimořádného významu lidi zotročila. Heroin je proti této závislosti něco, čemu se ještě dá čelit.  

To vše je navíc podporováno neutuchající potřebou ega udržovat vlastní víru, pokládanou za “pravdu” a nikdy nepřipouštět vlastní omylnost.

Člověk přece nemusí být zrovna raketový vědec, aby pochopil, že není vůbec výhodné se pár týdnů balamutit nesmysly o neškodnosti viru a nepotřebě reakce na něj, když pak
měsíce a roky musíme sklízet obří problémy s těmito bludy spojené. Obdobně, pokud nejste patologicky sobecká bytost, není složité vidět nevýhodnost protahování fosilního flámu pro zisky pár oligarchů proto, aby další generace živořily a mizely v nepředstavitelně nehostinných podmínkách spolu s ostatními živočišnými a rostlinými druhy této planety. 

I když jsou tyto věci tak jasné a tak fatální, tak si u mnohých lidí mozek nevybírá rozumnou spoluúčast na jejich logickém vyřešení, ale nechává svůj superpočítač využít daný problém opět jen a pouze na ukojení svých podvědomých her, například her o vlastní výjimečnosti.

Dříve bylo velice náročné dosáhnout významnosti před davy a uspokojení s tím spojeným a lidé tyto ambice často ani neměli a žili v pokoře s vědomím svých omezených možností. Současný svět ale s davy na sítích otevřel stavidla možnosti stát se pro vlastní psychiku „významným“ a „znalým“ takřka každému. Podařilo se nahradit obtížnou cestu ke skutečné významnosti a vědění její jednoduchou a snadnou zkratkou a pseudoformou, kdy k ní stačí např. pouhé čtení Aeronetu, cestyksobe.cz nebo otevrisvoumysl.cz. Následně je nutné se obklopit sobě identickými omezenci a za všech okolností trvat na nezpochybňování těch dogmat, která držím v paměti. Ano, už se ani nevyžaduje, aby toto „vědění“ bylo kontinuální a dávalo dohromady smysl. Trump si např. často protiřečí a s přesvědčením vykládá věci, i když nedávno říkal jejich opak.

Schopnost selektivního vytěsňování toho, co se mi právě nehodí do mého sebeobrazu, se nám daří zvyšovat jako máloco. Touto cestou se vydalo mnoho z nás bez ohledu na vzdělání, inteligenci atd. Když není Pravda primární, tak proč pracně následovat možnost něčemu se věnovat tak kvalitně a vytrvale, že se v tom oboru stanu kapacitou, a ne jednoduché variantě stát se uznávanou autoritou na základě minimálních znalostí a minimální námahy s tím spojené, když obě fungují dopaminově stejně a přináší podobné uspokojení? Hlupáků s otevřenou pusou zbožně uctívajích každý váš výmysl se najde vždycky dost a každý obdiv hledající otrok své vlastní mysli to podvědomě ví. 

Bohužel ani ten obdivovaný rozum nositele vysoké inteligence nemá žádné páky to destruktivní řádění, v honbě za větším a větším obdivem a dopaminem v žilách, utnout a omezit. Narcistická ega neschopná sebereflexe pak musí na svých bludech trvat často i za cenu propadání se do spirály větších a větších bludů, které jako jediné dokáží „správnost“ jejich předchozích tvrzení „potvrzovat“.

Člověk interaguje se svým okolím a vyvíjí se. V tématu, kterému se věnujeme je možných několik variant, je rozhodující zda za a) naše vnitřní mantinely umožňují proměnu i za cenu toho, že připustíme, že jsme neměli pravdu a tak klidně zcela překopeme své paradigma, anebo za b) je nám vlastní ten model vývoje, kdy jsme skvělí a bezchybní a naše každá další proměna nás jen činí ještě úžasnějšími.

V tom druhém modelu možnost vývoje pozitivním směrem končí, pro danou bytost je představa uznání omylu horší než cokoli jiného a naopak uznání a obdiv je primárním hybatelem a motivací. Jenže ve většině případů se určité malé a skryté části v nás tato bezchybnost a dokonalost nezdá a tak se vydáváme na honbu za potvrzením své úžasnosti okolím.


Když potřebu uznání nemáte pod kontrolou, sežere vás a promění v monstrum. Zeptejte se Pirků a Šmuclerů, jak je jim na duši. Trumpa bych se neptal, má teď dost práce s doblbnutím svých voličů. A Zeman, ten zas nesmí být oživován příliš často, aby hradní lobbistická organizace MaN neskončila dříve, než budou Dukovany přiklepnuty Rusku. Další kvalitní narcista, co by o tomto problému mohl říct svoje, Václav Klaus, sice čas má, ale jeho odpověď už nikoho nezajímá. A stejně je lepší se neptat, řekli by vám že je jim na duši skvěle, a že covid brzy zmizí, Globální oteplování neexistuje a máte je jako autority uznávat.

Ve skutečnosti v každé mysli probíhá neustálý, spíše podvědomý souboj o to, jak rozumně či nerozumně, morálně či amorálně, si všechny ty, pro naše podvědomí příjemné vjemy určující naše rozhodování, obstarat. Na planetě pobíhalo už dost mudrců, kteří svorně tvrdili, že pokud si tyto biochemické radosti obstaráváme v rozporu s Pravdou a bez ohledu na harmonii Celku a jsme na nich závislí, nebude náš výsledek v dlouhodobém horizontu positivní. Mudrci facebookové relativistické doby se od těchto historických, přežitých konceptů ale učit nebudou. Vždyť kolik měl např. ten Buddha lajků a jakou měl sledovanost? 

Našimi skutečnými radostmi (opojnými tělesně-mentálními procesy) nejsou ty vzletné fráze, kterými zasypeme druhé, když se nás zeptají (anebo které jim o nás cpeme, i když se nezeptají). Skutečným hnacím motorem uspokojujícím „tělomysl“ jsou většině z nás nepřístupné procesy, fungující na principu ukojení a chtění dalšího, a jsou ve své podstatě identické jako u drogové závislosti, přičemž závislost může fungovat na různých (i negativních) vzorcích, které naše podvědomí obsahuje. Co je pro jednoho hrozbou, které se chce vyhnout, pro druhého může být blahem. Koktejl toho, co nás uspokojuje a před čím utíkáme, od hrubé úrovně po tu nejjemnější, o které vůbec nevíme, že v našem organismu probíhá, je různý. Někdo chce tvořit a druhý ničit, jeden chce bičovat, druhý být bičován, jeden chce pomáhat, druhý parazitovat. I ti závislí na negativní droze vám - a dokonce často daleko přesvědčivěji - budou vyprávět o svých pozitivních motivacích. Nevěřte jim, narkoman co chce svou drogu vám namluví cokoli.

A tak je, přeneseno do politického světa, spíše pravděpodobné, že Vovkovou radostí sice není kvalita života jeho národa, ale uspokojuje ho vědomí toho, že i když jeho neschopné mafiánsko-oligarchické vedení země totálně vyhořelo při řešení covidové krize, tak má pořád ještě dost moci pomocí stád konspiračních imbecilů, co chová za pár rublů všude po světě, rozložit reakci na covid i v úspěšných zemích. Vovka nepotřebuje stáda koz ve své zemi, k chvilkové radosti v každé buňce mu stačí, když kozy chcípnou i sousedovi. Andrej zas může zažívat chvíle pomíjivé radosti, když si vynutí, aby mu hloupá a neschopná unie poslala další miliardy na jeho ničení přírody, půdy a řek (gratulujeme ke kvalitnímu zamaskování katastrofy na Bečvě!) a raduje se, i když nebude mít možnost utratit ani zlomek těch peněz, co už má, protože jako šílenec tráví zbytek života ukájením svých potřeb po růstu a požírání dalších firem a s tím spojeným lhaním a přetvařováním se v pražských úřadech, místo např. žasnutím nad nádherou Tahiti. Milošovi zas jeho biochemismus vytváří nejvyšší blaho z pomsty, kdy může poškodit někoho, kdo odhalil pravdu o tom, že je pološílený narcistický psychopat, a nebojí se k němu dle toho přistupovat. A ezoterický konspirátor zažívá jedny z mála radostí svého života při tom, když odhalí plán očipovat ho skrz 5G a vakcínu na neexistující covid a (s alobalovou čepicí na hlavě) udělá tak přítrž celoživotnímu Gatesovu úsilí po ovládnutí jeho života. 

Proč se složitě a pracně uspokojovat něčím harmonickým, opravdovým a prospěšným, ne? Jak mi říkal v pralese severního Thajska jeden narkoman s jehlou v ruce, pracující pro ilegální výrobnu, když jsem na něj narazil při treku: „Kam jdeš, když tady je heroin?“. 

Cesta k tomu harmonickému a opravdovému nevede přes náhražky, ale skrz bolest, před kterou se často, s jehlou v ruce, prsty na klávesnici FB nebo na spoušti selfie tyče, surfujíce po povrchu, více či méně úspěšně schováváme.

Ano, dost často jsme hloupé a sebestředné opice, co by pro své biochemické “tělomyslné”
procesy zničili klidně celý svět. Mimochodem, Donald už na tom maká.

Všechno toto individuální, různě se skupinově slévající úsilí po získání alespoň nějakého uspokojení utváří současný neřešitelný chaos. Tajemná spiknutí nejsou potřeba. Současní populisté se už dokonce ani nesnaží ovlivňovat myslící, pravdu hledající lidi, co dokáží voláním vlastní podvědomé mysli odolat, tam je impakt malý a nevyplatí se, protože musí být zasloužen tvrdou prací a výsledky. A tak je daleko jednodušší orientovat se na nevědomé idioty a dodávat na základě lží a marketingových podvodů libé pocity jim, za což se oni odvděčí populistům svou láskou a hlasy a nenávistí těm, co populisté označí za původ všeho zla a jejich nelibých pocitů. Je jich, chvála jejich podivnému bohu, dostatek a k ovládnutí celé společnosti stačí.

Sluší se ještě poznamenat, že i povrchně nelibý pocit, třeba z dalšího Sorosova spiknutí, je vnitřně v podstatě libý (a nevědomý člověk si na něm buduje závislost), i protože potvrzuje osobní (byť lživé) paradigma jedince a vyzdvihuje tím jeho nositele.


Za nejhorší charakteristiku současné situace pokládám fakt, že stejně jako od horizontu událostí černé díry již není možnost jiné trajektorie než „dolů“ do singularity v jejím středu, tak i my, lidé současného sebestředného jájínkovského světa vlastních mýtů, jsme povětšinou překročili náš osobní horizont událostí a musíme směřovat do singularity totálního zblbnutí, kde zákony světa rovněž přestávají platit a nemáme nadále svobodu vývoje směrem k Pravdě (která je svázána s harmonii a rovnováhou) a musíme následovat jen a pouze temnou a nevědomou cestu svých předchozích omylů a mýtů, i kdyby nám byly tisíckrát vyvráceny. Naše iluze „já“ sama sebe dobrovolně nikdy nezničí.

A tak jak u covidu, tak i u globálního oteplování raději bagatelizujeme, konspirujeme, konejšíme se, než abychom se podívali pravdě a sobě do očí. Je zřejmé, že v našem současném nastavení nemáme šanci v tom obřím klimatickém problému uspět.  Zmanipulování vším možným vně i uvnitř sebe nevytváříme na politiky dostatečný tlak, a ti si tak, místo historicky největšího nebezpečí, dál celkem poklidně řeší vlastní rejdy a slouží těm ekonomicky silným a mocným, co zase na oplátku nejlépe uspokojují jejich potřeby po tom být zvolen. Nebýt covidu a chaosu kolem, ani by většina lidí nevěděla, kým doopravdy jsou.

Ti, co právě teď myslí na svoje milované umírající v anonymní samotě nemocnic, už ví a cítí, jak nebezpečné bylo přicházející vlnu podcenit. Jejich bolest je pro nás těžko představitelná. Nesmíme čekat na stejný wake-up call i ohledně ekologické destrukce, která do stejné situace dostane nás VŠECHNY. Všichni bychom se měli podívat do očí svým dětem a vnukům a říct si, co je správné a pravdivé, i když třeba nelibé, co můžu já udělat, aby jejich život nebyl obdobně „radostný“, jako je život vězně v sibiřském gulagu. Obzvláště my, zhýčkaní hedonističtí ukáječi blahobytné civilizace nejsme na celoplanetární bezvýchodný gulag připraveni.

Máloco má větší význam! A proto současná krize by měla být především možností k vystoupení ze současných společenských i našich individuálních vzorců a nalezení těch, co budou s planetou v rovnováze. Zavřeni ve svých domovech k tomu teď máme ojedinělou příležitost. Uznání a dopaminu se při vytváření tohoto tlaku moc nedočkáme, odhalit další Sorosovy pikle nebo si namlouvat, že my jsme tím diamantem, je v tomto ohledu daleko větší terno, ale možná je čas přestat být robůtkem vyhledávajícím libé vjemy a být konečně člověkem, co je vědomou součástí lidstva …

Covid je pro náš organismus a společnost tím čím my jsme, snad pouze zatím, pro organismus Země


1) 

https://grist.org/series/skeptics/


https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/film-zivot-na-nasi-planete-david-attenborough/r~bdd30e7a070611ebb1110cc47ab5f122/


https://kisstheground.com/

...


2) Např. Eddy Nahmias, Jason Shepard & Shane Reuter 



0
Vytisknout
10470

Diskuse

Obsah vydání | 6. 11. 2020